Potopila jsem se spolu s prknem, byla jsem na cestě k vlně když v tom jsem se vynořila moc pozdě a do svých rukou si mě vzala další vlna, poté další a další. Točila jsem se pod vodou, prkno se mi zlomilo, na dvě části bylo a já se za boha nemohla dostat nad hladinu, bylo to jako když váz zavřou do nádoby s vodou a vy víte že se d tamtud nemáte jak dostat. Přesně takhle jsem se cítila, přesně takhle to bylo.
Jakmile jsem ucítila ve svých plících vodu prudce jsem se posadila na posteli, porozhlédla jsem se rychle kolem sebe a uklidnila jsem se jakmile jsem viděla můj pokoj, rukama jsem šmatala kolem sebe. Ano byl to jen sen. Hnusný sen, teď jsem zpátky u sebe v pokoji. V tom samo uklidňování mě zavolal mužský hlas. Nadechla jsem se, utřela si pot z čela. Byla jsem skoro celá zpocená z toho snu.
Na sobě jsem měla černé kraťasy a červené tílko, moje pyžamo. Vzala jsem z nočního stolku svoji černou gumičku a cestou do kuchyně odkuď mě volal nejspíš táta, jsem si udělala culík. Před kuchyni už voněla snídaně. Nevím proč ale je málo rodin které snídají pohromadě a kde dělá máma snídani. Co jsem tak slyšela tak plno rodin snídá kdy chce, jak kdo chce a hlavně si každý snídani dělá. U nás ne, u nás nám ji dělá mamka.
„Bré ránko" řekla jsem jak oboum bratrům sedící u stolu spolu s tátou, tak i mámě která byla u linky a nalévala džus do skleniček. Ryan s mámou a s tátou mi taky popřáli pěkné ráno, ale jedinej Logan jen kývl, byl zažraný do mobilu. Jak jinak.
Sedla jsem si na židli vedle Ryana. Jediná židle která byla ještě volná byla ta na druhé straně ode mě, volná pro mámu, kam si také sedla jakmile před každého položila skleničku džusu. Poděkovala jsem a natáhla ruku pro toust, položila jsem ho na talířek před mnou a k tomu si tam přiložila ještě rajče. Vedle talířku jsem měla misku ve které byl banán, mandarinka, meloun a mango. Trochu splácaný ale mě to hrozně chutnalo. Hned jak jsem vše měla připravené pod nosem jsem se pustila do jídla.
-*-
„Ryana rychleji a Amber ty taky zaber!" zařval jak na mě tak i na Ryana táta. Hned po snídani jsme šli totiž za barák k pláži trénovat, trénovali jsme na suchu. Závod se nám už blíží a já to prostě musím vyhrát, když vyhraju dostanu se do dalšího kola.
Na suchu, na písku jsme leželi na prknech s Ryanem a pádlovali jsme, k tomu jsme se i zvedali. Táta nám měřil rychlost zvednutí aby zjistil jestli bychom to stíhali nebo ne. Každá vteřina je důležitá proto trénink s tátou není zas taková pohoda.
„Stop!" zařval táta abychom mu pořádně rozuměli. V tom jsme vstali z prken a podívali se na něho. Rukama jsem si upravila culík a poté je dala v bok.
„Ryane už několikrát jsem ti říkal že musíš v tom zvedání být rychlejší pokud budeš takhle pokračovat zas tak daleko se nedostaneš." Řekl táta k Ryanovi a poté se podíval na mě. Jsem jen zvědavá co mi řekne.
„Amber, zvedání není u tebe zas takový problém ale až budeš na cestě k vlně nezapoměň že nemůžeš jen tak máchat rukama!" řekl trochu tvrdě.
„Já vím , ale já se dneska prostě nějak necítím" řekla jsem s rozmáchnutím rukama. Opravdu jsem dneska z toho snu nějaká nesvá.
„Amber žádný řeči. Bud si to uvědomíš, že nemůžeš to brát na lehkou váhu, nebo se prostě rozluč s výhrou. Je to jednoduchý. Bud jedno nebo druhý." Řekl. To byla jeho poslední slova k tréninku. Na pláži jsme strávili skoro hodinu.
„Musím do práce chci vidět večer zlepšení pokud to stihnu, když ne tak zítra ráno. Dneska toho je v práci hodně takže nevím kdy přijedu." Po tom co to dořekl, se otočil a vydal se k baráku.
„Zbývá pár dní do závodu a on mě takhle nervuje" pronesla jsem a podívala se na vodu, cítila jsem na sobě Ryanův pohled.
„Řikám si to samé buď v klidu" řekl s uchechtnutím a já se na něho jen s po vytáhlým obočím podívala.
„Stejně jsem na to zvědavá. Chápeš že já to musím dát? Já prostě nemůžu prohrát nepřežila bych to." Ruku jsem si položila k srdci, opravdu bych nejspíš nepřežila prohru. Zadívala jsem se znovu na moře když v tom ke mně přišel Ryan a ruku mi položil na rameno.
„Amb jsi zvyklá na výhru. Neprohrála jsi ještě. Musíš počítat že se někdy stane že prohraješ" ruku dal z mého ramene pomalu dolů ale nepřestal se na mě dívat. Otočila jsem hlavu k němu a povzdychla si.
„Já to vím říkat mi to nemusíš ale já tohle vyhrát musím, jde o všechno" řekla jsem. Jenže jeho odpověď byla úplně mimo téma.
„Víš proč jsem tě odvezl domů večer když jste z Dylanem a s Kelly zkoušeli vlnu?" odpověděl v otázce a díval se na mě. Jen jsem pokrčila rameny a dívala se na něho. Ano zajímalo ě proč mě bez důvodu odvezl domů.
„Kdyby to zjistil táta zabil by tě. Je to nebezpečné hlavně když je tma, on snese ještě surfování při západu, ale po západu slunce je to nebezpečné. Ohledně zvířat ve vodě i to že nevidíš pořádně na vlnu. Proto jsem tě vzal domů. Kdokoliv tě může napráskat, nebo ne napráskat ale když dojde v konverzaci na tebe a surfování může to někdo omylem vypustit z úst." Po jeho proslovu jsem zůstala jenom stát a jediný na co jsem se zmohla bylo koukat na něj. Nevěděla jsem co mu na to říct. Už jsem večer surfovala tolikrát tak proč zrovna teď?
„Ryane nebylo to poprvé co jsem surfovala takhle večer." Odpověděla jsem mu.
„Amber já to myslím vážně, slib mi že nebudeš surfovat takhle pozdě." Díval se mi zpříma do očí. Nemohla jsem nic jiného udělat než jen kývnout. „Fajn" jen tak jsem vypustila z pusy a koukla se k baráku.
„Budu muset jít mám něco domluveného s Jamesem takže večer" řekl mi a rozešel se k baráku. Na chvíli jsem si sedla do písku a jen tak koukala na vodu.
Vlastně mám teď barák sama pro sebe. Máma hned po snídani odešla do práce, do krámku, táta před chvíli taky. Ryan ten jde za Jamesem a Logan ten určitě bude u nějakého kámoše. Skoro každý den je taky pryč, buď u někoho nebo na pláži s někým. U nás se opravdu nenudíme, každý pořád má potřebu něco dělat.
Další kapitolka zde. KDyž tak se předem omlouvám za chyby tentokrát jsem to po sobě nečetla. Nemám čas :/ ale jakmile se dostanu znovu na pc opravím pokud bude někde nějaká chyba :)
Jinak teda doufám že se líbila dneska kapitola. Už se nám pomalu blíží závod těšíte se taky? :3
Na obrázku je otec Ryana, Amber a Logana :) snad ho poznáte
ČTEŠ
The Life Of a Surfer
AdventureMůj sen byl vždy být profesionální surfařka. Už od malička surfuju a věnuju se tomu na plno. Mé jméno je Amber Portet. Devatenáctiletá dívka, surfařka se svým snem. Chceš znát můj příběh..?