Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Prasinky

Přišel víkend a s ním i první návštěva Prasinek. Harry měl se svými přáteli namířeno k Prasečí hlavě, kde plánovali kroužek Obrany, zatímco profesor Smith si plánoval spolu s profesorkou Nobelovou menší obchůzku po vesničce. Byl natěšený jako malé dítě. Nejenže si chtěl odpočinout od usilovné práce, ale hlavně chtěl všechno poznat. V 10 hodin dopoledne už netrpělivě čekal před Donny kabinetem. Klepal. ,, No tak, chvátej, nebo to nestihneme všechno obejít." ,, Dej mi minutku ano?" ozval se nevrlý hlas. John Smith totiž tohle řekl už asi pětkrát. Konečně byla hotová. ,, Můžeme?" Nabídl jí rámě. Ta se ho hned chytla. ,, Můžeme." Odpověděla. ,, Kam chceš jít jako první?" Zeptal se John. ,, To je jedno. Klidně i ke Chroptící chýši." John šel poměrně rychlým krokem, Donnu táhl s sebou. Dorazili do Prasinek. Před nimi stála hospůdka U Tří košťat. John se rozzářil. ,, Určitě musíme zajít na máslový ležák. To je jediný pití  v celém vesmíru, které jsem ještě neochutnal." Vtáhl Donnu dovnitř. Ihned si našli prázdný stůl v rohu, kde by mohli mít největší klid. Po chvíli k nim přišla Madame Rosmerta. ,, Zdravím, co to bude?" podívala se na ně. ,, Ale, vás ještě neznám." ,, Jo nazdárek, já jsem John Smith a tohle je má kamarádka Donna Nobelová, jsme v Bradavicích noví profesoři astronomie a studia mudlů." usmál se. ,, Dáme si dva máslové ležáky." Madame Rosmerta se usmála a odešla vyřídit objednávku. ,, Myslím, že se jí líbíš" poznamenala Donna pobaveně. ,, Myslíš jo?" John se zvědavě otočil směrem, kam Madame Rosmerta odešla. ,, Ne ty trdlo." ,, Jo moc vtipný Donno." Řekne John. Přijde Rosmerta s máslovými ležáky a hned odejde. ,, Tak na zdraví." přiťuknou si. ,, Už se nedivím, že jim to tak chutná, vážně je to lahodné. " Řekne John, Donna jen přikývne, protože si zrovna utírá pusu od pěny. ,, Nečekala jsem, že to bude takhle sladký, ale je to fakt dobrý. " U Tří košťat strávili asi tak hodinu, Dokonce se rozhodli ochutnat i ohnivou whisky, čemuž se John chtěl vyhnout, ale Donna ho přemluvila. Oba se shodli, že tohle pití není nic pro ně. Když vyšli ven, zamířili k Taškářovi, kde bylo plno bradavických studentů, kteří, když zahlédli své dva profesory, se trochu vylekali. John se jen usmál a mávl nad tím rukou. Hned šel k pultu a nakoupil pár žertovných předmětů, což studenty i s prodavačem dost překvapilo. Další zastávkou byl Medový ráj, opět plný studentů. Oba profesoři si koupili pár vyhlášených sladkostí a zamířili dál. Jak zjistili, čas tu ubíhá rychle, tak zašli už jen ke Chroptící chýši. ,, Vypadá přesně tak, jak jsem si ji představoval. Myslíš na to, na co já?" povídá John se šibalským úsměvem. ,, To jako vážně, chceš se jít podívat dovnitř? " odpoví nevěřícně Donna. ,, No ták. Kdy ktomu budeme mít příležitost.: Udělá na Donnu psí oči. ,, No co mám s tebou dělat." John se rozzáří a už míří přímo ke CHroptící chýši, vezme za kliku, ale nic se neděje. Vytáhne tedy sonický šroubovák, párkrát to zabzučí a dveře se otevřou.  Po celé budově je tlustá vrstva prachu, po podlaze jsou vybledlé šmouhy, jako by tudy byl někdo vláčen. ,, Jsou přibližně dva roky staré. Tudy určitě vlekl Sirius Rona."  Jde až k místu, kde šmouhy začínají. Jsou tam otevřené padací dveře. ,, A tady máme chodbu, vedoucí k vrbě mlátičce." ,, Nechceš doufám jít dovnitř." Řekne Donna pochybovačně. ,, Ne, samozřejmě, že ne, vždyť bych se tam ani nevešel." Otočí se a míří po schodech nahoru. Když už projdou každou píd, vydají se zpátky k hradu.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------