Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Nové informace

Byl večer, a všichni studenti byly buď na večeři nebo ve svých společenský místnostech, pár se jich potloukalo po hradě. Jen v jedné opuštěné chodbě stál jistý profesor a zkoumal sochu mladé dívky. Tento profesor byl John Smith. Od začátku školního roku už uběhl měsíc, a na soše nebyly vidět stále žádné změny. Profesor Smith u této sochy trávil hodně času. Když zrovna neučil, nebo nevedl nějaký rozhovor s profesorkou Nobelovou, nebo nebyl ve svém kabinetu, bylo jisté, že bude zrovna zde. Dnešek byl ale jiný, dnes po měsíci zkoumání sochy objevil John konečně nějakou změnu. Socha dívky měla místo dlouhých rovných vlasů, krátké a vlnité s kamennou čelenkou v nich. John vytáhl tu podivnou kovovou hůlku, jak tomu někteří studenti říkali a namířil na sochu. ,, Ha, říkal jsem si, kdy se nějak projevíš, přede mnou se jen tak neschováš, a víš proč? Protože jsem...." V půli věty se zarazil, protože zaslechl kroky. Byl si jistý, že někdo poslouchá. Donna to být nemohla, ta by rovnou přišla, a ptala by se, co nového zjistil. Místo toho zahlédl za rohem čupřinu černých vlasů, pak uslyšel šepot dívčího hlasu. ,, Harry pozor, může tě vidět! " Nechal sochu sochou, a vydal se k onomu rohu. Ani ho moc nepřekvapilo koho vidí. ,, Zdravíčko bando." pousmál se. To tři přítomné studenty trochu překvapilo, spíše čekali, že bude rozlobený, že ho sledovali, ale on se místo toho usmíval. ,, P-pane profesore," zakoktala Hermiona Grangerová. ,, Ano slečno Grangerová? " usmál se. Situaci si zřejmě užíval, čekal, že zrovna tahle trojice se bude snažit přijít na kloub tomu, co ten zvláštní profesor má asi za lubem. ,, My.. my jen " začal Harry, ale to mu už skočil profesor do řeči. ,,Chtěli jste vědět, co provádím, co mě tak zajímá na té soše." Usmál se. Všichni tři přikývli. Harry si té sochy nikdy dřív nevšiml, teprve před chvílí, když na ní profesor mluvil, si jí všiml, zajímalo ho, jak je to možné. ,, Pane profesore?" zeptal se, než ho stačí něco zarazit. ,, Ano?" ,, Chtěl jsem vědět, jak je možné, že jsem tu sochu nikdy tady neviděl, až teprve dnes?" ,, Filtr vnímání" Odpověděl. všichni na něj nechápavě koukali, dokonce i Hermiona, která většinou znala odpověď na každou otázku si nebyla jistá, co tím profesor myslel. ,, Nikdo ze studentů, ani profesorů tu sochu nevidí, vidí ji jen ten, kdo ví o její přítomnosti." ,, Jak je možné, že ji vidíte vy?" Zeptal se podezřívavě Ron. ,, Protože já vím, co je zač." ,, Vždyť je to jen obyčejná socha." namítl Ron. ,, Rone zase tak obyčejná být nemůže, když ji vidí jen někdo" řekl Harry, který si ihned vzpomněl na podivné koně, kteří táhly kočáry v den jejich příjezdu. ,, Obyčejná socha to opravdu není." Řekl profesor Smith, chvíli upřeně sledoval sochu, pak se za nimi ozvalo ,,ehm ehm." čtveřice se otočila, a uviděla tam stát profesorku Umbridgeovou s tím jejím dívčím úsměvem. ,, Mohu vědět, co v tuto hodinu děláte zde?" Zeptala se až přehnaně sladce. Harry viděl, jak se profesorův výraz změnil. Netvářil se zrovna přátelsky. ,, Pokud vím ještě není po večerce, a zákaz mluvení učitelů se studenty na chodbách taky neplatí. " řekl zamračeně. ,, Zatím ne." Usmála se a odešla. ,, Baba jedna. " Ulevil si Ron a zároveň zaskučel bolestí, protože mu Hermiona dupla na nohu. ,, Asi byste měli jít, než si na vás něco najde. Ale kdybyste cokoliv potřebovali, přijďte za mnou do kabinetu." Usmál se a vyrazil do své pracovny.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Následujícího dne po vyučování se trojice rozhodla profesora navštívit. Chtěli se dozvědět víc informací. Těsně před tím než stihli zaklepat uslyšeli hlas profesora. ,, Zajdu tam zítra večer, můžeš jít se mnou." ,,To určitě, zase se trmácet tím křovím, akorát tam narazíme na nějakou potvoru, třeba ty obří pavouky. Pokud si vzpomínnáš, jeden nemilej zážitek s obřím pavoukem už mám. Nejhorší den v životě." ,, Zase tak hroznej nebyl." Z profesorova hlasu byla slyšet mírná dotčenost. ,, Je sice pravda, že z toho, jak ses mi jen tak zničeho nic objevila v TARDIS, ještě ke všemu ve svatebních šatech, se mi málem zastavily obě srdce." ,, Ha ha, moc vtipný ufoune." ,, Takže zítra se mnou do lesa opravdu nepůjdeš?" ,, Ne raději zůstanu tady ve škole." Trojice se po sobě podívala, ve tvářích jim bylo vidět zmatení. Podivnější rozhovor nikdy nevyslechli, a to už toho zažili dost. Zaklepali.