Zasloužené štěstí - TVD Klaroline fan fiction (2015)

19. část

Klaus:
Po telefonátu s Bonnie zamířím domů. Nevyzvu Rebeku, aby mě doprovázela, ale ona se ke mně stejně připojí. Dokonce ignoruje můj nesouhlasný pohled, k čemuž se neodváží úplně vždycky. Vím, že jí na mně záleží a má o mě strach, ale její soucit a starost mi jsou spíš na obtíž, než že bych je nějak zvlášť oceňoval.
Náš dům je ještě prázdnější než prve. Okamžitě mi dojde, jak je to možné - Caroline si odstěhovala své věci. Najednou si připadám jako uprostřed Sahary - tak opuštěné je tohle místo a tak málo je na něm života.
"Takže... tohle má být jako konec?" zeptá se Rebekah, sundá si bundu, nalije si skleničku, opře se o zábradlí schodiště a zkoumavě mě pozoruje.
"Jak vidíš, tak nejspíš jo," rozhodím rukama.
"Netušila jsem, že jsi takový zbabělec," zamumlá a zhluboka se napije.
Přistoupím k ní a celý se třesu zlostí.
"Co jsi to o mně řekla, sestřičko?"
"Že jsi zbabělec," zopakuje a pokrčí rameny.
Opřu se vedle ní a nakloním se blíž k jejímu klidnému obličeji. "Ještě jednou to vypustíš z úst a já se postarám o to, aby to bylo to poslední, co z nich vyjde."
"To ty jsi chtěl, abych to opakovala," odtuší vyrovnaným tónem a dopije svou skleničku. "Jenom ti chci pomoct, Niku, protože tě mám ráda. A ty máš zase rád Caroline. Proto by ses neměl vašeho manželství tak snadno vzdávat."
"Já se nevzdávám!"
Povytáhne obočí. "Opravdu ne? A čím to že právě nepátráš po jejích stopách a nesnažíš se získat zpátky tu ženu, která tě tolik milovala?"
Má pravdu. Ovšem že má pravdu. Nahlas to ale nepřiznám, ani kdyby mě mučila. Což je komická představa. Vždycky to bývalo spíš naopak.
"Já sám nejlíp vím, co je teď pro mě a Caroline nejlepší," zavrčím. "Ty se do toho nepleť, nebo to s tebou špatně skončí," dám jí varování.
Zvedne ruce v obranném gestu. "Tak fajn." Odloží skleničku, navlékne si bundu, popadne kabelku a dramaticky pomalu kráčí ke dveřím, abych ještě měl možnost ji zastavit. To tak. Akorát by mi překážela.
"Pozdravuj Marcela, sestřičko," zavolám za ní, než za sebou uraženě třískne dveřmi.
Myslela to se mnou dobře, jenomže nerozumí tomu, co se teď uvnitř mě odehrává. Všechno by zkazila.
Co se však týče toho, že se Caroline vzdávám, nemusí se ničeho bát. Samozřejmě že se nevzdávám. Budu bojovat o lásku svého života. A vyhraju. Je mi to souzeno. Já nikdy neprohrávám.