Polibek anděla (Kiss of angel)

14. kapitola

Tahle kapitola je spíše takový spojovník mezi zásadní 13 a také zásadní 15, kterou mám rozpracovanou a zhruba vím, co tam chci mít. Je hodně povídací a také je z poloviny z pohledu Lucase, což by opět mohlo být zajímavé. Děkuju za komentáře i čtení, ať se Vám i nadále líbí. Vaše DG. 

____________________________________________________________________

Na Štědrý večer jsem udělala tradiční sváteční večeři a spolu s Anet jsme ozdobily stromek. Každé Vánoce jsme ho zdobily až takhle pozdě, to proto, že táta stromek většinou sehnal na poslední chvíli. Ale nevadilo to, alespoň jsem se zaměstnala na celý den a na celý‎ večer. Tradicí naší rodiny bylo chodit brzy spát a ráno nechutně brzy vstávat, abychom si rozbalili všechny dárky během dopoledne. Snídali jsme u toho většinou nějaké cukroví nebo sušenky.

Letos to muselo být stejně, ta tradice byla totiž maminky.

„Dnes nemáš rande?" zajímala jsem se u večeře. Anet zavrtěla hlavou. „Adam odjel s rodinou na jih za příbuznými, nebude tu několik dní, takže musíme podniknout něco společně, sestro," mrkla na mě a usmála se. „To jídlo je senzační," dodala ještě a nabrala si plnou vidličku salátu.

„Tati chutná ti to?" zajímala jsem se. Táta s plnou pusou přikývl. „Je to moc dobrý, Nelinko," ujistil mě honem. Vařila jsem to poprvé a zřejmě to mělo úspěch. Možná to zařadím na seznam jídel, které zvládám.

„Vůbec se mi nechce spát. Nelo, nechceš se zastavit u mě a povídat si chvíli?" zeptala se Anet a spiklenecky na mě mrkla. Nechápavě jsem se na ní podívala, ale ona už se zvedala od stolu a odnášela talíř do myčky. Napodobila jsem jí jen chvíli potom a nechala tátu dole samotného. Táta nechodil spát brzy jako my, koukal ještě na nějaké estrády v televizi a pak až šel spát.

„O čem si chceš povídat?" vyzvídala jsem na Anet, když jsem za sebou zavřela dveře jejího pokoje. Anet seděla na posteli, měla tam připravené veškeré věci na česání a jiné týrání mých vlasů. Jako malé jsme to občas dělávaly, ale já jsem tak nějak doufala, že už z toho vyrostla. Ale zřejmě ne.

„Já nevím, Nelo, o čemkoli. Nejdřív mi pověz o Tery, kde je na Vánoce?" zajímala se a poklepala na pokrývku před sebou, abych se tam posadila. Bez protestů, které by stejně neměly smysl, jsem si sedla před ní, dala nohy do tureckého sedu a nechala si od ní rozčesávat vlasy.

„Je s mámou a s bráchou. Táta jí bude mít doma pozítří až do Nového roku," odpověděla jsem bleskově. Zrovna dneska ráno mi Tery volala a povídaly jsme si. Tery byla skvělá holka, měla jsem jí moc ráda, ale byla pravda, že tak jako s Anet jsem si už dlouho s nikým nerozuměla. Tak, jak jsme se jedna druhé pomalu odcizovaly po maminčině smrti, tak jsme se teď sblížily a rozuměly si. Byl to obrat, ale velmi příjemný obrat.

„Adam už by měl na Nový rok být doma," pochvalovala si Anet.

„Podniknete něco?" zajímala jsem se.

„Nevím, asi ano. Nedomluvili jsme se přesně. A ty?" vypálila otázku.

„Já co?" nechápala jsem a jemně jsem zkřivila obličej, když mi Anet trochu necitlivě svázala horní vlasy do gumičky a se spodními si hrála.

„Co plánuješ ty?" upřesnila Anet svou otázku. Skoro jsem viděla, jako by protočila oči nad mojí tupostí. Pokrčila jsem rameny, aby odpověď viděla a abych zároveň moc odpovídat nemusela, ale ona přesto chtěla vědět něco konkrétního. Tak jsem si vymýšlela, že Mark nějakou párty plánoval a že mě pozval a já že vážně uvažuju o tom, že tam půjdu, neboť táta nám před několika dny stejně říkal, že bude slavit Nový rok na párty se svou firmou a sama doma být nechci.