Po čase další one shot? :D snad to ještě někdo bude číst :D
Btw. je to hybrid :D
"Harry, pojď dolů!" ozval se domem hlas ženy, která volala svého mazlíčka. Hybrida kočky s člověkem.
"Mě se nechce." postěžovalo si kotě, ale stejně se okamžitě rozeběhlo za svojí paničkou. Harrymu už bylo dvacet, ale kvůli genetickým změnám se choval jako desetiletý. Když si ho jeho pánička pořídila, tak ho musela učit všemu. Mluvě, chůzi po dvou, aby se alespoň cítil být člověkem. Harryho, ale nikdy nenapadlo, že by byl jiný. Po ulici chodil s ocáskem a ouškama hrdě vztyčenýma a ignoroval pohledy lidí, kteří se jím cítili znechucení. "Co se děje?" špitlo kotě a upřeně sledovalo, jak jeho panička něco dělá.
"Koukej koho jsem našla." zasmála se panička a vystrčila před sebe dalšího... hybrida.
Harry na něj jen překvapeně koukal. Viděl, jak se to malé, špinavé, ošklivé kotě tiskne k jeho, k JEHO paničce. "Co tady chce?" syknul a pohledem propaloval to malé stvoření.
"Našla jsem ho venku. Nemá žádnou známku, ani nic jiného, tak mě napadlo, že byste se mohli skamarádit, než mu najdeme jeho domov." usmála se panička a podrbala nové kotě na hlavičce. Kotě se vyděšeně dívalo na Harryho a cítilo z něho tu nepřátelskost.
"A kdy mu najdeš domov?" Harry nikdy nebyl ošklivý, ale nechtěl, aby se v jeho teritoriu nacházelo ještě další kotě. Nestál o rivala, o konkurenci.
"Hazz nebuď zlý." pokárala ho panička. "Pojď zlatíčko, najdu ti něco k snědku." usmála se dolu na malé kotě, chytila ho za ruku a podivnou chůzí-jelikož tohle kotě neumělo tolik chodit po dvou-ho dovedla do kuchyně, kde se posadilo s ocáskem kolem kotníku. "Jak se jmenuješ?" usmála se pochvíli na modrooké koťátko, které dojídalo lívance. Harry ho jen závistivě pozoroval. Nechtěl se o nic dělit a hlavně ne s tímhle.
"L-l-l-ou." zašeptalo kotě a jeho tvářičky nabraly rudý odstín.
"Ty jsi sladký, Lou." zasmála se panička a sklidila ze stolu.
"Sladkej." zasmál se pohrdavě Harry a propaloval Louímu záda. "Možná tak jedovatej."
"L-l-lou t-ě sl-slyší." špitlo kotě směrem k druhýmu kotěti.
"To je mi fuk." odseknul Harry a zmizel ve svém pokoji.
"Neber ho špatně, Louisi." Harryho panička ho znovu podrbala ve vláskách, protože věděla, že její Hazz to miluje. "Harry jen není zvyklý na lidi v našem bytě, to je celé." Louis přikývl a nechal se odvést do obýváku, kde mu panička zapla pohádky.
Netrvalo moc dlouho a modrooký brunet na gauči usnul, protože byl unavený z toulání se venku. Konečně se mohl pořádně vyspat a nebát se, že mu zase někdo něco udělá. Bylo to každý večer. Dokonce měl v oušku spáleniny od nedopalků cigaret.
"Hazz, musím ještě něco zařídit, takže tě tu nechám s Louím sama. Věřím ti, že ho necháš se vyspat a až se probudí, tak mu pomůžeš se vykoupat." řekla panička Harrymu, který trucoval na parapetu. Ten jen pokrčil rameny a panička s povzdechem odešla.
Asi za hodinu se zelenooké kotě začalo nudit a proto si chtělo jít pustit nějaký film, ale pak se zaseklo, když vidělo to druhé kotě ležet na JEHO pohovce.
"Na tom nemáš co dělat!" vřískl a shodil zmateného bruneta na zem. "Na tom nesmí ležet odpad!" syknul ještě Harry a seknul Louise po oušku.
Ten si okamžitě přitáhl všechny končetiny k hrudi a začal tiše plakat. Neměl rád, když mu někdo říkal tak ošklivými jmény a ještě k tomu někdo, kdo je stejný jako on. Všichni ho celý život ponižovali, shazovali, uráželi nebo si z něho dělali fackovacího panáka.
"L-lou n-není od-odpad." šeptl směrem nahoru, aby ho Hazz slyšel. "L-l-lou je ko-kočička." Harry se musel smát, když slyšel, jak to kotě mluví. Ve třetí osobě a ani nedokáže žádné slovo pořádně vyslovit. "P-proš s-s-se H-azz L-lo-loímu sm-směje?"
"Směju se ti, protože jsi úplně blbej." řekl pevně Harry a ještě do malého stvoření kopnul, než si zapnul televizi a pustil tam horor. Miloval horory a i když se občas bál, byla tu panička, která ho utěšila.
Po několika minutách, kdy začal být film strašidelný se Louis nemohl dívat dál a proto vylezl na pohovku a schoval se k Harrymu pod deku, kde si položil hlavu přímo na jeho rozkrok a začal tiše vzlykat. Harry ho chtěl shodit, ale po pár vteřinách si to rozmyslel. Viděl pruhované ouško, které by normálně bylo stejné jako to jeho, ale bylo až moc zničené. Cigaretami, nožem, svorkami a vším dalším, co Harry ani neznal.
"Omlouvám se." Harry opravdu nechtěl být zlý. Neměl rád zlé lidi a teď si uvědomil, že tohle kotě, které určitě prožívalo stejné peklo jako on, to muselo prožívat celý svůj život. Narozdíl od Harryho, který si hověl na prdelce a jedl drahé jídlo v drahém oblečení. Harry na znamení svých slov obtočil svůj černo-hnědý ocásek kolem šedivo-černého.
"Ha-hazz se L-louímu om-omlouvá?" zamumlalo kotě a zvedlo své modré kukadla na Harryho, který se na něj jen usmál a přikývl. "Z-za c-co se-se Hazz om-omlouvá?"
"Za to, jak jsem se k tobě choval a jak jsem tě urazil." zelenooké kotě oplatilo modrookému koťátku pohled a sladce se na něj usmálo.
"N-nikdo s-se je-ještě Lou-ímu neo-neomluvil." špitl Louis se slzami na krajíčku. "D-děkuji."
"Řekně Lou Harrymu, co se mu stalo?" zkusil se Harry zeptat po několika minutách ticha kdy na sebe v tichu koukali-Harry pozastavil horor.
"L-lou ne-nechce." brunet si lehnul na záda a díval se zespoda na starší kotě, nebo možná spíš emočně starší kotě.
"Lou, jenže Hazz s tebou chce být kamarád. Kamarádům se přece všechno říká, ne?" zkusil to Harry jiným způsobem. Mluvil s Louisem, tak jak s ním mluvil Louis a zdálo se, že to funguje líp.
"L-l-lou chce." přitakal Louis a zvednul se do sedu, mírný úsměv na jeho perách. "L-lou je-ještě nikdy ne-neměl ka-ka-ka-kamaráda." vykoktal Louis těžce. "M-můj pán m-mě zapomn-ěl v ob-obchodě." usmálo se kotě, když vidělo, jak si Harry udělal pohodlí, protože ho opravdu zajímalo co se tomu malému stalo. "J-je t-to u-už asi mě-měsíc." pokrčilo rameny a odkrylo triko, aby ukázalo své vyhublé tělíčko. "Ob-bča L-l-lou do-dostal najít, a-ale t-to jen vy-vyjímečně."
"To je mi líto, Lou." přisunul se k němu Harrry blíž a pohladil ho mezi ouškama.
"Lou s-spal v ul-uličkách n-na zemi. Ob-občas s-se i vy-yspal." Louis zatlačil slzy, které se draly na povrch a pokroutil hlavou. "Ně-někdy př-přišli lidé. Ub-ublížili L-l-l-louímu a pa-ak od-odešli."
"Jak Louímu ublížili?" vyzvídal Harry. Potřeboval toho vědět víc a aby druhýmu kotěti dodal pocit bezpečí, tak na jeho koleno položil ruku a ocásek obmotal kolem druhého ocásku pevněji.
"Ta-tak r-různě?" Modroočko pokrčil rameny a setřel slzu, která se mu kutálela po tváři. "Ně-někdy s-si hr-hráli s-s L-l-l-louího ou-ouškama." brunet si stáhl ouška k hlavě, protože se cítil hrozně, když byla jeho ouška takhle zničená. Sotva bylo poznat, že jsou to ouška dospělého hybrida. "Dě-dělali i ho-horší v-věci a L-lou kř-křičel o p-omoc, a-le nikdo ne-nepřišel."
"To je mi hrozně líto." zamumlal Harry přitáhl si vzlykající tělíčko k sobě. "Slibuju, že teď už se ti nic hroznýho nestane."
Mám to nechat takhle, nebo k tomu chcete další část? :D
_LarryLS1_
