Zasloužené štěstí - TVD Klaroline fan fiction (2015)

38. část

Caroline:

Když mám sbalené všechny věci – už zase, neboť to není tak dávno, co jsem takhle odcházela od Klause – najednou mám v hlavě jasno. Vím přesně, kam chci jít, respektive za kým. Za mou nejlepší kamarádkou Bonnie. Od mého posledního – ne zrovna vyvedeného – setkání se Stefanem vím, že v Mystic Falls už nebydlí, nicméně doufám, že číslo si nezměnila. Musím s ní mluvit.
Protože já už dávno používám jiné telefonní číslo, než když jsme se spolu naposledy bavily, spoléhám na to, že hovor přijme. Kdyby věděla, že to jsem já, nejspíš by dělala mrtvého brouka, ale takhle se skoro vůbec nebojím, že co nevidět nezaslechnu její důvěrně známý hlas.
Skutečně to netrvá dlouho a ona se ohlásí. Zní tak vesele, že mi to automaticky zvedne náladu, ačkoliv se snažím příliš se neradovat. Kdoví, jak se zachová, až zjistí, že jsem to já, její nezodpovědná kamarádka, která na ni léta dost kašlala a ještě ke všemu se provdala za muže, který Bonnie a vůbec všem mým přátelům způsobil tolik bolesti.
„Ahoj, Bonnie, tady Caroline," pozdravím ji rozpačitě a počítám s nejhorším, a sice že hned zavěsí. Naštěstí se to nevyplní a já si můžu aspoň prozatím oddechnout.
„Caroline, jaké překvapení," řekne místo pozdravu; její hlas znatelně ochladl, ale co, pořád se mnou mluví.
„Tak ráda tě zase slyším," vyhrknu chvatně. „Jak se máš?"
„Opravdu tohle děláme?" opáčí kysele. „Co tě to najednou tak zajímá?"
„Zajímalo mě to vždycky," ohradím se dotčeně. „Já jsem jenom... měla strach se ti ozývat, chápeš?"
„Kvůli Klausovi," domyslí si celkem snadno.
„Ano," přitakám.
„Kvůli tvému děsnému manželovi Klausovi."
„Vyměň děsnému za brzy bývalému a bude to skoro fakt," vzdychnu a prohrábnu si volnou rukou vlasy.
Bonnie na druhém konci linky zbystří. „Cože? To myslíš vážně? Vy se budete rozvádět?"
Má z toho daleko větší radost než já, to je zřejmé. „Nejspíš," hlesnu bezbarvě. „Poslyš, Bonnie, vím, že jsem za posledních pár let stála jako kámoška za houby a fakt mě to mrzí, ale teď prakticky nemám nikoho... a žádný domov..." Doufám, že jí dojde, kam tím mířím. Ne že by mi byla tahle pozice chudinky, která potřebuje, aby se jí ujala její kamarádka ze střední, dvakrát po chuti, ale sama zůstat nemůžu.
„To já vlastně taky ne."
Nechápavě svraštím obočí. „Jak to myslíš?"
„Poslední čtyři roky tak nějak cestuju po světě křížem krážem. Chtěla jsem si od všeho odpočinout, vypadnout z Mystic Falls, ledacos si promyslet, načerpat novou energii a zkušenosti... A zůstala jsem pryč déle, než jsem plánovala. Baví mě objevovat svět."
„Páni," vydechnu obdivně. „To je senzace! Kde jsi teď?"
„Zrovna teď jsem na letišti v Indii," odtuší. „Přiletěla jsem asi před tři čtvrtě hodinou." Na pár vteřin se rozhostí ticho a pak se mě poraženecky zeptá: „Chceš se ke mně na mých cestách připojit? Ale nečekej žádný luxus, pětihvězdičkové hotely a tak podobně," varuje mě. „Je to jedno velké dobrodružství."
„Přesně to teď potřebuju. Ledacos si promyslet a načerpat novou energii, jak jsi říkala. Prospěje mi to." Už se na to začínám těšit.
„Tak fajn," řekne Bonnie a já si neodpustím vzrušené zavýsknutí. Tohle pro mě bude opravdu dobré. Dám si od svého života pauzu, poznám nové země a shledám se se svou starou kamarádkou. Snad mi to pomůže dořešit v sobě tu věc s Klausem. A i kdyby ne, tak třeba aspoň částečně napravím to, jak jsem přehlížela svou nejlepší přítelkyni.