Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Cesta domů

Následující den, když studenti nastoupili do bradavického vlaku, šel Doktor s Donnou do ředitelovi pracovny. ,, Čokoládová žabka." Řekl heslo, a vyšli po točitém schodišti nahoru. Zaklepali na dveře. ,, Dále." Ozvalo se zevnitř. Vešli. ,, Chtěl jste s námi mluvit, pane řediteli?" Zeptal se zdvořile. ,, Ano, měl bych pro vás jistou nabídku. Říká vám něco organizace, jménem Fénixův řád?" ,, Ach ano, organizace bojující proti Voldemortovi, kterou jste založil po první kouzelnické válce. Něco jsme zaslechli." Usmál se Doktor. ,, Neměli byste zájem se k nám připojit?" ,, Moc rádi, ale bohužel, je pravděpodobné, že se už nikdy neuvidíme. Dnes odjíždíme." ,, To ale neznamená, že nemůžete být členy." Doktor si povzdychl. ,, Bohužel to nepůjde. Víte, nebyli jsme k vám tak úplně upřímní. Nejsme odsud, a tím myslím tento vesmír. Nemohu vám pomoci." ,, Jak to myslíte, že nejste odsud?" ,, Mé jméno není John Smith, nýbrž Doktor, jsem mimozemšťan z rasy, která si říká Páni času. Jsem z planety Gallifrey souhvězdí Castabera, z paralelního vesmíru, kde je váš svět velice známý, díky ženě, jménem Joanne Kathleen Rowlingová, která váš svět vymyslela. Napsala knižní sérii o jednom z vašich sudentů. Hádám, že tušíte, kterého studenta mám na mysli." Brumbál sepjal ruce, a zahleděl se na Doktora. Přikývl. ,, A jak jste se ocitli zde?" ,, Moje loď sem byla vtažena tvorem, z rasy plačících andělů. Je to prastará rasa, která se živí časem. Moje loď by pro ně představovala obživu na celý život. Zjistil jsem, že se právě tento anděl usídlil zde na hradě. Představoval hrozbu jak pro vaše studenty, tak pro zbytek vesmíru, právě proto, že jste součást knihy. To, co se zde stane, je pevným bodem v čase, a kdyby anděl zabil někoho důležitého, mělo by to nepředstavitelné následky. Právě proto jsme přijali místa učitelů, abychom tomuto nebezpečí zabránili. Anděl je pryč , a nikomu od něj nehrozí nebezpečí." Brumbál opět přikývl. ,, Hádám tedy, že dnes už odjíždíte." ,, Ano. Jen bych vám rád dal jednu radu ohledně zničení Voldemorta." Donna se zatvářila zděšeně. Přece nechce takhle zasahovat do děje. Doktor si jí nevšímal. ,, Jistě si pamatujete na jistý deník Toma Raddela." Brumbál zpozorněl. ,, Ano?" ,, Jistě víte, že jde o velice zvláštní druh magie. Tento předmět není jediný. Radím vám, jeďte se podívat do Malého Visánku, do domu, kde bydlel Voldemorův děda. Najdete tam něco, co by vás mohlo zajímat." Doktor se usmál a na Brumbála mrknul. ,, Popravdě jsem si plánoval menší výlet na toto místo." Usmál se Brumbál. ,, Hádám, že mi nemůžete říct, jak to s naším světem dopadne." ,, To opravdu nemohu. Mohu vám jen říct, že se nemusíte obávat." Doktor se zvedl ze židle. ,, No už budeme muset jít, ještě se chceme rozloučit s Hagridem, a pak poletíme zpátky domů, ale bylo nám ctí vás poznat." Doktor i Donna si s Brumbálem potřásli, rozloučili se, a odešli. Hned zamířili do kabinetu, kde celý rok Doktor bydlel. Vlezli do TARDIS, Doktor nastartoval. ,, Myslela jsem, že se chceš rozloučit s Hagridem." ,, Taky že ano, jen to bereme zkratkou. TARDIS zmizela, a vzápětí se objevila před Hagridovou hájenkou. Vylezli ven a zaklepali na dveře. Obr jim otevřel hned po tom, co uklidnil štěkajícího Tesáka. ,,Doktore?" Řekl, když je uviděl. ,, Čemu vděčím za vaši návštěvu?" ,,Přišli jsme se rozloučit. Letíme domů." ,, Tak snad budete mít eště čas na jeden čaj." Pozval je dál. Doktor s Donnou se usmáli, a vešli za Hagridem dovnitř. ,, Takže nadobro odjíždíte? Nikdá se už nevrátíte?" ,, Pravděpodobně ne. Cestování do paralelních vesmírů není většinou možné." ,, Je to škoda, i když to tady nebylo tak nebezpečné, jako jindy, tak mě to tady bavilo. Vidět tenhle svět na vlastní oči bylo něco úžasného. Bude mi to tady chybět." Povzdychla si Donna. ,, Taky mi budete chybět. Byli ste jedniný učitelé, který se mně snažili rozveselit, dyž mi dělala problémy ta ježibaba." Doktor se usmál. ,, Pořád máte Harryho, Rona, Hermionu a ostatní." Hagrid se usmál. ,, Už je načase letět Donno. Pozdravujte Drápa Hagride." ,, Budu, dyž bude rozumnět." Doktor se ještě naposledy rozloučili s Hagridem, podrbali Tesáka za ušima a vešli zpátky do TARDIS. ,, Takže , jak se dostaneme domů?" ,, Vydrž." Řekl Doktor, a otevřel jeden postranní panel TARDIS. ,,Pojď sem, dej sem ruce." ,, Zbláznil si se? Na to šahat nebudu. CO to vlastně je?" ,, To je telepatické rozhraní TARDIS. Tak se dostaneme domů." Donna tedy přišla k Doktorovi, a udělala to, co jí řekl. ,, Teď potřebuji, aby ses plně soustředila na svoji rodinu, a na to, jak moc je chceš vidět." Donna přikývla. ,, Nenech se ničím vyrušit." Donna opět přikývla, a zavřela pro jistotu oči. Doktor mezitím pobíhal kolem ovládacího pultu. Donna se plně soustředila na domov. Viděla svého dědu, soustředila se na to, jak moc jí chyběl, na to, jak vždycky zmizel na kopec, kde pozoroval hvězdy. Soustředila se na mámu, která na ní vždycky křičela. I když jí to nikdy neřekla, měla jí ve skutečnosti ráda. Nejvíce si to uvědomovala právě ve chvílích, kdy byla s Doktorem, hrozilo jim nějaké nebezpečí z vesmíru, kdy doslova utíkali o život. TARDIS začala mizet. Letěli časovým vírem. Vraceli se domů. Po nějaké chvíli přistáli přímo před domem Donny. ,, Hádám, že chceš jít teď na návštěvu." ,,Jo, ale neber to jako sbohem. Zítra tě tady čekám, a doufám, že mě vemeš na nějaký úžasný místo." ,, Jo už mám nějaký nápad. Co bys řekla na planetu Midnight? Relaxační palác odpočinku, diamantové skály." ,,Pro mě za mě. Ale ať jsi tady včas." Usmála se. ,, Rozkaz kapitánko Nobelová." Usmál se Doktor. ,, Mimochodem, jaký je den? Jak dlouho jsem byla pryč?" ,, Asi tak týden." ,, Dobře. Takže zítra tě čekám." Otočila se a šla domů. Doktor vešel do TARDIS, a odletěl.

KONEC

Doufám že se líbilo. Jinak se omlouvám, že jste na poslední kapitolu museli čekat tak dlouho. Nějak nebyl čas ani nálada. Jinak komentujte. Budu ráda za každý názor. :)