Harry Potter a plačící andělé (Harry Potter/ Doctor who crossover)

Vánoce

John si ani neuvědomoval,  jak čas v Bradavicích rychle utíká.  Ani se nenadál a už byl prosinec,  a s ním se blížili i Vánoce.  John dlouho přemýšlel,  co by Donně dal pod stromeček.  Nikdy ho nezajímala taková banalita jako dárky.
Byl poslední víkend před prázdninami, a John se vydal do Prasinek,  aby Donně sehnal něco,  co by jí tenhle výlet připomnělo. Rozhodl se, že zajde do místního zlatnictví, a koupí jí nějaký přívěsek. Uvnitř vybíral dlouho, ale nakonec našel to, co hledal. Koupil jí malý přívěsek ve tvaru bradavického erbu i s jeho heslem. Nechal to zabalit do modrého papíru se světlou stužkou. Když se vrátil na hrad, schoval dárek,  a šel se podívat,  jak to vypadá s anděly.  Za těch posledních pár měsíců se změnili o něco vic.  Celková podoba soch se už více blížila k podobě plačících andělů.  Jediné, co scházelo, byla křídla. Jak John předpokládal,  andělé nabírali čím dál víc na síle. Podle jeho propočtů, by měli být plně aktivní a nebezpeční někdy koncem března nebo začátkem dubna. Stále ale nevěděl,  jak se s nimi vypořádat.  Všechny jeho nápady zatím selhaly. Nemohl je nechat tady v Bradavicích,  nemohl je přelstít,  jako když se s nimi potkal poprvé.  Tady by to bylo příliš nebezpečné. Musí mít nějaký plán a to, co nejdříve,  než se něco stane.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Umbridgeová zuří. Přes noc jí z hradu zmizelo pět studentů.  Nikdo netušil,  proč Harry Potter spolu se sourozenci Weasleyovými opustili hrad ještě před začátkem prázdnin.  Snažila se získat informace ode všech profesorů, ale nikdo jí k tomu nic neřekl.  Jako posledního navštívila profesora Smithe. Seděla před jeho stolem. John seděl naproti ní. ,, Co víte o událostech minulé noci?" Ptá se Umbidgeová. ,, Nevím, o čem mluvíte." Odpověděl John, opřel se, a dal si ruce za hlavu. ,, Nehrajte si na hlupáka pane Smithi. Vy moc dobře víte, o čem mluvím. Pět studentů opustilo včera v noci školu, chci vědět proč." ,, A smím vědět o jaké studenty se jedná? Nemám příliš přehled o tom, co se tu děje po nocích." .. Vy moc dobře víte, o koho se jedná. O Pottera a tu bandu Weasleyových. Řekněte mi proč nejeli dnes ráno vlakem, jako všichni ostatní." ,, Jak jsem řekl, nemám ponětí." ,, Jste na velmi tenkém ledě, pane Smithi. Víte moc dobře, že jste při inspekci nedopadl nejlépe. Já vás sleduji." ,, To je od vás milé, ale je mi líto. Nejste můj typ." ,, Nechte si ty vtípky." Vyprskla. ,, Víte, že  mi na vás při inspekci nesedělo několik věcí. Vím, že něco tajíte. Pana ministra bude vaše osoba určitě dosti zajímat." ,, To bych rád věděl, co by ho mohlo na mně zajímat." Odpověděl s klidem. ,, Například to, jak se přátelíte s Potterem. Vím, že jste spolu měli několik soukromých rozhovorů po večerce. S takovýmhle přístupem mohu zajistit, že neseženete žádné místo." ,, Víte, na mě vaše vyhrožování neplatí. Navíc, já si vystačím i bez zaměstnání." ,, Když nevíte nic o Potterovi, řekněte mi alespoň tohle. Proč chodíte po nocích do lesa?" ,, Jak jste na to přišla?" Ptá se stále klidný John. ,, Viděla jsem vás z okna svého kabinetu. Jak se plížíte, aby vás nikdo neviděl, a pak zmizíte rovnou v lese. Máte tam něco schované?" ,, To není, milá paní profesorko vaše věc, ani věc ministerstva, je to čistě soukromé, a prosil bych, abyste do toho nestrkala svůj nos." ,, Já být na vašem místě, tak bych si tu drzost odpustila. Nemuselo by to pro vás dopadnout dobře." Řekla sladce. ,, To nebyla drzost, ale varování.  Lidé, kteří strkají svůj nos do mých záležitostí, většinou nedopadnou dobře." ,, To už přeháníte, nezdá se vám? Vyhrožovat vrchní vyšetřovatelce a první náměstkyni ministra? Budu si na vás muset dát větší pozor." ,, Milá profesorko, já nejednám s nikým v rukavičkách. Jak jsem řekl Premiérce Spojeného království, mohl bych vás svrhnout pouhými šesti slovy. A víte, co pak udělala? Rezignovala. Já jen,abyste pak nedopadla stejně." ,, Takovou moc nemáte. Jste jen obyčejný profesor, vlastně ani to ne, jste spíš tulák. " ,, Divila byste se, jakou já mám moc. Nemáte ani ponětí. Já jsem ten, kdo donutí všechny své nepřátele prchnout, prchají, a ani se neohlížejí." ,, Myslím, že budu muset informovat ministra." ,, To klidně můžete, ale bude vám to k ničemu, když budu chtít, nenajdete mě." Umbridgeová si odfrkla, zvedla se, a odešla z kabinetu, ještě stihla za sebou prásknout dveřmi.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přišel první svátek vánoční. Jak se zdálo Umbridgeová prozatím dala Johnovi pokoj. Ten si s ní starosti nedělal. Místo toho pozval Donnu na odpolední čaj. Chtěl jí předat svůj dárek. Donna od Johna nic nečekala, i když ona pro něj něco měla. Přišla k jeho kabinetu a zaklepala. ,,Dále." Ozvalo se zevnitř. Donna otevřela. ,, Ahoj, veselé Vánoce." Usmála se. ,, Tobě taky Donno." Oplatil jí úsměv John. ,, Tak o co jde? Máš nějaké novinky? " Zeptala se Donna, zatímco si sedala. ,, No ani ne. O Umbridgeové jsem ti už říkal, ne?" Začal dělat čaj. ,, Jo tos mi říkal. Neměl si jí takhle rozčílit. Co když tě vyhodí? Jak by ses pak mohl věnovat těm andělům." ,, S ní si starosti nedělám. Větší starosti mi dělá Hagrid s jeho milým bratříčkem. Drží ho docela blízko TARDIS.  Už několikrát se mi stalo, že mě málem viděl." ,, Tak proč jí prostě nepřemístíš někam jinam?" ,, No víš..S něčím jsem se ti nepřiznal. Ono totiž, jaksi,.. No prostě, dokud jsou tu andělé, nemůžeme s TARDIS cestovat. Něčím jí tu drží." ,, Chceš říct, že pokud se nezbavíme andělů, zůstanem tady trčet?" ,, No, více méně ano." ,, Jak více méně?" ,, No víš, jak jsem ti říkal, že dřív bylo možné cestovat do paralelních vesmírů, ale teď už to možné není?" ,, Kam tím míříš?" ,, No dokud nezjistím, jak nás sem andělé dostali, tak je dost možné, že se odsud nedostaneme." ,, To si snad děláš srandu, a to mi říkáš až teď? Vždyť už jsme tady 4 měsíce, a ty ses ani jediným slovem nezmínil. Kdys mi to jako chtěl říct?" ,, No říkám ti to teď. Ale neboj Donno, já něco vymyslím, slibuji, že nás odsud dostanu. Já na něco přijdu." ,, No to doufám." Řekla naštvaně Donna. ,, Jo abych nezapomněl." Začal John, ale Donna ho přerušila. ,, Neříkej, že máš pro mě další špatnou zprávu." ,, Ne, ale chtěl jsem ti dát tohle." Podá jí malý balíček. ,, Nic zvláštního v tom nehledej. Ber to jako přátelský dárek. Nic víc." Donna to rozbalí, a vidí malý přívěsek. ,, Je moc pěkný." Řekne už o něco klidněji Donna. ,, Ale pořád se na tebe zlobím." ,, To bys nebyla ty." usměje se. ,, Mimochodem taky pro tebe něco mám." Podá mu dva balíčky. ,, I když si nejsem jistá jestli si je zasloužíš." John je otevře. V obou balíčcích jsou knihy, jedna nese název Dějiny Bradavické školy a druhá Dějiny čar a kouzel od Batildy Bagshotové. ,, No páni Donno, tyhle jsem vždycky chtěl. Jediné knížky, které v našem vesmíru neseženeme. To je užásný." John je z nich opravdu nadšený. ,, Věděla jsem, že se ti budou líbit, obzvlášť po tom výletě za Agathou Christie." ,, Si vážně skvělá kamarádka." Usmál se John. ,, Ale prosimtě, nejsem nijak výjimečná." ,, Tohle nikdy neříkej. Ty jsi úžasná." Ještě chvíli se takhle spolu bavili, než byl čas večeře. Na tu vyrazili společně. Příliš lidí tam nebylo, většina studentů odjela na prázdniny domů. Sedli si na konec stolu vedle Hagrida, co nejdál od Umbridgeové. John se na poloobra usmál. ,, Zdravíčko Hagride, jak se daří?" ,, Jo, dobrý, jen jsem si nevedl moc dobře na hodině, alespoň podle výsledků inšpekce." Povzdechl si Hagrid. ,, Vypadá to, že bude.." nenápadně kývnul směrem k Umbridgeové..,,kontrolovat každou mojí hodinu. Esli to takle pude dál, je možný, že mě vyrazí." ,, Jen buďte v klidu Hagride, jsem si jist, že vy padáka nedostanete. Nejste jediný, na koho má spadeno." Do rozhovoru se vložila Donna. ,, Neříkej, že máš taky podmínku?" ,, Ne, to ne, i když  po tom výslechu ohledně Harryho a sourozenců Weasleyových si na mě došlápne." ,, Vona se vás ptal na Harryho?" ,, Ano, chtěla vědět, proč zmizeli večer před prázdninami." ,, A co ste jí řek?" ,, Že o tom nic nevím, tak začala blábolit o ministrovi, a začala strkat nos do mého soukromí, což jsem si nenechal líbit. Řekla, že si na mě dá pozor." Pousmál se John. ,, Stejně si myslim, že mě vyhodí, celou hodinu se ke mě chovala, jak k hlupákovi." ,, Ale, vy jste skvělý učitel, vás nevyhodí." ,, Vždyť ani nevíte, jak učím, nebyl ste na žádný mý hodině." ,, To sice ne, ale často slýchám studenty, jak jsou rádi, že vás mají na péči o kouzelné tvory. Většinou jsou to sice nebelvírští studenti, ale i tak." ,, Ste moc hodnej, víte to?" Po večeři se rozloučili s Hagridem, a mířili každý do svého kabinetu. John si vlezl do svého pokoje, kde si otevřel Dějiny bradavické školy, a pustil se do čtení.