"Kluci?" zasmála se panička Clariss, když viděla dva hybridy, jak se válí na gauči a mazlí se. Za celý měsíc co se k nim Louis nastěhoval se hodně zblížili a ona se bála co by se mohlo stát, kdyby Louis odešel zpět domů, tam kam patří.
"Ano?" Harry zvednul hlavu a brunet vedle něj zamručel, protože mu zkazil pohodlnou pozici.
"Půjdu do obchoďáku, tak doufám, ža tu budete hodní." usmála se na Harryho, protože ten jediný jí pozoroval. Vzala si z věšáku bundu a chtěla jít.
"Nemůžeme jít s tebou?!" vypískl a vyskočil na kolena, tím ze sebe shodil tělíčko druhého koťátka a ten jen nespokojeně zakňoural a zvednul pohled ke Clariss.
"Vy byste chtěli jít semnou?" Clariss k nim přišla blíže a viděla jejich propletené ocásky. Byla opravdu ráda, že se snesou, ale chovali se k sobě možná až příliš přítulně.
"ANO!!" vykřikl kudrnáč a koťátko vedle něj se zamračilo. "Lou chtěl by si jít do obchoďáku?" zeptal se hned následně svého kamaráda, který nevěděl co říct.
"C-co je ob-choďák?" špitl. Harry mu dával lekce mluvení a proto už tolik nekoktal, ale pořád to nebylo dokonalé a pořád mluvil ve třetí osobě, ale Harrymu se to líbilo.
"To je velký dům, kde můžeš nakupovat spousty věcí." vysvětlila Clariss s úsměvem a pohladila modroočka po tváři.
"M-mezi lidi?" zamumlal brunet a vyděšeně se podíval na Harryho, který byl ze svého nápadu nadšený. "Ta-tak dobře." kývnul nakonec, protože nechtěl aby byl Harry zklamaný.
"Určitě, Lou?" ujistila se Clariss, když Harry běžel do pokoje pro jejich věci. "Nejsi z toho dvakrát nadšený a já vím, že spousty věcí děláš jen kvůli Harrymu, ale nemusíš. Klidně tu můžeš zůstat a já Hazzu vezmu sebou."
"L-l-lou by se b-bál." zašeptal Louis a nejistě se postavil na dvě nohy. Ocáskem mrskal ze strany na stranu, když se díval na paničku. "Tady sám."
"Chápu." Clariss ho znovu pohladila na tváři a to už přiběhl oblečený Harry a nasoukal Louise do tepláku a bundy, než se otočil k paničce a s úsměvem řekl, že můžou vyrazit.
Po celou dobu chůze se Louis vyděšeně tiskl k druhému kotěti. Jejich ocásky byly propletené, ale Louis se ho snažil schovat, Harry je držel hrdě vztyčené. Stejně tak nesl zelenooký své ouška, až na malé kotě, které je mělo nejistě přitisklé k hlavě a strachy ani nedutalo. Pohlíželo do všech těch prázdných očí a zhnusených obličejů, cítil se jako monstrum v divadle hrůzy.
Harry si, ale vůbec druhého kotěte nevšímal, protože byl šťastný, že je konečně znovu venku a proto netušil, že Louis je k smrti vyděšený a důvěřuje jen jemu. Ani k paničce neměl takovou důvěru jako ke kudrnáči, protože kudrnáč s ním trávil většinu času, choval se k němu hezky a měl ho rád.
Zachvíli se dostali před obrovský komplex a Clariss oba zastavila, viděla ten vyděšený modrý pohled, ale nemohla mu pomoct, od toho tu byl Harry. "Musím si skočit do jednoho obchodu. Harry ty vem Louise do hračkářství a tam na mě počkejte. S nikým nemluvte a držte se u sebe, ano?"
"Dobře." usmál se Harry. Clariss ještě chvíli rozmýšlela, ale nakonec se s povzdechem vydala do budovy a vydala se do obchodu. "Pojď." kudrnáč čapl Louise za ruku a táhnul ho za sebou.
"L-l-lou se b-bojí." modroočko se vyděšeně vytrhl z Harryho ruky a následně ho obejmul, protože na něj zelenooký hodil nechápavý pohled. "L-lou tam ne-nechce."
