Dramione (Draco+Hermiona)

8.Tajný ctitel

Z pohledu Hermiony

Od toho večera v knihovně uplynul týden a jak jsem slíbila,tak jsem o tom nikomu neřekla.Nic se nezměnilo.Malfoy se do mě stále naváží i když méně než dřív.Kdo ví,třeba dospívá.

Hned druhý den,co mě pustili měli Ron a Harry i s Malfoyem školní trest.Naštěstí to přežily.

Ráno jsem se probudila opravdu brzy. Vzala jsem si oblečení a odešla do koupelny.Položila jsem oblečení na židly,slékla si pyžamo a vlezla do sprchy.

Sprchovala jsem se asi 20minut a při tom si potichu zpívala a přemýšlela.Hlavou se mi honilo tolik myšlenek.

Poté co jsem se osprchovala jsem se usušila,oblékla a kolem hlavy obmotala ručník.Přešla jsem k umyvadlu a vyčistila si zuby.

Z koupelny jsem potichu přešla do ložnice.Našla jsem hůlku,sundala si ručník z hlavy a kouzlem jsem si usušila vlasy.

Venku bylo hezky a do snídaně zbývali asi dvě hodiny.Oblékla jsem si mikinu a vyšla ven z ložnice.Sešla jsem zatočené schody a prošla společenkou kde v tu dobu ještě nikdo nebyl.Otevřela jsem obraz buclaté dámy a v tu chvíli mě ovál příval studeného vzduchu Bradavického hradu.

Za několik minut jsem se ocitla na rozsáhlých školních pozemcích a vydala jsem se k jezeru.Když jsem k jezeru došla,sedla jsem si na lavičku a dívala se na jeho hladinu.Měla bych sem chodit častěji,je tu opravdu hezky.

Takhle jsem tam seděla s hlavou plnou myšlenek asi hodinu.Řekla jsem si,že holky už jsou nejspíš vzhůru tak jsem se zvedla a odešla do hradu.

Jen co jsem otevřela dveře do ložnice mě holky zahalili spoustou otázek.

,,Holky já o ničem nevim,vážně."řekla jsem po chvíli.A pak jsem si toho všimla.Na mé posteli ležel balíček na kterém stálo:Pro krásnou Hermionu

Vykulila jsem oči a přemýšlela od koho by to mohlo být.

,,Tak už to otevři."řekla nedočkavě Levandule.

Poslechla jsem ji a začala otevírat. Nejdřív jsem rozvázala stuhu,poté jsem sundala papír a nakonec jsem otevřela víko od krabice.

V krabici ležela překrásná rudá růže, kniha a dopis.Vztáhla jsem ruku k dopisu a vyndala ho z obálky.

Jsi úsměv který nemám,Jsi něha kterou hledám.Jsi láska co mi schází,Jsi štěstí co ji doporovází.Jsi krásná jako růže,ta za mou lásku může.
S láskou Z.P.

Z.P.?Kdo by to mohl být?

Podívala jsem se na krabici a vyndala z ní růži a knihu.Kouzelná láska přečetla jsem si název knihy a nešlo se neusmát. Poté jsem vzala růži,někde našla vázu,napustila do ní vodu a růži do ní dala.

,,Tak jdeme?"zeptala jsem se holek.

,,Jo"odpověděli a společně jsme se vydali na snídani.

................................

Je večer a já prsty přejíždím po rudé růži.V druhé ruce držim dopis s knihou a v hlavě si stále přehrávám Z.P.

,,Hermiono,už zase přemýšlíš nad tím kdo ti to poslal?"zeptala se Parvati.

,,Jo"odpověděla jsem

,,A nechceš už jít spát?"

,,A víš že docela jo?odpověděla jsem.Položila jsem věci na noční stolek a lehla si.

,,Dobrou noc"řekla jsem

,,Dobrou"odpověděli holky.Zavřela jsem oči a zanedlouho jsem se propadla do říše snů.

Z pohledu Draca

Poté,co jsme spolu strávili nějaký ten čas v knihovně se ve mě něco změnilo. Pokaždé,když se s Grangerovou potkáme nechce se mi jí nadávat.To by ale nebyl
Draco Malfoy bez nadávek a ponižování proto jí kvůli mé česti nadávám i když míň než dřív.

Vídáme se spolu opravdu málo.To bude asi tim,že už jí týden sleduju a díku tomu jsem o ní zjistil celkem dost věcí.

Den po tom večeru v knihovně jsme měli s Potterem a Weasleym školní trest.Pomáhali jsme Křiklanovi třídit přísady do lektvarů a bez kouzel uklízet třídu a jeho kabinet.Jelikož byl s námi celou dobu tak nedošlo k rvačce.Všichni tři jsme živý a zdravý.

Je brzo ráno,něco kolem půl pátý a já ležim na posteli a přemýšlím.Najednou si vzpomenu,že jsem včera v Prasinkách koupil růži a knihu.Zvednu se z postele někde najdu krabici a kus pergamenu a sednu si ke stolu.

Namočím brk do inkoustu a začnu psát dopis.Když už je napsaný,vložím ho do obálky a společně s knihou a růží vložim do krabice.Zabalil jsem ji do nějakého barevného papíru,převázal stuhou a nakonec na ní napsal Pro krásnou Hermionu

Zvedl jsem se,vzal krabici a opustil ložnici.Zanedlouho jsem se ocitl na pohyblivých schodech.Zahlédl jsem postavu a poznal v ní Grangerovou. Schoval jsem se za dveře a asi za dvě minuty jsem vyšel a vydal se po scodech do nebelvírské společenky.

,,Ale,copak tu dělá tak pohledný mladý chlapec jako ty?"zeptala se Buclatá dáma.

,,Jdu dát jedné dívce dárek."odpověděl jsem a nadzvedl krabici,aby ji viděla.

,,To je od tebe milé.Tak pojď,pustím tě."řekla a poté otevřela vchod.Poděkoval jsem a vešel dovnitř.Společenka byla oproti té naší malá,byla kruhovitého tvaru a byla sladěná do červena.

Vydal jsem se k točitým schodům po kterých jsem následně vyšel.Nevěděl jsem,jaké ze dvou dveří vedou do dívčích ložnic.Otevřel jsem ty po mé levici a nakoukl dovnitř.Naskytl se mi pohled na neuklizený pokoj i když náš je asi horší.Za všechno můžou ale ty dva tupci Creb a Goyle a moje část pokoje je téměř dobře uklizená.Zavřel jsem dveře a vydal se k těm druhým.Opatrně jsem otevřel dveře a potichu přešel k ustlané posteli,která patřila Hermioně.Položil jsem krabici a opět potichu přešel ke dveřím.Poté,co jsem opustil nebelvírskou společenku jsem poprosil Buclatou dámu,aby o mě nikomu neřikala a pak jsem odešel.

Celý den bylo na Grangerové poznat,jak se snaží přijít na to,kdo jí dal ten balíček.
Dokonce ani nedávala pozor v hodinách a to je co říct.

Umývám si obličej a přemýšlím nad tím,jestli Grangerová přijde na to,kdo jí to dal. Z.P......Zmijozelský princ.No nevim jestli jí to napadne. Každopádně,nechci aby pořád nic nevěděla,chci aby věděla,že jsem jí to dal já,ikdyž to situaci asi nezmění.

Už ležím v posteli asi 3 hodiny a nemůžu usnout.Ty dvě prasata už zase chrápou.
Vstávám,beru si hůlku a přibližuji se k jejich postelím.Mířím hůlkou na Creba a říkám aquamenti.Z hůlky okamžitě vystřikuje gejzír vody,který zasahuje Creba a ten se s křikem probouzí.To samý opakuji i s Goylem.Jsou sice naštvaný,ale ke mě si přece nic nedovolí.
Dál už je neřeším.Spokojeně ulehám do postele a zanedlouho usínám.

Další kapitola hotová.Moc se omlouvám,že to tak trvalo.Nemám moc času a abych se přiznala,když mám,tak se mi někdy nechce.Kapitolu už jsem měla napsanou ale nějak se mi smazala.Chtěla jsem vám poděkovat,že čtete tuhle slátaninu a dávate votes.Nyní má tenhle příběh 940 přečtení a 88 votes.Ještě jednou vám moc děkuju.