Dneska mám mučivou náladu, tak budeme krutí :3 +trošku změna... #DaddyHarry myslím, že si o to i někdo zažádal :3
"Řekla jsem ti, aby si už kurva držel hubu!" vykřikl na mě rozčílený hlas a já se celý přikrčil. Snažil jsem se od ní odtáhnout, ale ona mě pevně držela u sebe a nejspíš neměla v plánu mě pustit. Slzy se valily proudem, když pásek znovu udeřil moje břicho. Přes žebra se mi táhl dlouhý šrám, který bolel jako čert a já se opravdu snažil být potichu a nebrečet, ale hrozně to bolelo. Tak moc jsem tu paní nenáviděl.
"Řekni mi smrade-" kopla do mě a já skončil na zemi. Cítil jsem, jak se mi koberec zařezává do všech otevřených zranění, které mi udělal. Cítil jsem, jak se na moje spálené nohy lepí nepříjemný metariál a sílou jsem potlačil další zvlykl. "Myslíš, že někomu na tobě záleží?" hrubě mě chytla za vlasy a vytáhla do vzduchu. V té chvíli jsem propukl v nejhlasitější pláč, který jsem byl schopen udělat. Celé tělo mě bolelo od jejího mlácení a ponižování. Byl jsem pro ní otrok a to vypadala tak slušně. Proto se táta rozhod, že právě ona bude na celý týden moje chůva. Tohle byl poslední den a tak si ho patrně užívala v plných doušcích. Nenechala na mě snad žádné neposkvrněné místo.
"P-pjosím!" zakřičel jsem, když mě znovu přetáhla páskem a náledně odhodila na zem. Cítil jsem, jak bolest a únava prostupuje celým mým tělem. Už jsem věděl, že víc nezvládnu. Chtěl jsem od ní utéct, zavolat o pomoc, ale nikdy nic nepomohlo. Nechala mě nahého ležet na zemi a odešla. Zachvíli se vrátila a držela něco v ruce. Očíčka se mi rozšířily a já začal prudce a rychle kroutit hlavou ze strany na stranu a chtěl od ní utéct. Bál jsem se, tak moc a chtěl mít svého tatínka zpět u sebe. "Tatí!" zakřičel jsem hlasitě, když se ta věc znovu dotkla mých spálených stehen. Křičel jsem bolestí, že mě musela slyšet celá vesnice. "Ne! Pjosím dost!" Moje očíčka se zavřela a já se už nesnažil bránit. Zůstal jsem bezbraný s cizí ženou, která si na mě vybíjela všechnu zlost. Nenáviděla mě, i když jsem byl hodný chlapeček. Tatínek vždy říkal, že jsem jeho hodný chlapeček. Dokonce jednou, když se o mě staral, tak mi řekl, že mě miluje a že jsem ten nejlepší chlapeček, kterého si mohl přát. Chtěl jsem tatínka zpět, chtěl jsem, aby mě zbavil veškeré bolesti a zase mi dopřál ten úžasný pocit, kterého jsem se ze začátku vždy děsil.
"Máš štěstí, že tvůj fotr za hodinu přijede." zasmála se ta žena a dala tu rozpálenou věc z mých stehen. Sykal jsem bolestí, hlava mě bolela z neustálého breku a jen jí bezmocně sledoval. "Jdu si zabalit. No, Louisi, myslím si, že jsem si tenhle týden užila jak nejvíc jsem mohla." ušklíbla se, když si prohlížela mé zničené tělíčko. "Kdyby bylo na mě, tak bych nikdy takovýho uřvanýho malýho fakana neměla. Nechápu, jak se o tebe může Styles starat." zasmála se a já tiše vzlykl. "Sbohem, Louí." ještě si jednou do mě kopla, než odkráčela pryč.
Zanedlouho jsem slyšel, jak klaply hlavní dveře a ta zrůda konečně zmizela. Naplno jsem se rozbrečel, schoulil se do klubíčka a nechával všechnu bolest odeznívat. Potřeboval jsem tatínka a jeho pevné objetí. Miloval jsem svého tatínka.
Nevím, jak dlouho jsem tam ležel a tiše vzlykal, ale věděl jsem, že se nezvednu, ani kdyby přišla znova. Slyšel jsem, jak se hlavní dveře znovu otvírají a semknul víčka k sobě. Klepal jsem se strachy a čekal, až přijde a ještě víc zničí moje tělíčko.
"Lou?" uslyšel jsem hlas svého tatínka a rozklepal se ještě víc. Tak moc jsem ho chtěl vidět a obejmout, ale teď jsem si nebyl jistý jestli to opravdu chci. Tatínek vždycyk říkal, že jsem krásný a já se bál, co si o mě pomyslí teď. Už na mě nikdy nešáhne. "Notak, broučku. Daddy je tady." zasmál se a já vzlykl, možná trochu víc nahlas než jsem chtěl. "Loueh, ty pláčeš?" slyšel jsem jeho hlas, který byl hned za dveřmi.
"Daddy?" zašeptal jsem zničeně a to už se otevřely dveře a předemnou se objevil můj tatínek. S šokem na mě zíral a v jeho očích jsem viděl něco, co jsem tam nikdy dřív neviděl.
"LOU?!" vykřikl a přiběhl ke mně, aby si mě mohl přitáhnou k sobě. Cítil jsem teplo z jeho těla a chtěl se k němu přitulit. "Panebože! Panebože! Bože, ne!" mumlal a prohlížel si mé tělíčko. Hruď zničená od toho, jak mě ta paní mlátila páskem, nebo po mě házela kameny. Ruce od cigaret a nožů, nožižky spálené ošklivou žehličkou, kterou pokládala na moje stehna a říkala, že mě musí 'vyžehlit' a tvářičku, kterou zničila, protože tvrdila, že žádné dítě nesmí být krásné. "Zlatíčko, notak prosím mluv semnou." zašeptal tatínek a já cítil, jak jeho slzy dopadají na můj hrudník. "To-tohle jsem ni-nikdy neměl dopustit, prosím odpusť mi to." šeptal a hladil mě po vláskách. Jeho pohled sklouznul na mé nohy a zděšeně vytřeštil oči. "Ježiši kriste! Čím ti ta zasraná ženská spálila stehna?!" trochu jsem se přikrčil a on okamžitě zjemnil. "Promiň broučku, je mi to tak strašně líto. Už nikdy nenechám nikoho, aby tě hlídal. Jsi jen můj brouček, nikoho k tobě nepustím. Je mi to tak moc líto."
***
"Daddy!" zasmál jsem se a vyšplhal na jeho nohy, abych si mohl sednout na jeho stehna. "Loueh má hlad."
"Moje zlatíčko má hladíka?" usmál se tatínek a pohladil mě po tváři, kde mi zůstala ošklivá jizva na tváři a několik spálenin od cigaret. Fascinovaně se na mě díval a prstem obkresloval její konturu. Nechápal jsem, proč je vždy touto jizvou fascinován. Mě na ní nezáleželo. Byla to jen hloupá připomínka té bolesti, kterou jsem zažil minulý rok. Celé mé tělo bylo pokryto jizvami, ale mě na tom nezáleželo. Tatínek si mě vždy prohlížel a říkal, že jsem krásný. Bylo mi, ale líto, že už se mě nikdy nedotkl tak jako dřív. Ani já se ho nemohl dotýkat, tam kde dřívě chtěl, abych se ho dotýkal.
"Já, uhm." zasekl jsem se a sklopil pohled. Viděl jsem před sebou to místo, kterého jsem se vždy normálně směl dotýkat a dělal, tak tatínka šťastným. Vždy křičel z plných plic mé jméno a chválil mě. V té chvíli jsme byli oba šťastní a já tatínka chtěl znovu udělat šťastným. Takovým jakým byl před celou tou věci se zlou chůvou. Chtěl jsem, aby to bylo znovu stejné jako když mi bylo šest.
"Lou?" nedzvedl mojí tvář a já se na něj usmál.
"Daddy?" kýnul na znamení, že můžu mluvit. "M-mohl bych tě zn-znovu udělat-udělat tě znovu šťastným?" zašeptal jsem, můj ret uvízl mezi mými zuby, když jsem napjatě čekal na tatínkovu odpověď. Tak moc jsem chtěl, aby jsme oba byli šťastná. Chtěl jsem vidět tatínka se znovu usmívat a chtěl jsem z jeho úst slyšet, jak mě chválí a říká mi hodný chlapeček.
"To by si chtěl, broučku?" najednou se usmál a já mohl nadskočit radostí. Jen jsem dychtivě přikývnul a přemístil se zadečkem blíž k němu. Nadšeně jsem sebou hýbal a uslyšel tatínkovo zalapání po dechu. Vyděšeně jsem zastavil svoje počínání a cítil pod zadečkem tatínkův naběhlý klín, který mi vždy říkal, že tatínek chce, abych se ho dotkl a udělal ho šťastným. "Co kdybych já udělal šťastný nás oba?"
