Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Špionáž

Následující  odpoledne strávil Harry nad Pobertovým plánkem. Sledoval profesora Smithe. Podle rozhovoru, který vedl včera s profesorkou Nobelovou, má jít dnes do lesa. Harry chtěl za každou cenu vědět, co tam bude hledat, ani si nepostřehl, že na něj Hermiona mluví, až když mu zamávala před očima. ,, Cože? Říkala si něco? " ,, Ptala jsem se, co na tom plánku hledáš. " protočila Hermiona oči. ,, Sleduju Smithe, chci vědět proč chce jít do lesa, ještě takhle na večer." ,, Neříkej, že ho chceš jít sledovat. Měl by sis raději udělat úkoly, ať je zase neděláš na poslední chvíli." ,, Ale Hermiono, budu na to mít celý víkend." ,, To ano, ale pokud si nezapomněl, jdeme zítra do Prasinek, abychom zjistili, kdo bude chtít chodit na ten kroužek obrany." ,, Vždyť jo, to stihnu. Hele, už vyšel z kabinetu, měli bychom pohnout." ,, Nepočítej s tím, že půjdu, nezajímá mě, proč chodí takhle na večer do lesa, a tebe by to taky nemělo zajímat." Dala si Hermiona ruce v bok. ,, Co ty Rone? Jdeš se mnou? " ,, Se mnou nepočítej, já tam ani nepáchnu, jednou mi to stačilo. " ,, Fajn tak jdu sám." řekl Harry, a šel ven. Došel až do jedné prázdné chodby, přehodil přes sebe neviditelný plášť, a vytáhl znovu plánek. Profesor byl poblíž věže s hodinami, tak si Harry pospíšil, aby ho dohnal. Profesor naštěstí nijak nepospíchal, Harrymu se mu podařilo dohnat, když byl u kamenného kruhu, plížil se tiše, aby ho profesor nezaslechl. Takhle profesora sledoval až do lesa. Nějakou dobu se drželi cesty. Když už to vypadalo, že snad nikdy nezastaví, sešel profesor z cesty, rovnou mezi křoví. To Harryho trochu zarazilo, ale o kousek dál si všiml, nebylo tolik houští, takže by mu nemělo dělat problém tudy neslyšně projít. Šli ještě chvíli, když profesor zastavil na malé mýtince. Harry z něj nespouštěl oči, čekal, co profesor udělá. Ten zalovil v kapse a vytáhl malou kovovou hůlku, zmáčkl jí a ta zabzučela a modře zasvítila. Chvíli se nic nedělo, ale pak se před profesorem objevila modrá budka, přesněji řečeno modrá policejní budka. Harry vykulil oči, ale profesora zřejmě nepřekvapilo, že ji vidí. Ten se místo toho usmál a šel rovnou dovnitř. Harry nevěděl, co dělat, chtěl odejít, ale zároveň chtěl jít blíž a ujistit se, že to, co vidí, je skutečné. Zvědavost ho přemohla. Šel blíž k budce, natáhl ruku a dotkl se jí. Byla tam, nezdálo se mu to, cítil pod svou rukou dřevo. Náhle uslyšel profesora. K někomu mluvil. ,, No tak, holka. Co je to s tebou? Co se ti nelíbí?" Ticho, Harry čekal, že někdo odpoví, ale bylo ticho, tak na koho to mluvil? ,, Někdo je venku." Harry uslyšel kroky, couvnul. Profesor vystrčil hlavu, ale nikoho neviděl. ,,Nikdo tu není, tak nevím, co se ti nelíbí." Řekl směrem do budky. Harry počkal, až profesor zase zmizí uvnitř,pak se rychlým krokem vydal zpátky k hradu. Ve společenské místnosti už zůstal jen Ron s Hermionou, kteří na svého kamaráda netrpělivě čekali. Ten, hned, jak přišel, sedl si k nim před krb, a vše jim vylíčil. 

,,Co by tady ale dělala policejní budka?" Divila se Hermiona. ,, K čemu vlastně slouží?" Zeptal se Ron. Hermiona mu to hned začala vysvětlovat. ,, Ty se používali dřív, někdy v padesátých letech. Sloužili jako stanoviště policistů, mohl si se díky ní spojit s policejní stanicí, nebo tam i případně nějakého zločince zavřít." ,, Myslíte, že tam Smith někoho drží?" zeptal se Ron. ,, Těžko říct, ale na někoho mluvil." Odpověděl Harry. ,, A co přesně říkal?" Zeptala se Hermiona. Harry se zamyslel. ,, Říkal no tak holka, co je to s tebou. A co se ti nelíbí. Pak mě asi uslyšel, protože řekl: někdo je venku. Když zjistil, že nikoho nevidí tak řekl že venku nikdo není a ptal se co se jí teda nelíbí. " ,,To nevypadá, že by tam někoho držel.  Je to zvláštní." Vstala. ,, No nic jdu spát, dobrou noc." Otočila se a zmizela v dívčích ložnicích. Harry s Ronem se také zvedli, a šli si lehnout.