The Life Of a Surfer

7.Kapitola

Obě prkna jsem opřela o zeď baráku a šla jsem dovnitř. Z baru z kuchyně jsem si vzala mobil a vydala se s ním do svého pokoje, kde jsem měla v plánu se osprchovat a převléknout se. Při cestě jsem psala sms Dylanovi.

SMS Dylanovi: Tak co? Stavíš se?

Dala jsem odeslat, mobil hodila při příchodu do pokoje na postel a vydala se od koupeln,y kde jsem se zavřela. Svlékla jsem se do naha, vlasy jsem už v culíku měla, takže s nimi jsem nic nedělala. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe vodu. To jsem přesně potřebovala. Ten pocit jak se moje tělo uvolňuje, jak ze mě padá ten pot, jak ze mě padá ta tíha. Úžasný pocit. Nakonec jsem se jen namydlila, opláchla a vylezla. Nějak jsem se nezdržovala.

Kolem svého těla jsem si obmotala ručník a šla zpět do pokoje. Nešla jsem se rovnou obléknout, ale šla jsem k posteli, na které jsem měla mobil. Určitě mi Dylan už odepsal. A taky že jo.

Jakmile jsem si sms od něho přečetla, odepsala jsem.

SMS od Dylana: Už jsem u dveří pojď mi otevřít.!

SMS Dylanovi: Tak mmnt jen se obléknu a hned jsem tam.

Po odeslání jsem mobil dala zpět na postel a přešla ke skříni. Ručník jsem nechala padnout na zem, oblékla jsem si spodní prádlo a teprve až po tom jsem si vybrala něco ze skříně. Můj výběr – Crop top modrý s černým nápisem. Nápis byl bohužel čínsky takže, nevím, co to znamenalo. Dále jsem si vzala kraťasy. Vedle skříně jsem měla zrcadlo. Podívala jsem se do něj, jak vypadám. Docela to ušlo. Skříň jsem zavřela a ručník pověsila do koupelny.

Vzala jsem za kliku a otevřela vchodové dveře. Před nimi stál čekající Dylan.

„No konečně. Vy ženský jste hrozný" řekl a bez zeptání vešel do baráku.

„Taky tě ráda vidím" řekla jsem. To že vešel bez zeptání, jsem neřešila. U něho to bylo pokaždé.

„Jo promiň. Ahoj" řekl se smíchem a točil se čelem ke mně. „Máš někoho doma?" Optal se a já jen zavrtěl hlavou. Měla jsem štěstí nikdo nebyl doma.

„Tak to je super.." tleskl potom co to řekl a pokračoval. „..Hele když není nikdo doma ukážeš mi ty desky?" Zeptal se. Věděla jsem, že to bude chtít vědět. Doufala jsem v to, že zapomene ale jak se zdá on ne. Když něco chce jen tak se toho nevzdá. Celý on. Pokrčila jsem rameny, nevěděla jsem co mu na to odpovědět. Nakonec, je to její nejlepší kámoš, jsou kamarádi už od dlouho tak proč mu to neukázat?

„No tak fajn ale nikde neříke, že si tohle táta vede, nemusí to nikdo vědět. Nikomu do toho nic není" řekla jsem a šla k pracovně. Jemu jsem naznačila, ať jde za mnou. Chytrý kluk, pochopil, co jsem měla na mysli.

Když jsme přišli ke dveřím, které vedli do pracovny, vzala jsem za kliku a otevřela je. Jakmile se dveře otevřeli do kořán oba jsme viděli vybavení pracovny. Nacházeli se tam dva velké stoly. Každý na jedné straně, naproti sobě. Krásně šlo vidět, jaký stůl patří tátovi a jaký mámě. Mamky stůl byl hnědý, velký a uklizený. Nejspíš měla všechny papíry v šuplíkách a založené. U stolu měla velkou, pohodlnou židli a za tím několik skříněk s plno šuplíky. Na druhé straně byl tátův stůl, který byl hnědý ale víc tmavší než ten mámin. Na jeho stole byly samé papíry. No jde vidět, že prostě nemá čas.

„Mělo by to být v nějakém šuplíku" řekla jsem a přitom se smíchem pokrčila rameny. Dylan se vydal k tomu stolu a začal prohrabovat šuplíky. To samé jsem udělala já, ale na druhé straně stolu jsem prohrabovala šuplík. První šuplík nic, druhý taky nic. Podívala jsem se na Dylana, který všechny šuplíky na jeho straně prohledal. Také nic. Podívala jsem se do posledního u sebe a hledala mezi deskama. Jedny jsem našla. Na deskách bylo napsáno Surf. Uchechtla jsem se a složku položila na stůl. Sedla jsem si na tátovu židli a začala se probírat v papírech. Vedl si tam informace o všech. Dokonce tam měl i nehody, útok zvířat apod.. všechno co bylo součástí surfování. Tohle jsem ale nevěděla. Našla jsem ve složce desky, na kterých bylo Dylanovo jméno a příjmení. Vzala jsem ty tenké desky a podala mu je.