14.

57 2 0
                                    

,,tuším, že se jmenoval Wero. Pak si našla Badyho. Vzal si ji i když byla těhotná. Lidé ho obdivovali a chválili, ale nebylo co. První roky svého života se nepamatuji, ale moje paměť mi slouží už od 5 let a pamatuji si každý den. Naprosto každý. Začal mě mlátit když měl vztek. Když mu došlo pivo, když ho nasrali v práci, prostě pokaždé si našel něco aby mě mohl zmlátit. Máma si toho ze začátku vůbec nevšimla, byla pořád v práci, takže všechno dělal on. Jednou přišla z práce dřív a viděla ho, jak mě mlátí. Zastala se mě a v padla mu pod ruku. Začala na něj křičet. Odvedla mě do pokoje a omlouvala se mi za něj, když mě pak chtěla přesléknout do pyžama, viděla, kolik mám na těle modřín. Obejmula mě a řekla mi, že tohle skončí a mi odejdeme." Musím si dát na chvíli pauzu.. tohle je moc náročné. Ale Harry mě drží za ruce a pečlivě poslouchá. . ,,Když mě dala spát a odešla, slyšela jsem, jak se ještě hádají a pak jen mamky křik. Otevřela jsem dveře a vylezla z pokoje, se podívat co se děje. V tu dobu jsem nevěděla co dělá, ale jako starší jsem pak pochopila, že jí tehdy znásilnil. Víš myslela jsem, že utečeme, ale my zůstaly a ona je tam pořád. Nevím co se stalo, ale Emily začala přehlížet, že mě mlátí a dělala, že se nic neděje i když to viděla. Brala si služby na víc, aby nemusela být doma a vidět to. Asi okolo 7 let jsme byli na houbách s jeho přáteli, Emily měla noční směnu, ale ta byla její přesčas. Ten večer mi Bady řekl, že se mám vysléct do naha, že musí zkontrolovat, jestli nemám klíště. Nechtělo se mi, styděla jsem se.. ale on začal zase zvedat hlas. Udělala jsem co chtěl. Prohlížel si mě a začal na mě sahat. Řekl mi, že se mám posadit a ukázat mu nohy, pak že mám rozkročit. Nevěděla jsem co bude následovat. . . Jeho prsty se dotkly přímo mého klitorisu, bylo mi to nepříjemný. Začala jsem plakat a on si ho vytáhl. . Harry on mě znásilňoval od mých 7 let až do 15. Když jsem pak byla starší, tak se mnou prováděl všechno. Orální sex, normální i anál. . Matka chodila kolem mého pokoje, křičela jsem a prosila ji o pomoc, ale nikdy nic, jednou do konce ty dveře zavřela, aby mě nemusela poslouchat. Když jsem se pak v 11 letech začala fyzicky bránit začal mě svazovat. V patnácti po mých narozeninách jsem utekla. Věděla jsem, že ani jeden nezavolá policii, protože by poslali do vězení sami sebe. Snažila jsem se začlenit do davu a začít znovu žít, ale těch pár událostí a ten dům mi všechno vrátilo zpátky." Když jsem dořekla poslední slovo, jako by ze mě spadl ten těžký a velký balvan co jsem sebou všude táhla. Koukla jsem se na Harryho a ten plakal, měl to tričko celé promočené, ani nevím jak dlouho jsem mluvila. Přísunula se k němu blíž a utřela mu slzy. ,,Key .." nic víc neřekl, asi nevěděl co mi má říct a já ho chápu. Omotal okolo mě svoje paže a přitisknul si mě pevně na svou hruď. ,,Postarám se o to, aby ti už nikdo neublížil." Dal mi pusu a pořád mě pevně držel. ,,Pojď, vezmu tě zpátky do domu." A opravdu mě vzal. Omotala jsem kolem něj nohy, držela se okolo jeho krku, on vzal tašku a šel pomalu směrem do baráku. Pořád jsem plakal a cítila, že i mu se kutálela jedna slza za druhou. Šlo z něj teplo a pořád ten klid. Začala jsem se uklidňovat a zaslechla jeho tlukot srdce. Byl zrychlený, ale pořád tak krásný. Cítila jsem, že mi je líp, bylo pro mě lepší to někomu říct, nenesla jsem to břemeno sama. Za chvíli jsme byli už v baráku. Posadil mě na komodu, vyzul mi boty a odhodil tašku. Opět mě vzal a odnesl do postele, tam mi vyslíkl kalhoty a přikryl dekou. ,,V klidu lež, udělám ti čaj a vrátím se." Jenom jsem zavrtěla hlavou, nechtělo se mi mluvit, mluvila jsem už dost. Zmizel, ale za chvíli se vrátil i z čajem. Položil ho na noční stolek vedle mě a lehl si zpět na svou půlku. Zakryl se a natáhl mi ruku. Já si na ní lehla a hlavu zabořila do jeho prsou. Hladil mě po zádech a vlasech, bylo to tak příjemné a uklidňující. Odkryla jsem ho do půl těla, vyhrnula mu triko a opět ho začala krouživými pohyby hladit po bříšku. Hladila jsem ho, on mě a po chvíli jsem cítila, že usínám. Nemuseli jsme vůbec mluvit a přesto jsme si toho řekli tolik.

Club.Kde žijí příběhy. Začni objevovat