Polibek anděla (Kiss of angel)

Prolog

Mělo to být stejné, jako kdekoli jinde.

Přijedu do města, ubytuju se stranou a nechám ji zařídit všechno, o to se nemusím starat.  Několik dní a nocí se toulám po městě a hledám ji, tu pravou pro naši věc. Potom se zapíšu na stejnou školu nebo do stejného kurzu a jakkoli se dostanu do její přízně. Chvíli ji poznávám, ale ne moc do hloubky, to není dobré. Pak s ní trochu flirtuju a potom se stáhnu zpátky. Většinou to trvá jen několik dní, než mi začnou samy nadbíhat, ale ještě předtím předstírám úplný nezájem a až pak se nechám „uhnat", to funguje spolehlivě. Všechny si vždycky myslí, že to jsou ony, které to mají pod kontrolou, ale tak to není. Vždycky jsem to já.

Musím to být já.

Další scénář se pokaždé trochu liší. Ať je průběh před tím hlavním jakýkoli, konec je vždycky stejný – ona se se mnou vyspí a poví mi, že mě miluje. To přichází moje chvíle, to se ve mně probudí zrůda. Užít, využít, zneužít.

Tak to je, tak to musím dělat, jinak bych nemohl žít. Jednou jsem se rozhodl zběhnout a vzepřít se pravidlům a tohle je moje daň, kterou za to platím, moje prokletí. Tohle a ona, protože je toho součástí. Je to daň za lidský život, za lidské city, za lidskost. Daň za v tolika ohledech lepší život, než jaký jsem měl.

A je to snesitelná daň.

Tohle mělo být stejné jako kdekoli jinde. Ten scénář se nemění, nesměl, jinak bych nepřežil, ona by nepřežila a ona musela žít, byl to slib, byl to můj trest. V tom scénáři není nejmenší místo pro váhání, pro pochybnosti nebo dokonce pro improvizace. Ten scénář je dokonalý, nemá chybu, už dávno jsem to věděl, měl jsem ho po desetiletí ověřený.

Nastěhoval jsem se, vyhlédl si ji, zapsal se do její školy, seznámil se s ní, sblížil se s ní...

...Proč se sakra nemůžu odhodlat k tomu dalšímu kroku?

____________________________________________________________________

Užijte si to, snad se vám to všem bude líbit :) DG.