Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Nový učitel jasnovidectví

Přišel březen, a v Jinotaji vyšel článek o Harryho svědectví. Profesor Smith si samozřejmě jednu kopii pořídil. Všude se o tom mluvilo, jak mezi studenty, tak i mezi profesory. Jen Umbridgeová se k všeobecnému davu nepřipojila, namísto toho vydala další z jejích vzdělávacích výnosů, kdy zakázala studentům číst tento časopis. Ale to jen způsobilo, že se o článku tajně mluvilo. Harry a jeho přátelé byli s tímto výsledkem spokojeni. O několik dní později se do Vstupní síně doslova hrnuly davy studentů i profesorů. Důvodem tohoto povyku byl srdceryvný jekot. John Zrovna diskutoval s Donnou u sochy jednoho z andělů, když kolem nich proběhl menší dav. Oba se vydali za studenty. Ve Vstupní síni jim došlo, co se stalo. Uprostřed síně stála profesorka Umbridgeová a profesorka Trelawneyová, která vypadala, že se každou chvílí nervově zhroutí. Umbridgeová zrovna říkala: ,, Byl to váš domov. Přestal jím být před hodinou, když ministr kouzel podepsal vaši výpověď. Teď laskavě opusťte tuto síň, skončete tuto trapnou scénu.!" K profesorce Trelawneyové přiběhla profesorka McGonagallová, a podala jí kapesník.Zároveň se ji snažila uklidnit. ,, No tak, Sibylo, klid, to víte, že tu můžete zůstat." ,, To myslíte vážně paní profesorko?" Vložila se do rozhovoru Umbridgeová. ,, Kdo vám k tomu dal oprávnění?" Najednou se otevřela Hlavní brána, a někdo vešel. Ten někdo byl profesor Brumbál. ,, Nejspíš já." Ozval se. Profesorka Umbridgeová se uchechtla. ,, Vy, pane profesore? Obávám se, že jste tuto situaci nesprávně pochopil. Pan ministr i já jsme, na základě vzdělávacího výnosu číslo 23, podepsali výpověď profesorky Trelawneyové. Jistě víte, že jako vrchní vyšetřovatelka, mám právo provádět inspekce, a podle výsledků mohu také propustit učitele, kteří spadají pod úroveň, která je požadována Ministerstvem kouzel." ,, V tom vám neodporuji, milá profesorko, ale právo na to, vyhazovat mé učitele ze školních pozemků nemáte, toto privilegium zůstává pouze řediteli. A mým přáním je, aby zde profesorka Trelawneyová zůstala." Zmíněná chvíli protestovala, že nebude na obtíž, a půjde si po svých, nakonec byla ale přemluvena, aby ve škole zůstala tak dlouho, jak si jen bude přát. Profesorka McGonagallová s profesorkou Prýtovou doprovodily Sibylu zpět do hradu, zatímco profesor Kratiknot se postaral o její zavazadla. Umbridgeová byla vzteky bez sebe. ,, A co si počnete, až najdu nového profesora jasnovidectví, který bude potřebovat její komnaty?" Brumbál nehnul ani brvou. ,, To nebude problém, já už totiž nového profesora našel, a ten preferuje bydlení v přízemí." Usmál se Brumbál. To Umbridgeovou rozzuřřilo ještě víc. Vypadala teď jako velká rudá ropucha, a s jejím růžovým kostýmem to vytvářelo zajímavý, ale nehezký kontrast. John se nad tím uchechtnul. ,, Vy jste našel.. Vy jste si sám našel učitele? A smím vám připomenout, že dle vzdělávacího výnosu 22 .." ,, Má ministerstvo právo jmenovat věrohodného kandidáta v případě, že ho nedokáže najít ředitel. Tentokrát jsem měl úspěch. Smím vás představit?" Do síně vešel kentaur s plavými vlasy a modrýma očima, jehož druhá půlka těla představovala grošovaného koně. John si uvědomil, že tohoto kentaura už viděl. Jednou, když byl v lese zkontrolovat TARDIS, si všiml, že ho právě tento kentaur zkoumavě pozoruje, nic mu neřekl, a po chvíli odešel někam pryč. ,, Tohle je Firenze. Řekl bych, že ho shledáte jako vhodného kandidáta." Usmál se spokojeně Brumbál. Umbridgeová jen něco zamumlala, a naštvaně odešla pryč. John ještě zaslechl něco jako To se ještě uvidí a špinavý kříženec. Studenti se začali pomalu rozcházet. Brumbál a několik profesorů zamířilo do svých pracoven. John tam měl namířeno také, ale jakýsi hlas ho zastavil. ,, Pane profesore, můžete na slovíčko?" Byl to Firenze. ,, Ano?" Otočil se k němu John. Zajímalo, co po něm může chtít. ,, Pojďte prosím se mnou." John ho následoval, na Donnu se jen omluvně pousmá. ,, Ona může jít taky." Komentoval to kentaur. Donna se k nim zmateně přidala. Přišli až do Firenzeho nové pracovny. Hned, jak vešli, si připadali, jako na nějaké mýtině, v lese. Všude byl mech a stromy. John se o jeden opřel a se zájmem se podíval na Firenzeho. Ten mu ho opětoval, zkoumavě si ho prohlížel, pak obrátil svůj zrak i na Donnu. ,, Vy jste velice zajímavý pár." Promluvil nakonec. ,, O, ale ne, my nejsme spolu, jsme jen kamarádi." Hájil je John. ,, Tak jsem to nemyslel. Vy nejste zdejší. Dokonce ani jméno není pravé. Proč jste tu?" ,, Jak jste přišel na to, že nejsme zdejší." ,, Viděl jsem váš příchod, vyčetl jsem ho ve hvězdách. Muž s modrou budkou, mladý, ale zároveň velmi starý, dorazí s nejdůležitější ženou v historii." ,, Ale já nejsem nijak důležitá. Jsem jen obyčejná žena z Chiswicku." Donně se moc tenhle kentaur nezdál. ,,Řekněte, co dalšího jste o mě ve hvězdách vyčetl." ,, Hvězdy říkají mnoho věcí. Mě zajímá váš pravý důvod pobytu zde." ,, Odpovím, až odpovíte vy." John se nenechal odbýt, věděl, že tento kentaur je jiný, než zbytek jeho stáda. ,, Jste muž mnoha tváří, viděl jste toho hodně, ale také jste o hodně přišel. Učinil jste několik zásadních rozhodnutí v historii lidstva, Doktore z Pánů času. A ta budka, velice zajímavá věc. Viděl jsem vás, tehdy v lese, vím, že jí tam schováváte, ale radím vám, abyste se tam nevracel, alespoň ne v nejbližší době. Mé stádo je teď mnohem nebezpečnější, než kdy dřív, hlavně proto, že jsem se rozhodl pomáhat Brumbálovi." John na něj chvíli vyjeveně koukal. ,, Jak je možné, že toho o mně tolik víte? Jen jednou jsem se setkal s někým, kdo přesně věděl, kdo jsem." ,, My nejsme jako lidé, dovedeme číst příběhy z hvězd. Je tam i ten váš, Doktore. Váš příchod byl předurčen, bohužel nevíme proč." ,, Měli jsme menší nehodu. Původní plán byl Venuše, ale něco nás sem vtáhlo. Přistáli jsme uprostřed zapovězeného lesa. Momentálně odtud nemůžeme. Podařilo se mi tady naměřit mimozemskou energii, Bradavicím hrozí nebezpečí ve formě plačících andělů. To jsou velmi nebezpečná stvoření, také se dají velmi těžko zničit, proto jsme zde nastoupili jako profesoři, abychom vymysleli, co s nimi." ,, V čem přesně spočívá to nebezpečí?" ,, No jak bych to řekl, pokud se vás anděl dotkne, pohltí vaši časovou energii, a pošle vás do minulosti,odtud už není návratu. Navíc, pokud je vidíte, promění se v kámen, mohou se hýbat jen tehdy, nejsou-li viděni, jsou velmi rychlí, stačí jen mrknout, a už nemáte šanci uniknout." Firenze jen přikývl. ,, Měl byste jít Doktore, hádám, že ještě máte něco na práci." John spolu s Donnou se s kentaurem rozloučili, a odešli. ,, Jak je možné, že toho o tobě tolik věděl? A co myslel tím, že jsem nejdůležitější žena v historii lidstva?" ,,Jak říkal, vyčetl to ve hvězdách. Nikdy jsem se s kentaurem osobně nesetkal, takže nevím, jak dokáží vidět příběhy lidí. Sám netuším, co měl na mysli, když zmiňoval tebe. Pravděpodobně se to týká naší budoucnosti, a to bychom neměli chtít vědět.  Donna přikývla, rozloučila se s Johnem, a zamířila do své pracovny. 

O dva dny později, John trávil celý den ve své ložnici, a snažil se sestrojit časovou past, do které by anděla chytil. Bohužel se mu to příliš nedařilo. Jediné, co sestrojil, byly akorát senzory pohybu. Ty se rozhodl večer umístit ke všem ovládnutým sochám. Ale s tím chtěl ještě počkat, než bude na hradě relativní klid. Nechtěl, aby ho někdo vyrušil. Zrovna, když do nového modelu časové pasti přidával poslední součástku, zajiskřilo to, a rozpadlo se mu to v rukou. ,, Zatraceně, proč to nechce fungovat. Co dělám špatně." Zaklel, a frustrovaně si prohrábl vlasy. ,, Tohle nepůjde, musím přijít na něco jiného. No tak mysli Doktore, mysli. Co je největší slabinou andělů?" Přemítal nahlas. Promnul si oči, a sednul si do křesla. z celodenní práce byl unavený. Chtělo se mu spát, ale nesmí usnout, musí přemýšlet. ,, Něco jsem musel přehlédnout, nějakou maličkost. Něco..něco." Ani nestihl doříct svou myšlenku, a usnul tak, jak si sedl. Probudil se až pozdě večer. Jakmile si uvědomil kolik je hodin, popadl senzory pohybu, a rychlým krokem mířil k sochám. Postupně ke každé z nich dával jeden senzor pohybu, a nastavil ho tak, aby zachytil pouze pohyb anděla a ničeho jiného. Zrovna, když nastavil poslední senzor, uslyšel spěšné kroky z vedlejší chodby. Blížili se k němu. Zůstal stát, a vyčkával. Najednou do něj někdo vrazil. Dotyčný na profesora zděšeně hleděl. Než stačil cokoliv říct, Přiběhli další provinilci. Najednou před Johnem stáli udýchaní Neville, Ginny a Lenka. Neville se vzpamatoval jako první. ,, Omlouvám se, pane profesore." ,, To je v pořádku, pojďte rychle za mnou." Dotyční byli vystrašení, čekali, že je profesor nejspíš potrestá, za tohle noční potulování, ale na druhou stranu pořád lepší Smith, než Umbridgeová, která se nějak dozvěděla o BA. Profesor Smith je zavedl do jedné prázdné učebny. Když byli uvnitř, zavřel za nimi dveře, a poslouchal. Trojice na něj překvapeně hleděla, i když ve tmě toho tolik vidět nebylo. ,, Zdá se, že už tam nikdo není." Usmál se na ně. Ginny, naprosto zmatená, se na profesora podívala. ,, Copak vy nás nepotrestáte?" ,, A za co bych vás měl trestat? Já nemám žádný důvod udělovat vám trest.Mně je úplně jasné, co se tu děje, ale já nejsem profesorka Umbridgeová." Najednou byly opět slyšet kroky. Byly čím dál blíž. Najednou se otevřely dveře, a v nich stál udýchaný Filch, který zřejmě pronásledoval další členy BA. Studenti si už mysleli, že je s nimi konec, ale najednou promluvil profesor Smith. ,, Přejete si pane Filchi?" ,, Ano, tito studenti půjdou se mnou, jsou podezřeni ze zakázané činnosti." ,, Mohu vědět z jaké?" ,, z účastnění se nezákonné studentské organizace." ,, Ach tak, no můžu vás ujistit, že tito tři se žádné organizace neúčastnili. Měli zde se mnou školní trest. Pan Longbottom mi už párkrát neodevzdal úkol, a slečny Weasleyová a Láskorádová nedávaly při mých hodinách pozor, místo toho se spolu vybavovaly, takže jsem je musel potrestat. Zrovna jsme tady skončili." Filch se tvářil poněkud zklamaně, chtěl profesorce Umbridgeové udělat radost tím, že jí přivede nějaké provinilce. ,, No dobrá tedy." Zamumlal a odešel. ,, Myslím, že teď už vám trest nehrozí." Pousmál se John. Kdyby jste na někoho cestou do svých ložnic narazili, řekněte mu to samé, co jsem řekl panu Filchovi, kdyby vám nevěřili, pošlete je rovnou za mnou." ,, Děkujeme, pane profesore." Pípla Ginny. Všichni vyšli ven z učebny, a zamířili do svých ložnic.