The Life Of a Surfer

9.Kapitola

"Dámy a pánové, surfaři a ostatní, vítáme vás v prvním kole letošního závodu. Určitě všichni víte že dnes se soutěží o postup do druhého kola který se koná v Miami,ano slyšíte správně. Všichni soutěžící dnes dostanou potřebně informace, teda jen ti, kteří postoupí. Dnes se nám tu sešlo patnáct surfařů ale bohužel jen deset z nich postoupí do druhého kola a budou se moc podívat na Miami. Tak teď si dáme přípravných deset minut, aby se surfaři mohli připravit a doufám že po té pauze budeme moci začít. Ještě jedna informace pro surfaře. Nezapomeňte se zaregistrovat v modrém stánku."

Před dvěma hodinami

"Amber máš všechno?" vyšilovně se mě máma zeptala, vlastně mi pokládala jednu otázku za druhou, odpovídala jsem ji ale jen na každou třetí. Opravdu jsem nezvládala ji na všechno odpovídat a ještě si balit. Nemůžu se dočkat několik měsíců jsem trénovala na tenhle závod. Nejhorší je že všechny informace dostaneme až po závodě, dělají to takhle pokaždé teda snad jen jednou se mi stalo že všechny informace mi přišli domů. Ale jak mi před několika hodinami řekla mamka, to není až moc důležité v téhle chvíli. Na ten závod jsem tak natěšená že to nejde ani popsat. Dokonce se mi o tom i dneska zdálo. Už z toho blbnu.

Když jsem měla sbaleno vše potřebné, svoji sportovní tašku jsem odnesla do auta, dala jsem ji do kufru. Byla to docela dost velká taška, mám v ní ručník, flašku s pitím, nějaké papíry ohledně závodu a ohledně surfování, vosk na prkno, i když o nejspíš potřebovat nebudu. Táta mi ráno navoskoval prkno. Plavky, pro jistotou dvoje a startovní číslo z minula ale tak myslím si že budeme dostávat nové. No a na konec ještě osobní věci.

Hned po tašce do auta přišlo prkno. Pěkně na střechu auta kde mi ho máma připevnila. Vrátila jsem se zpátky domů a šla se ještě jednou vysprchovat, vždy mě sprcha uklidní. Je to takový můj rituál. Před závodem vždy sprcha, potom čtení knížky a nakonec odjezd.

-*-

Když jsem dorazili na pláž bylo tam několik lidí, docela mě to překvapilo i když by nemělo, je to velký závod a jde tu o postup. Vytáhla jsem tašku z kufru, hodila si ji přes rameno, pod druhé rameno jsem si vložila prkno a šla jsem na pláž. Došla jsem až k menší brance přes kterou pouštěli lidi, ukázala jsem jim svoji kartu díky které mě beze slova pustili, moji rodinu také, patří ke mě.

Po pravé straně se nacházeli stánky s občerstvením, s oblečením, s pomůckami k surfování apod.. Po levé straně se nacházel jeden velký stan se stoly a nad nimi menší balkónek kde budou umístěni porotci. Každý surfař dostane od každého porotce několik bodů, maximum bodů je deset. Deset lidí s největším počtem postupují. Šla jsem blíž k tomu stánku s balónkem, byla tam i malá tabulka připnutá kde se budou ukazovat výsledky a také velká televize která těm co neuvidí na surfaře jim je přiblíží. Na pláži bylo taky několik dek s košíky, nebo samotné deky, nejspíš si lidi zabrali už místo aby byli co nejvíc ve předu. Dokonce tam byl altánek kde se nacházelo "nemocniční lůžko" doufám že se tu nikdo nezraní, nikomu to nepřeji.

S nádechem jsem si to ještě jednou celý přejela pohledem až nakonec jsem zakotvila na Kelly. Běžící Kelly se přímo přede mnou zastavila, po pozdravu mě objala a podívala se kolem sebe. Také jsem ji pozdravila. "Tak co těšíš se?" zeptala se mě a já na ni vykulila oči. "Blázníš? Jsem natěšená jen doufám že chytnu dobrou vlnu" o to jde, chytnout dobrou vlnu. Díky dobré vlně dostanu hodně bodů a můžu si na ni zařádit, a o to mi taky jde, pobavit se. "Jdu si pro startovné číslo" jen mi jako odpověď kývla a po chvíli dodala "řekni našim že naši jsou tam" ukázala nějakým směrem a dodala ještě "ať k nim jdou už na ně čekaj" "Ok" kývla jsem a odešla ke stolu se startovným číslem.