Řekla jsem si, že vás trochu potrápím a další část přidám až na 10k přečtení a vida, ono to tu fakt je :3 Děkuju <3
Sice se mi to nějak zvlášť nelíbí, ale co, chtěly jste pokračování, tady je... chcu znát alespoň názor :D
_LarryLS1_
"Kam jdeš?" zeptal se mě zděšeně modroočko z postele, když jsem se začal oblíkat a byl rozhodnut, že s tím hajzlem neztratím už ani minutu.
"Musím něco zařídit." usmál jsem se na něj, přešel k němu a věnoval mu jemný polibek. "Vrátím se. Slibuju."
"Dobře." usmál se a nechal mě opustit jeho pokoj. Upřímně jsme nechtěl. Ten skrček se mi dostal pod kůži a neměl v plánu vylézt. Musel jsem se za ním co nejdříve vrátit. už když jsem vyšel z jeho pokoje se mi stýskalo po jeho nádrherných rtíkách a nevinným pohledem.
Zamířil jsem do Liamovi kanceláře, kam jsem vtrhl takřka bez rozmyslu. Liam seděl v křesle a nějaká mladá holka mu dělala taneček na klíně.
"Panebože. Neumíš klepat?" zavrčel a tu holku odstrčil.
"Promiň." zasmál jsem se a sledoval, jak té holce řekl, aby odešla. Když procházela, usmála se na mě a nepatrně se o mě otřela. Nechutné.
"Co chceš?" povzdechl si a pohodlněji se usadil, než se přisunul ke stolu. Vypadal dost naštvaně, ale mě to nezajímalo. Přešel jsem blíž k němu a nechával na své tváři neutrální výraz. Potřeboval jsem, aby věděl, že všechno co teď řeknu, myslím vážně.
"Takže mohl by si mi říct, jak dlouho už sem chodí ten zmrd?!" zasyčel jsem a sedl si před něj. Chtěl jsem být neutrální, ale naštvanost se objevila.
"O čem to mluvíš?" nechápavě se zamračil a promnul si prsty. Kdybych ho neznal, myslel bych si, že s tím opravdu nic nemá, ale uměl až moc dobře lhát.
"Kurva, nedělej, že o ničem nevíš!" vyjel jsem po něm. Z očí mi musely sršet blesky. Já sám jsem věděl, že když se naštvu jsem nebezpečný a věděl jsem, jak to využít ve svůj prospěch.
"Opravdu."
"Opravdu?" zasmál jsem se. "Já tě moc rád zavětím. Slyšel jsem, že sem chodí můj manžel." uchechtnul jsem se. Nevím, jak jsem ho vůbec někdy mohl požádat o ruku. Zničil mi celý život, jak jsem ho mohl někdy milovat? "Jen mě zajímá, jak dlouho už mě podvádí."
"Proč to tak hrotíš?" řekl liam vyrovnaně. On se mě nebál, věděl, že mu nic neudělám. "Taky si sem přišel, kvůli stejný věci."
"Jenže kdyby sem nechodil, tak je náš sexuální vztah pořád stejný a já bych nepotřeboval chodit sem." sykl jsem a byl rozhodnut odejít, ale ještě jsem potřeboval jednu věc. "Teď mě dobře poslouchej. Jdu domů a musím si to s ním vyřídit." párkrát jsem se nadechl, protože právě teď jsem měl v plánu vyřknout svůj ortel. "Prosím. Udělej pro mě jednu věc." musel jsem to udělat. "Nikoho k Louisovi nepouštěj. Vůbec nikoho. Já se vrátím, zaplatím ti za něj a odvedu si ho. Jen mi slib, že za ním půjdeš, řekneš mu, aby si zabalil a nikoho k němu nepustíš."
"Harry víš, že nemůžu." Liam chtěl protestovat, ale já se ho neptal. Potřeboval jsem nutně slyšet ano.
"Je mi to jedno. Stejně by dělal jen problémy. Chci ho mít u sebe. Liame ten klučina se mi dostal pod kůži. Nedokážu si představit, že bych ho tady nechal a jemu by se něco stalo. Tak prosím." musel jsem znít hodně zoufale, když nakonec souhlasil. Obejmul jsem ho a pak běžel k autu. Musel jsem se svými problémy vypořádat.
