Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Odhalení

Byl první školní den po velikonočních prázdninách. John i Donna byli rádi, že mají od andělů pokoj. Jediný problém byl, že chyběli hned tři bradavické sochy.John to naštěstí vyřešil tím, že se domluvil s Hermionou, která vykouzlila duplikáty, aby to nikdo nepoznal. Co se TARDIS týkalo, říkal si, že už není třeba, aby byla skryta hluboko v lese. Hned, jak začalo vyučování, zamířil do lesa. Na nikoho naštěstí nenarazil, většina učitelů měla hodinu. U Hagridovy hájenky si dával pozor, ale měl štěstí, v hájence bylo prázdno. Vešel tedy do lesa, a mířil rovnou k místu, kde stála TARDIS. Cestou zahlédl jen stádo kentaurů, které zrovna někam mířilo. Tajemného profesora si naštěstí nevšimli. Už byl u svého stroje času, zviditelnil ho, a zalezl dovnitř. Tou dobou se zrovna vracel Hagrid od svého "malého" bratříčka, Drápa, když uviděl modrou policejní budku. ,, Co to ksakru je?" Rozhodl se, že to prozkoumá zblízka, koneckonců tenhle les znal jako své boty, ale něco takového tu ještě neviděl. ,, Haló? Je tam někdo?" Zakřičel. John uvnitř ztuhnul, nepřemýšlel nad tím, proč byla hájenka prázdná. Rozhodl se vyčkávat. Hagrid mezitím přišel k budce a zaklepal. Nic, tak to zkusil znovu. Když ani teď nikdo neodpověděl, rozhodl se otevřít. John, který byl uvnitř, uslyšel, že Hagrid zkouší otevřít. Ale příliš pozdě si uvědomil, že obranné štíty vypnul, tudíž nebyl pro Hagrida problém dveře otevřít. Ten, jakmile uviděl vnitřek, zalapal po dechu. ,, Co to ksakru je za kouzla? Co má tohle znamenat?" Pak si všimnul profesora Smithe, jak stojí u ovládací konzole. ,, Vy? Co vy tu děláte, co ste zač a co je tadlencta věc?" ,, Ehm, jak bych začal." John se podrbal na hlavě. ,, Co dybyste začal od začátku. Ste nějak spolčenej s Vy víte kým?" ,, To ne, panebože, Ne." ,, Tak co tu děláte, eště ke všemu s toudle věcí." ,, Hagride, uklidněte se, já vám to vysvětlím." ,, Tak vysvětlujte." ,, Mé jméno není John Smith, jak jsem tvrdil, je to pouze mé krycí jméno." ,, A jak se teda menujete?" ,, Mé jméno je Doktor." ,, To neni méno, ale titul, kterej používaj mudlové. Ste mudla? Jak ste se dovědíl o našom světě." Vypadal hrozivě. ,, Hagride, uklidněte se, já vám to vysvětlím. Já se opravdu jmenuji Doktor, nepocházím z tohoto vesmíru, dokonce nepocházím ze Země. Jsem mimozemšťan, pocházející z rasy Pánů času, z planety Gallifrey. O vašem světě vím, no těžko se to vysvětluje, ale v našem, paralelním vesmíru, existuje váš svět jen v knížkách. " ,, Jak je to vůbec možný? Jak ste se teda dostal sem? A jak si můžu bejt jistej, že nelžete. A ví vo tom Brumbál?" ,, Brumbál o mé pravé identitě neví. Zde jsem nouzově přistál. Do vašeho světa nás vtáhli jiní tvorové z vesmíru." ,, A jaký? Co sou zač?" ,, Plačící andělé, vypadají jako sochy, ale živí se časem. Když se vás dotknou skončíte někde v minulosti. Už jsem se s nimi kdysi setkal. Ale nemusíte se bát, už jsou pryč, vlastně se mi jich podařilo zbavit jen díky Harrymu, Ronovi, Hermioně, Nevillovi a Ginny. Byli chytří, moji techniku učinili proti nim nefunkční." ,, Harry vám pomoh? A je v pořádku?" ,, Nebojte, nikomu se nic nestalo." ,, A co je teda tadle věc?" ,, Tohle je TARDIS. Čas a relativní protstor ve vesmíru, moje loď a zároveň stroj času. Může cestovat kamkoliv a kdykoliv." ,, Kam ste se chystal teď?" ,, Vlastně nikam, jen jsem si říkal, že už není třeba skrývat ji tady v lese, chtěl jsem jí přenést k sobě do ložnice. Koneckonců, se všemi těmi kentaury tady, a s vaším bratrem." ,, Jak víte o Drápovi?" ,, Jak jsem říkal, znám kouzelnický svět z knížek. Momentík." John zvedl poklop u jeho archivu. ,, Kdepak to máme R R R. Á tady to je." Vytáhl malou knihu. ,, Prosím." Podal knihu Hagridovi. Byl to Harry Potter a kámen mudrců. Hagrid to hned otevřel. ,, Najděte si kapitolu čtyři. Tam je první zmínka o vás, Hagride." Hagrid nalistoval čtvrtou kapitolu, začetl se do ní. ,, Je tu všechno, co sem Harrymu tenkrát říkal, moc dobře si to pamatuju. Jak je to, ale možný?" Podal knihu zpátky Doktorovi. ,,Víte, jsem na světě už 906 let." Řekl, když uklízel knihu zpátky. ,, Ale za tu dobu se mi nepodařilo vyřešit veškerá tajemství vesmíru. Nikdy by mě nenapadlo, že se setkám s hrdiny z nějaké knihy, a vidíte mě, tady jsem, a mluvím s vámi. A musím říct, jste jednou z mých oblíbených postav." ,,No díky. Mě nikdá nenapadlo, že bych měl bejt někdy oblíbenej." ,, Ale to neříkejte, vždyť vy jste oblíbený, tady i všemi, co čtou tyhle knížky." ,, No dyž myslíte. Já bych měl jít, za chvíli mi začíná hodina, a na inšpekci mi příde ta baba." ,, Jestli chcete, hodím vás domů." ,, No už mi moc času nezbývá, ale není to nebezpečné? Nevšímne si vás někdo." ,,To bude v pořádku." Usmál se Doktor, a začal pobíhat kolem konzole, kde mačkal všelijaká tlačítka, a tahal za všelijaké páčky. TARDIS začala mizet. Objevili se hned u Hagridova srubu. Doktor, ještě než otevřel, kouknul na Hagrida. ,, Mohu vás ještě o něco poprosit? O tom, co jste dnes ode mě slyšel, nikomu to neříkejte, hlavně ne Umbridgeové. Jediní s kým o mě můžete mluvit je Harry, Ron nebo Hermiona, myslím, že by vám ani nikdo jiný nevěřil." ,, Nemějte strach." Řekl Hagrid a vyšel ven. Doktor mezitím zmizel i s TARDIS. Objevil se až u sebe v ložnici. Teď, když už nebude muset znova do lesa, může bez problémů naplánovat výlet do minulosti. Až do večera zůstal u sebe, poté si řekl, že je nejvyšší čas jít se pobavit do Vstupní síně. Chtěl vidět na vlastní oči tu slavnou bažinu, a taky to, jak Weasleyova dvojčata zmizí. Šel zrovna chodbou v pátém patře, když viděl dvojčata jak dělají poslední úpravy před tím než krabici s bažinou otevřou. Oba ztuhli, když si všimli, že je profesor se zájmem sleduje. Ten se jen pobaveně uchechtl. ,, Jen klidně pokračujte." Usmál se. ,, Jen by mě zajímalo, jak tahle věcička přesně funguje. Určitě to bude skvělý žertík." Mrknul na ně. Dvojčata to zřejmě uklidnilo. ,,Naše přenosná bažina." Pronesl Fred hrdě. ,, Počkejte a uvidíte." Přidal se George. Profesor se usmál, a se zájmem sledoval, co se bude dít. Dvojčata bednu otevřela, a najednou všude byla bažina. ,, Parádní vecička. Musím říct, že jste velmi talentovaní." ,, Děkujeme, pane profesore." Řekli oba najednou. V tom se do chodby nahrnulo několik studentů, a začal virvál. Jedna studentka ze Zmijozelu přišla o botu, jak se snažila přes bažinu nějak přejít.

Dvojčata i dav se přesunuli do Vstupní síně. Nakonec dorazila i Umbridgeová a Filch. Toho hned poslala k sobě do kabinetu pro jakási lejstra. Ten jak se snažil, co nejrychleji ředitelce vyhovět, zmizel tak rychle, než stačil kdokoliv říct famfrpál. ,, No prosím." Řekla Umbridgeová směrem k dvojčatům. ,,Považujete zřejmě za náramnou zábavu proměnit školní chodbu v bažinu, že?" ,, Jo, slušně jsme se pobavili." Přitakal Fred. John se marně snažil udržet vážnou tvář. Mezitím se vrátil Filch i s lejstry. Když byl u Umbridgeové, řekl: ,, Mám tady ten dekret, paní ředitelko. A biče už taky čekají.. Ach ano, dovolte mi je hned teď vyzkoušet!" ,, Dobrá Argusi," kývla hlavou směrem k Fredovi a Georgovi. ,, Vy dva, si teď vyzkoušíte, jak v mé škole skončí každý, kdo porušuje školní řád." ,, A víte co?" Ozval se Fred. ,, My si to nejspíš nevyzkoušíme." Otočil se ke svému bratrovi, a oslovil ho. ,, Georgi, mám takový dojem, že jsme už ze školní docházky vyrostli." ,, Jo, mám úplně stejný názor." Přikývl George. ,, Nejvyšší čas, abychom své schopnosti vyzkoušeli ve skutečném světě, co říkáš?" Pokračoval Fred. ,, To si piš." Přikývl George. Na to oba zvedli své hůlky a vykřikli. ,, Accio košťata." Ozvalo se prásknutí, a košťat Freda a George se přiřítili přímo ke svým majitelům. Ti se jen usmáli. ,, Už se asi neuvidíme." Řekl Fred směrem k Umbridgeová, a nasedl na své koště. ,, Jo, ani nám snad nemusíte psát." Přidal se George. ,, Bude-li někdo mít zájem o koupi přenosné bažiny, jejíž použití jsme vám názorně předvedli, najdete nás v Příčné ulici 93. Kratochvilné a kouzelnické kejkle, naše nové sídlo!" Vykřikli směrem ke studentům. ,, Zvláštní slevy bradavickým studentům, kteří odpřísáhnou, že naše výrobky použijí k tomu, aby se zbavili téhle staré ježibaby." Řekl George. Umbridgeová, která byla rudá vzteky, zavřískala. ,,ZASTAVTE JE!" V tu chvíli se ale dvojčata vznesla do vzduchu. Fred se ještě podíval na školní strašidlo Protivu. ,,Dej jí za nás pořádně zabrat, Protivo." Protiva smekl svůj klobouk, a zasalutoval. Dvojčata zmizela z dohledu. Studenti, kteří viděli výraz Umbridgeové, raději rychle zmizeli. Profesor Smith ještě vtiskl Harrymu do ruky kousek pergamenu a mrkl na něj. ,, Za tohle se mi bude někdo zodpovídat." Křičela Umbridgeová. Nikdo, kromě vyšetřovatelského sboru a Filche, jí nevěnoval pozornost. Dokonce i profesoři raději mizeli z dohledu. Harry zamířil do Nebelvírské společenské místnosti, a sedl si spolu se svými přáteli ke krbu. Tam si přečetli vzkaz od profesora Smithe. V sobotu v šest hodin večer, přijďte za mnou do kabinetu Doktor . ,, Myslíte, že to je kvůli tomu výletu? Ale proč chce cestovat takhle večer?" Zeptala se Hermiona. ,, Myslím, že jo, ale u něj je myslím jedno, kdy bude cestovat, když si vezmeš, že může kamkoliv." Zbytek večera diskutovali o všem možném. O Fredovi a Georgovi, kdy jim Harry řekl o tom, jak jim dal loni svou výhru z turnaje tří kouzelníků, taky o tom, jak to asi mohlo vypadat v době, kdy se zakládali Bradavice, a o dalších věcech. Nakonec, unaveni mluvením, se vydali do svých ložnic, kde ulehli ke spánku.