Děsivý Halloween ✔

1.Halloween

Znuděně jsem seděla v poslední lavici a prohlížela jsem si svůj černý lak, který se na mnoha místech odlupoval. Měli jsme právě matematiku a já už dávno vzdala snahu o to pochopit látku a tak jsem většinou jen seděla a snažila se jakkoliv zabavit.

„Hej, Amy, máš jít k tabuli." probudil mě z transu můj spolusedící a já zvedla pohled. Bouchal do mě loktem a učitelka mě propalovala vražedným pohledem. Letos jsme dostali na matematiku novou a totálně si na mně zasedla.

Stoupla jsem si a přešla jsem k tabuli – celá třída byla velmi malá a tak mě cesta stála jen pár kroků, přesto mě to neskutečně vyčerpalo. Dnes ráno jsem neměla kafe a tak byl pro mě jakýkoliv pohyb náročný.

Očima jsem prolítla příklad, který učitelka připravila a já zvedla zaraženě obočí – tohle jsme vážně někdy brali? Přečetla jsem si ho ještě jednou, ale nic mi nedávalo smysl. Zmateně jsem popadla křídu a snažila jsem se vytvořit vzorec k vypočítání.

Odněkud z první lavice se ozval klučičí hlas, který mi začal radit a já začala zapisovat. Naše učitelka byla velmi stará a tak samozřejmě šepot, který mi napovídal neslyšela a když zklamaně zabručela „za jedna" a já šla zpátky do poslední lavice, mrkl na mě Kyle. To on mi zachránil známku.

Posadila jsem se zpátky na své místo a můj spolusedící mi zašeptal do ucha něco ve smyslu, že to slyšel a pokud mu nekoupím čokoládu, práskne to. Řekla bych vám jméno toho idiota, ale je z Číny a jméno má tak složité, že si ho nikdo nemůže zapamatovat. Já nejsem výjimkou.

V ten okamžik zazvonilo a já v duchu skákala až do nebes – v realitě jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si jako zombie naházela věci do tašky a zvedla jsem se. Když všichni zamířili ke skříňkám, došlo mi, že tohle byla poslední hodina a mučení pro dnešek skončilo.

Automaticky jsem se připojila k holkám, které si zaujatě povídaly, avšak já nedokázala zaregistrovat jejich rozhovor. Skříňky jsme měly vedle sebe a tak jsme se oblíkly a vyšly jsme před školu.

Tady nastal čas se rozejít – hoky chodily na obědy, ale já to už před čtyřmi lety zabalila a chodím raději domů. Neměla jsem to daleko, ale bylo to na druhou stranu města, kam skoro nikdo nechodí. Ale rozhodně to bylo lepší než chodit do té nechutné jídelny.

„Um... Amy? Víš o tom, že teď jsou informace o dnešku?" zarazila mě Mia, když si všimla co mám v úmyslu. Nakrčila jsem nos – o čem to sakra mluvila? Vím, že jsem den předtím měla čtrnácté narozeniny, ale... Co dalšího se dělo?

„Pět minut, lidi." ozvala se Niky, která své modré oči upírala do telefonu a ani jedné z nás nevěnovala ani pohled. Zamířila automaticky k budově prvního stupně a já se zmateně vydala za ní. Můj mozek už byl vážně zmatený...

„Kámo, kolik hodin jsi spala?" zeptala se mě Mia a já se zamyslela. Napřed jsem si psala s ní, pak četla povinnou četbu a nakonec jsem nemohla usnout... Tak jsem celou noc stejně strávila na telefonu.

„Málo." přiznala jsem a Mia pokývala hlavou, jako by to vše vysvětlovala. Věděla jsem, že mi to dnes nemyslí, ale... Co jiného se dělo?

„Je Halloween, kámo." šťouchla do mě Niky, ale pohled od telefonu neodlepila. Já se plácla do čela – vážně jsem na to zapomněla? Halloween je na naší škole velmi oblíbený a já na něj čekám už spousty času – předešlé dva roky jsem byla nemocná.

Už s jasnější hlavou jsem vkročila do budovy, kde sídlila jak základní škola tak umělecká a ta jídelna, kde se skladoval radioaktivní odpad – nebo podobný věci. Mimo to tam pobíhali děti z družiny a byl tam hluk, že z toho mohli začít krvácet uši.