Jsem ráda, že se vám moje příběhy líbí :3 Budu ráda za každej váš názor :)) Tohle bude mít dvě části :D
+pokud máte zájem o nějakej one shot, tak klidně napíšu :) Budu ráda, když si někdo řekne... přece nemám nekonečné nápady :D
+chcete i někoho jiného než Larry? :D
_LarryLS1_
Tajně jsem ho sledoval každý den a noc. Byl jako televize, kterou nemusím platit. Jako přetrvávající zábava. Jako moje obsese.
Každé ráno jsem pozoroval jak jde běhat, pozoroval jsem ho ve škole, na brigádě a nakonec večer. Vloupal jsem se mu do pokoje a pozoroval ho, jak spí.
Někdo si může říct, že jsem Stalker, ale ne. Nejsem. Jsem pouze osoba posedlá tou druhou.
Moji rodiče zemřeli a nikoho nemám. Můj život se točí jen kolem něj, ačkoliv mě vlastně vůbec nezná. Nedivil bych se, kdyby ani nevěděl, že jsme ve stejné třídě.
Sledoval jsem ho takhle celé dva roky a stále mě to bavilo. Jeho život byl zajímavý-narozdíl od toho mého.
Pár mých bývalích kamarádů tvrdilo, že mám Obsedantní-kompulzivní poruchu. Já je vždycky poslal do háje.
Sice mám hodně často nutkání kontrolovat jestli mám zamčeno nebo si často myju ruce, ale to neznamená, že jsem nemocný.
Pak mi řekli, že sledovat někoho, dělat to pořád dokola není normální a co prý bych dělal kdybych náhodou Harryho nemohl sledovat.
Moje odpověď byla okamžitá: "Asi bych se zbláznil."
Stejně si, ale nemyslím, že jsem nějak duševně narušen. Jsem normální jako každej, jen jsem příliš zabraný do Harryho Stylese.
Možná to někdy trochu přeháním, ale to už je snad moje věc, můj život.
Každé ráno jsem tedy byl schovaný v keřích a čekal až Harry půjde běhat. Měl na uších sluchátka a sotva vnímal okolí, takže mi nedělalo problém běhat za ním. Sledovat jeho tělo, jak se hýbe každým lehkým pohyběm.
Jeho zadek jak se houpe ze strany na stranu. Jeho dlouhé vlasy, které lítají všude možně a i přes gumičku se nedají skrotit.
Pak se vždycky zastaví u Starbucks, kde si koupí karamelové frappucino a pomalím krokem obejde celé centrum. Kafe dopije a pak běží zpět domů.
Tohle dělá každý den, krom víkendů.
Pak ho nechám a jdu si do svého 'bytu' pro věci do školy. Ve škole už čekám kousek od jeho skřínky. Moje srdce bolí, když ho vidím z jeho přítelkyní.
Jeden z důvodů proč bych ho nedokázal oslovit a říct mu co k němu cítím. Je na holky.
Vždycky se spolu muckají u skřínek a pak v ruku v ruce jsou do naší třídy. Sednou si do poslední lavice a já úplně nadruhou stranu třídy.
Sleduju každý pohyb jeho rukou, jeho nohou, pusy a všeho co se za hodinu hýbne. Kupodivu jsem nikdy neměl problém s tím, že bych ho pozoroval a školou jsem stejně procházel jako nejlepší žák ročníku.
Na obědě ho také sleduju, jak poliká sousta a občas se podělí s Melissou-jeho přítelkyní-o nějaký kus jídla, nebo kecá se Zaynem a Nickem. Jeho nejlepšíma kamarádama.
Já žádné přátele už nemám, všichni mě nechal. Nejlepší kámoši si říkali, jen kdyby.
Po obědě jde domů, stejně tak já. Občas se stane, že jde někam ven, ale já ho nepouštím z očí. Sleduju jeho kroky a dávám si pozor, aby si mě on nevšimnul.
Nikdy si mě nevšimnul, ačkoliv si myslím, že Melissa jo, ale co mi do tý štětky může bejt? Je to zlatokopka, která jde pouze po Harryho penězích.
Za to já. Já jdu po něm. Znám ho už od malička-on mě asi ne-a vím o něm první poslední. Vím o něm možná víc než on ví sám o sobě.
Odpoledne takhle občas studuje doma, kde ho pozoruju ze stromu. Nebo je venku, na nákupech, na procházce se psem a tak různě.
Vždycky něco dělá, nenudí se. To já vlastně taky ne. Jeho program je tak naplněn, že někdy nestíhám svůj vlastní život, který vlastně ani nemám.
Večer pak většinou je u počítače a dělá tam různá videa a covery na písničky. Jsem vždycky jeho první posluchač a taky jeho obdivovatel na Youtube.
Přezpíval už pár písněček od Eda Sheerena, Bruna Marse a všech možných interpretů. Má přenádhernej hlas a to moc lidí neví.
Na Youtube má přes tisíc shlédnutí a přes sto pozitivních ohlasů u každého videa. Zdá se to málo, ale s covery začal teprve před dvěma týdny.
Vždycky jsem ho sledoval, jak zkouší přezpívat novou písničku a hrozně se vzteká, když se mu to nepovede a on to musí nahrát celé znova.
Je tak roztomilý.
Když pak vypne počítač, odloží kytaru, osprchuje se-při čemž ho mimochodem nesleduju, jelikož mi to přijde jako narušování soukromý-a vleze jen v teplácích do postele, tak přijde řada na mě.
Čekám až usne a pak mu vlezu oknem do pokoje, sednu si k němu na postel a nějakou chvíli ho pozoruju. Občas si k němu i lehnu a přitulím se.
Jsem tam jen přiměřeně dlouho a pak rychle odejdu a vracím se zpět k sobě 'domů.'
Takhle vypadá každý můj den už celé dva roky a myslím, že mi tenhle život vyhovuje.
Ačkoliv nemám žádné peníze na jídlo nebo oblečení, můj život se mi zdá dokonalý. Peníze se vždy dají nějak sehnat a stejně tak oblečení.
Já jsem šťastný, ale jak dlouho mi to může vydržet?
Jako každý den jsem byl zalezlý v keři a čekal na východ Harryho Sexy Edwarda Stylese. Jenže už to bylo deset minut a on nikde.
Musím říct, že Harry nikdy nechodí pozdě. Vždycky vyjde v šest těmi dveřmi a jde běhat. Nikdy o minutu později ani dřív.
Trochu mě to deprimovalo, ale čekal jsem dál. Nakonec-asi po dvaceti minutách-jsem vylezl zpoza keře a šel k hlavním dveřím.
Poprvé za celej život jsem se odvážil zaklepat na dveře. Na jeho dveře. Jedna část chtěla, aby otevřel on, ale pěkně rychle zase zmizela, když mi došlo 'Co kurva řeknu?!' a druhá část chtěla, aby otevřela jeho máma a mile mi řekla, že šel běhat dřív.
Zaklepal jsem a snažil se uklidnit svoje srdce, které tlouklo jak o život.
"Prosím?" vykoukla ze dveří tmavá hlava Anne Cox-Harryho máma.
"D-dobrý d-den." vykoktal jsem a spolknul všechen vzduch. "Je doma H-harry?"
"Proč?" zatvářila se, no tak nějak nešťastně a to už nevěstilo nic dobrého.
"Uhm, jsem jeho-" zadrhl jsem se. Co jsem vlastně jeho? "-spolužák."
"A co potřebuješ?" zeptala se. Hlas se jí třásl. Oči byly opuchlé a mě bylo jasné, že brečela.
"Já-já." nadechl jsem se. Potřeboval jsem vypustit z úst nějakou smysluplnou větu a to s koktavým hlasem opravdu nešlo. "Potřebuju s ním mluvit."
"Je mi líto tady neni." zavrtěla hlavou a po tvářích jí začaly stékat slzy.
"Aha. A kde tedy je?" zajímalo mě.
"V nemocnici." řekla a zabouchla mi dveře před očima. Roztřeseně jsem se nadechl, abych udržel slzy, otočil se a vydal se pryč. Co teď??
