Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

NKÚ

A bylo to tady. Pro studenty pátých a sedmých ročníků nejneoblíbenější období v roce. Období zkoušek NKÚ (Náležitá kouzelnická úroveň) a OVCE (Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny), trvající dva týdny. Toto období nebylo náročné pouze pro studenty, ale i profesory, kteří se na poslední chvíli snažili svým sudentům nacpat do hlav, co nejvíce informací. Také jim stále kladli na srdce, jak je příprava důležitá. Profesoři samozřejmě směli ke zkouškám přihlížet, ale nesměli nijak zasahovat. Pro Johna to nebylo příliš těžké. Ze sedmých ročníků už astronomii nikdo nestudoval, takže přihlížel pouze u zkoušek pátých ročníků. Teoretická část zkoušky proběhla ve středu dopoledne. John jen postával u učitelského stolu, a pozoroval, jak studenti píší do všech svých testů, zatímco pracovníci z ministerstva, kteří testy zadávali jen obcházeli lavice, a koukali, zda někdo nepodvádí, nebo, jak si vedou. Johna si moc nevšímali. Jediná chvíle, kdy mu věnovali nějakou pozornost byla, když vcházeli do Velké Síně, a jeden ze zkoušejících si ho zkoumavě prohlédl. Zřejmě mu došlo, že dotyčného nikdy neviděl. Praktická zkouška se konala v 11 hodin večer v Astronomické věži. John tam vešel spolu se studenty a zkoušejícími. Zatímco si studenti připravovali své dalekohledy, stoupnul si John k volnému oknu, a pozoroval hvězdy. Byla přímo ideální noc. Profesorka Marchbanksová dala pokyn studentům, a ti ihned začali pracovat. Profesor Tofty si mezitím stoupnul k Johnovi, a zahleděl se na oblohu. ,, Jsou fascinující, že?" Zaptal se Johna. ,, Ano, je to nádhera." Povzdechl si. I když to nedával moc najevo, už mu začínalo chybět to dobrodružství, kdy cestoval spolu s Donnou vesmírem, a bojoval o život. Nikde nevydržel příliš dlouho. Připadal si, že ztácí kus sebe sama. ,, Co tak smutně?" ,, To nic, jen ty hvězdy, vyvolávají ve mně vzpomínky na staré dobré časy." ,, Vy nejste zdejší, že?" ,, Jak jste na to přišel?" ,,Tak například jsem vás nikdy neviděl, a to tuhle práci dělám už nějakou řádku let, navíc starý dobrý časy tady byly někdy před 50 lety." ,, No je pravda, že jsem tady nebyl už pěknou řádku let. Většinou cestuji, a na jednom místě se příliš nezdržuji." ,, A kde jste studoval? Tady v Bradavicích určitě ne, to bych si vás pamatoval." ,,Ehm, No, já byl vzděláván doma." ,, Ale ne tady v Anglii." ,, Ne, ne, v Americe." ,, Ach tak, a kde jste před tím pracoval? Musíte si přece nějak vydělávat na cesty ne?" ,, No já dělal všechno možné, většinou jen to, co se zrovna naskytlo.Nejvíc se snažím pomáhat tam, kde to jde, což je většinou všude, kde se zrovna objevím. Ale na cestování peníze moc nepotřebuju, na to mám vlastní stroj, ten mě vždy dopraví tam, kam potřebuji." Najednou se zvenku ozvalo zabušení a štěkot psa, a rozhovor byl zapomenut. John pohlédl dolů, a uviděl scénu, co se dole odehrávala. I Někteří studenti, nebo spíš většina z nich se zapomněla věnova zkoušce, a místo toho začali sledovat divadlo dole. John si všiml šesti postav, které zrovna vešli do Hagridova srubu. Hned nato se studenti začli opět věnovat svým mapám. Po chvíli se ze srubu ozval řev. Několik studentů se zahledělo směrem k Hagridově srubu. Profesor Tofty si vedle Johna dkašlal. ,, Snažte se soustředit, chlapci a děvčata. Máte ještě dvacet minut." Profesor Tofty se podíval zpět na Johna, který stále sledoval Hagridovu hájenku, jako by něco očekával. ,, Takže, jak dlouho se tu zdržíte, než budete cestovat dál?" Jojn, který doteď moc nevnímal dění okolo, a jen se soustředil na dění dole, zamrkal, a podíval se zpět na profesora Toftyho. ,, Prosím?" ,, Ptal jsem se, jak dlouho tu chcete učit?" ,, Ach tak, no jen do konce tohoto roku, pak půjdu dál, ještě tedy nevím kam, záleží na mé kamarádce, kam bude chtít." ,,Kamarádce? Ona tady taky učí?" ,, Ano, profesorka Donna Nobelová, nastoupili jsme spolu, zastupuje profesorku na studium mudlů." ,, A, ta zrzavá. Vybavuji si ji z minulého týdne, ze zkoušek OVCE." Znenadání se zdola ozvalo hlasité prásknutí, a následně bolestné syknutí několika studentů, kteří se praštili dalekohledem do oka, jak se nejspíše lekli. John se opět podíval dolů, s ním i většina studentů a dokonce i s profesorem Toftym. Dveře hájenky se rozlétli, a ven vyšel Hagrid, který kolem sebe máchal pěstmi. Hned za ním vyšlo těch šest postav, které na Hagrida vysílalo omračovací kouzla ze svých hůlek. ,, Ne." Ozvala se Hermiona. Profesor Tofty zakroutil hlavou. ,, No tohle! Jsme tu u zkoušky." Zkoušce však nikdo nevěnoval pozornost. Všichni sledovali dění dole. Bylo vidět, jak do obra naráží rudé paprsky, jak se zdálo, nemělo to na něj sebemenší účinek.Nějaký kouzelník vykřikl. ,, Mějte přece rozum, Hagride." ,, Já vám dám rozum, takhle mě vodtaď nevodvlečete, Dawlishi." Tesák, který se snažil svého pána chránit se vrhl na Dawlishe. Vzápětí se ozvalo zakňučení, jak bezmocného psa srazilo omračovací kouzlo. To Hagrida očividně rozzuřilo, protože vztekle zavyl, a zaútočil na pachatele. Několik studentů vydechlo. ,, Podívejte." Ozvala se Parvati. John sledoval, jak se k útočníkům blíží rozzuřená McGonagallová. ,, To by už opravdu stačilo. Zbývá jen 16 minut." Ozval se Tofty. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Zezdola se ozval hlas McGonagallové. ,, Jak se opovažujete!? Jak se opovažujete! Nechte ho být! Říkám vám, nechte ho být! Z jakého důvodu jste ho napadli? Nic, neprovedl nic, co by vás takhle-" Ani to nestihla doříct. V tu chvíli ji totiž zasáhla čtyři omračovací kouzla. Celá paseka kolem srubu se rozzářila. ,, U všech chroptících chrličů." Ozval se Tofty. ,, Vždyť ji ani nevarovali! To je skandál!" ,, VY ZBABĚLCI! ZBABĚLCI MIZERNÝ! VOCHUTNEJTE TOHODLE! A TOHODLE!" Hagrid se oháněl po nejbližších útočnících. Studenti pomalo ani nedýchali. Hagrid sebral Tesákovo tělo. Umbridgeová vřískala. ,, Chyťte ho! Chyťte ho!" Nikdo se k tomu však neměl. Hagrid jim zmizel z dohledu. Chvíli bylo ticho. Profesor Tofty se vzpamatoval. ,, Tak tedy... Zbývá posledních pět minut." John chilku pozoroval, jak Umbridgeová vztekle stojí na místě, než, i se svými kumpány zamířila pryč. Ubohou profesorku McGonagallovou nechala tam. Když nastal konec zkoušky, a studenti opustili Astronomickou věž, všiml si John, že se k bezvládnému tělu blíží maličká postava profesora Kratiknota. Vykouzlil profesorce nosítka, a pomocí kouzla ji nesl zpátky do hradu. ,, To bylo opravdu zbabělé." Řekl Tofty, který tam s Johnem zůstal sám. ,, To ano. Nikdy jsem nesouhlasil s tímto typem souboje. Šest na jednoho. Je zbabělé útočit na někoho v přesile, ještě ke všemu na ženu." ,, Je to neslýchané. Nerad to říkám, ale naše ministerstvo upadá. Popletal, který zbaběle popírá fakta, a Umbridgeová, která ho v tom podporuje. Ani bych se nedivil, kdyby, až se jednou Vy-víte-kdo, jestli je opravdu zpátky, ujme ministerstva, tak ona bude první, kdo mu bude pochlebovat." John se nad tím smutně pousmál. ,, Takže vy tedy věříte Brumbálovi, že je zpátky." ,, Brumbál není hlupák. Má pravdu, všechny důkazy tomu nasvědčují. Ti mozkomoři v Kvikálkově letos v létě, zmizení Berty Jorkinsové, hromadný útěk z Azkabanu. Co vy, profesore Smithi? Na čí jste straně?" ,, Já jsem také na straně Brumbála. Jsem si jistý, že už to nebude dlouho trvat, a Vy-víte-kdo vystoupí na veřejnost. Pak už ministr bude muset přiznat, že se mýlil, ale obávám se, že mu nezbyde nic jiného než rezignovat." ,, To nemůžeme vědět jistě." ,, No myslím, že už půjdu k sobě. začínám být unavený. Dobrou noc, profesore Tofty." Usmál se John. ,, Dobrou, profesore Smithi." Oba odešli z Astronomické věže, a zamířili do svých ložnic.