The Life Of a Surfer

10.Kapitola

  Podívala jsem se na svoje hodinky které mi odpočítávaly dané minuty. Ano mám hodinky přímo do vody.  

Chybělo pár minut do konce závodu a já jsem si nesjela svoji vlnu. Úplně se to ve mě vařilo. Já tohle musím dát. Seděla jsem na prkně a vyčkávala na dobrou vlnu, kterou si přivlastním. Znovu jsem se podívala na hodinky a pak zpátky před sebe kde jsem zahlédla vlnu. V sobě jsem ucítila ten příjemný, hřejivý pocit a ten mi naznačil že tahle vlna je moje. I když nebyla dost blízko, položila jsem se na prkno a vydala se za ní.

Blížila jsem se k ní. Každou vteřinou jsem byla blíž k té vlně. K té vlně která je pro mě. K vlně která mi je souzena a díky které budu mít body na postup.

O pár minutek později jsem se chytla pevně prkna a potopila se spolu s ním hezky pod vodu. Když jsem se vynořila zahlédla jsem že za zadkem tu vlnu už mám. Rychle jsem se na prkně otočila zády k vlně a pádlovala do předu, dávala jsem si na tom vážně záležet. 

Cítila jsem jak se se mnou hladina vody pomalu zvedá, jak si mě vlna bere. Teď to bylo buď a nebo. Buď se mi to podaří, dostanu se na vlnu, nebo si mě vlna vezme. Rukama jsem chytla prkno, zvedla se na nohy ale prkno nepouštěla. S vyšpuleným zadkem jsem čekala na správnou chvíli. 

Ano stalo se to, dostala jsem se tam kam jsem chtěla. Když jsem cítila že už se můžu pustit, že už jsem na místě, pustila jsem se. Nohama jsem ovládala prkno a konečně se dočkala chvíle kdy si zasufuju na vlně. Kapky vody mi stříkali na tělo, do obličeje. Nohama jsem si brala vlnu, rukama jsem se snažila udržet rovnováhu. 

Hezky jsem po vodě sjela až sem sjela pod vlnu. Bylo to jako bych se vyskytla v tunelu ve kterém projíždím na skateu. Pořád jsem držela rovnováhu a chtěla jsem si na tolik vychutnat tu výhru že jsem jednu ruku strčila do obklopující mě vody. Jak jsem tím tunelem vody projížděla, zvedla jsem pomalu nahoru a zavřela oči. Tohle je pro mě výhra, to že vím že se mi to podařilo. V tuhle chvíli mi na bodech nezáleželo. 

Bylo to jako sen. Jenže ten můj sen končil jako ty ostatní. Na konci tunelu se nacházelo bílé světlo které mě z tohohle všeho mělo dostat. A taky se tak stalo. Jakmile jsem vyjela z tunelu vlny přede mnou se objevila další voda, klidná voda a pobřeží kde se nacházeli lidi, vypadali jako skřítci. 

Když jsem se dostala na břeh, zapíchla jsem svoje prkno do písku a podívala se na moji přicházející rodinu, táta mě okamžitě objal, po něm máma a dokonce i Ryan. Když skončilo rodinné objetí, zabalil mě táta do mého ručníku.

"Zvládla jsi to!" řekl radostně táta a Ryan mě ještě jednou  objal a následně po tom jsme se všichni podívali na velkou televizi a na chlápka který měl rozhlásit výsledky. Přišlo mi to dost brzo.

"Prosíme všechny surfaře aby se dostavili sem k nám, abychom je mohli umístit na jejich výherní místa."

"Jdeme s tebou" řekl mi máma a mým tělem projelo teplo. Vždy, při každém závodě je mám radši tady u sebe.

Když jsme se dostavili ke dřevěnému stolu kde se nacházelo jen  pár medailí, jeden velký pohár, nejspíš pro první místo, vedle něho byl o trochu menší, nejspíše pro druhé místo a vedle druhého místa byl poslední a to třetí pohár, který byl malinký. Nejspíš pro třetí místo. 

"Takže řekneme prvních deset míst které postupují a jedou do Ameriky. Ostatní, ti co nepostupují ať se dostaví do modrého stánku." Na chvíli se ten chlápek odmlčel. Stál pěkně vedle stolu, spolu s ještě jednou dívkou která nám bude předávat výhru.

"Deset postupujících... na desátém místě se umístilo číslo 12........... na devátém místě se umístilo číslo 2........na osmém místě se umístilo číslo 5..." Kelly se dostala na osmé místo pokračuje, jede do Ameriky. Opravdu ji to přeju i když  je na osmém místě vím o tom že makala

"......na sedmém místě se umístilo číslo 9...." Dylan pane bože Dylan postupuje. Musela jsem se zasmát a začala jsem tleskat. Ten si tam krásně nakráčel, dostal o dívky medaili a spokojený odešel zpět" ...na šesté  místě se umístilo číslo 10...na pátém místě se umístilo číslo 6...na čtvrtém místě se umístilo číslo 8.." čtvrté místo? Já jsem skončila na čtvrtém místě. Pane bože jedu do Ameriky. Uvnitř sebe jsem se začala radovat jako malé dítě. 

Pěkně jsem tam nakráčela šťastná jako dítě a převzala jsem medaili. Jen medaili. Ale pro mě tohle nebylo výhra, teda ano byla ale jen poloviční. Já vím že sem to dala a to je pro mě výhra.

Dívka mi dala medaili, pogratulovala a já se s úsměvem vrátila hezky k rodince. Vím že mě Kelly s Dylanem pozorovali a tak jsem jim věnovala úsměv. Samozřejmě že to večer půjdeme pořádně oslavit. Na další tři místa se dostali nějaké holky, ale to mě nějak už nezajímalo, hlavní bylo že jsem věděla svoje umístění. 

O chvíli později jsme dostali papír ve kterém byli informace pro postupující, měli pro nás občerstvení a každý dostal plyšáka. Tomu jsem se musela zasmát. Oznámily nám že nám brzy přijde poštou letenka, další informace k tomu a že se všechno dozvíme. Telefonicky prý budou taky kontaktovat.

Pro mě byla výhra i to že jedu se svými nejlepšími kamarády do Ameriky. To byla taky část výhry.

Tak výsledky už víte. Jak jste se dozvěděli jak Dylan, Amber tak i Kelly, všichni tři postupují ale jak to dopadne v Miami...

Jelikož tento závod byl na konci jarních prázdnin, Amber začne chodit do školy a věřte mi nebude to pro ni jednoduchý. Hlavně když odjíždí do Ameriky a přijde o několik hodin. Jak to bude zvládat a co se bude dít dál..? Dozvíte se v dalších kapitolách :)