Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Začátek druhého pololetí

Prázdniny skončily, a ve škole nastal obvyklý frmol. Ale stalo se něco, co rozrušilo téměř všechny ve škole. Došlo k hromadnému útěku z Azkabanu. John seděl zrovna u snídaně, a četl Denního věštce. Když dočetl hlavní titulek, odfrkl si nad zmínkou o Siriusi Blackovi. Všichni ve škole  o článku diskutovali. Jak se zdálo, jediné Umbridgeové to vadilo, protože hned další den se objevila vývěska se zákazem mluvení se studenty o čemkoliv jiném, než se týká výuky. Johnovi to moc nevadilo, mimo hodiny se se studenty moc nestýkal. 

Přišel únor, přesněji řečeno 14. únor. John si vyrazil s Donnou do Prasinek. Vlezli do hosmůdky U Tří košťat, a sedli si k jednomu stolu. Hned vedle nich seděla Hermiona s Lenkou Láskorádovou a Ritou Holoubkovou. John se na všechny přítomné usmál. Rita zbystřila. Nikdy ho tu neviděla. ,, Zdravíčko, jsem Rita Holoubková, ale to jistě víte. A kdopak jste vy?" John se pousmál, opravdu všetečná ženská. ,, Ehm John Smith a tohle je Donna Nobelová, učíme tady na škole." ,, Že jsem vás tu nikdy neviděla?" ,, Taky jsme tady první rok. A copak tu děláte vy?" zeptal se přímo Holoubkové. ,, To mi tady slečna dokonalá nechce říct, prý na někoho čekáme." Hermiona se nervózně pousmála. Nechtělo se jí dělat rozhovor před profesorama. John si všiml jejího výrazu. ,, Nás si nevšímejte." Usměje se na ní. Hermiona se trochu začervenala. ,, Máte přece volno, takže mi do toho nic není. A nebojte naší milé profesorce na Obranu proti černé magii bych nic neřekl." Mrkl na ně. ,, Nemáme jí moc v oblině." Šeptl směrem k Hermioně. Té se viditelně ulevilo. John se opět otočil k Donně. ,, Že ty se musíš vždycky předvádět." ,, Copak já se předvádím, jen se snažím být milý." ,, Spíš mi to příde, že se vtíráš." ,, Vážně?" ,, Jo." Usměle se Donna. ,, Jen tak mimochodem, už si nějak vyřešil ten náš malý problém?" ,, No bohužel ne, ale pracuji na tom, nemusíš se bát." ,, S tebou si nemůžu být jistá jestli se ti to povede. A já bych opravdu ráda ještě někdy viděla dědu, dokonce i mámu, která na mě v jednom kuse štěká." ,, Už vím po kom to máš." ,, Hele nebuď drzej." ,, Jako bys mě neznala. Ale bát se nemusíš, určitě je ještě uvidíš, navíc ani pořádně nepostřehnou, že si byla pryč takhle dlouho. Můžu zařídit, že se vrátíme tak měsíc po odletu, klidně i míň, jak budeš chtít." ,, Rozhodnu se až budu vědět, že se dostaneme domů." Do hostince právě vešel Harry a šel si sednout k Hermioně a její společnosti. ,, Měli bychom jít, ať nerušíme." Zvedli se a vyšli z hostince. Vydali se zpátky k hradu. ,, Co takhle zajít ještě do lesa, podívat se na TARDIS?" ,,No proč ne, už dlouho jsem ji neviděla. Bude to příjemná změna." Zamířili do lesa. ,, Páni bylo to tu vždycky takový?" Zeptala se po chvíli Donna. ,,No kromě toho sněhu je to tady pořád stejný." Po chvíli došli na místo. John vytáhl šroubovák, a zapnul ho. Před nimi stála TARDIS. ,,Je pořád stejná." ,, Pojď dovnitř. Venku to nebude moc bezpečné." ,, Řekni mi, kdy to s tebou neni nebezpečné." ,, Snad si nestěžuješ." ,, Ani ne, už jsem si zvykla." Vešli dovnitř, a John je opět zneviditelnil. ,, Pro případ, kdyby se tu objevili kentauři. Málem se na ně párkrát narazil, ale naštěstí si mě nevšimli. Jsou docela nebezpeční." ,, Proč jsme vlastně tady?" ,, No potřebuji obnovit ochranné štíty, a tak podobně. Andělé jsou silnější, tak musím udělat nějaká zabezpečení. Jestli chceš můžeš si zajít do knihovny nebo zaplavat, nebo se jít uklidnit do zahrady." ,, Ty tu máš i zahradu?" ,, No jistě. Půjdeš dolů po schodech, pak rovně, desátý dveře vpravo, pak  třetí chodbou doleva, pak zase rovně, a na konci chodby doleva, a hned první dveře vlevo je vchod do zahrady." ,, Nebylo by jednodušší, kdybys tu měl nějaký směrovky, který by ukazovaly, kde co je?" ,, Možná, ale takhle je to větší zábava." ,, No já se nějak zabavím." Řekla Donna a šla pryč z hlavní místnosti." ,, Až budu hotov, tak tě zavolám." Když Donna zmizela, šel John pod ovládací pult, kde si pohrával s různými dráty, které měli zvýšit zabezpečení TARDIS. Asi tak po hodině a půl měl hotovo, přešel k obrazovce, něco naťukal a zavolal Donnu. ,, Donno, mám hotovo, můžeme jít." Žádná odezva. Kde je zase ta ženská. ,, Donno, kde zatraceně jsi?" Opět nic. Zapnul tedy kamery v místnostech, kde předpokládal, že bude zalezlá. Pak jí uviděl jak spí v místnosti s bazénem. Samozřejmě, typická Donna. Dal mikrofon na větší hlasitost. ,, Donno, koukej vstávat, jde se zpátky na hrad." Donna se trhnutím probudila. ,, C-co? Kde si?" Rozhlíží se kolem sebe. ,, Jsem pořád v ovládací místnosti." ,, Cože? Ty mě  jako špehuješ? Tos teda přehnal." ,, Nešpehuju Donno, věř mi, o to vážně nestojím, jen jsem tady hotov, a říkám, že můžeme jít zpátky na hrad." ,, No dobrá, dobrá, jsem tam za chvilku." Konečně Donna dorazila zpátky do ovládací místnosti. ,, Můžeme?" ,, Mužeme." Přikývla. John zamknul TARDIS, a vydali se zpět k hradu, v lese neměli problémy, ale když vyšli ven narazili přímo na Hagrida, ten na ně vyjeveně koukal. ,, Copak ste dělali v tudle dobu v lese?" John jakoby ztratil na chvíli řeč. ,,No ehm, byli jsme se projít, nikdy jsme neměli šanci vidět ho zblízka." ,, Jo tak, já jen, že i pro vás profesorský je to krapet nebezpečný, s tím vším, co tam žije, hlavně kentauři sou poslední dobou čím dál víc naštvaný. Ministerstvo jim stále zmenšuje jejich území." ,, No my si dáme pozor." Řekla Donna. ,, Rači už tam ale nechoďte, nemuselo by to dopadnout nejlíp." ,, Když na vás tak koukám, taky byste se tomu místu měl vyhýbat, vždyť vypadáte, jako by vás napadlo bůhvíco." ,, No to nic není, to víte, náročná práce." ,, Někdo by se vám na to měl kouknout." Podotkla soucitně Donna. ,, Ale ne, to se časem zahojí, to je dobrý." ,, No tak my už půjdeme." Pousměje se John. Oba se rozloučí s Hagridem a míří na hrad.