Děsivý Halloween ✔

2.V půl desáté před školou

V šoku jsem zahodila svůj telefon a vyskočila jsem z gauče na nohy. Vyděšeně jsem zamířila do předsíně. Modlila jsem se, aby tam stál má matka a ne nějaký vrah. Zatajovala jsem dech až do doby, kdy jsem před sebou spatřila Ericu.

„Ahoj!" upustila tašky, které svírala a pevně mě objala. Ericu bych mohla považovat za svojí sestru – byla to kosmetička a velice úspěšná kostimérka a je to naše rodinná přítelkyně. Před lety chodila na tu samou školu, na kterou teď chodím já a dokonce měla tu samou učitelku – všichni si ji pamaují jako královnu převleků.

V objetí jsem spatřila i matku, která se zouvala a mávla na mě. Vypadala mírně naštvaně. Možná protože neměla příežitost si ze mě udělat srandu – v tom jsem mámu nenáviděla. Chovala se totiž strašně „moderně" a tak mě vždycky na mé narozeniny i samotný Halloween překvapila něčím... třeba jednou mé věci do školy skončili v popelnici. Nebo jsem sletěla po kluzkých schodech...

Erica dnes přišla, aby mi pomohla s kostýmem. Sama se leošním rokem stala jednou z organizátorek halloweenské oslavy, i když nemá se školou nic společného. Odtáhla jsem se a podívala jsem se do jejích nadšených smaragdových očí. Zelené oči jsem vždy považovala za krásné.

Zamířila jsem do mého pokoje, přímo ke kosmetickému stolku. Tam jsem se posadila a vyčkala jsem na mou matku a Ericu. Nevěděla jsem, co se mnou hodlají udělat, ale prý to bude naprosto perfektní.

Neustále mi hlavou zněl ten podivný hlas v mém telefonu – byl to obyčejný halloweenský žert a nebo to byla skutečná výhružka? JASNĚ, ŽE TO BYL ŽERT, TY BLBKO! zakřičela jsem v hlavě – kdo by mě chtěl přece zabít?

Po chvíli ke mně přišla Erica a přikázala mi abych zavřela oči. Ihned jsem ji uposlechla a jen marně čekala na to až skončí s okamžitými tahy štětci po mém obličeji.

***

Pomalu jsem svá víčka dala zpátky a podívala jsem se do zrcadla, které bylo přede mnou. Vyděšeně jsem vytřeštila oči a nedokázala jsem potlačit výkřik. Bylo to vůbec zrcadlo. Otočila jsem se na pravou stranu, ale ta obludnost pohyb udělala se mnou.

„Líbí?" usmála se Erica a já nadšeně pokývala hlavou. Moje hlava byla celá na bílo obarvená a vypadala jako lebka. Avšak okolo jednoho oka se mi ovíjela rudá růže a vypadala nádherně. Také mi Erica nasadila černou paruku.

„Ještě malý detail..." poznamenala a vzala z malého hadříu na brýle něco malého – poznl jsem že to jsou čočky. Auomaticky jsem přestaa mrkat a Erica mi do očí nandala červené čočky. Zamrkala jsem aby se usadily na místě.

„Ještě si vezmi toto." usmála se na mě Eric a podala mi elegantní černý hábit, skoro jako z Bradavic. Akorát bez kravaty zbarvené do barev koleje a beze znaku. Navlékla jsem ho na sebe a pečlivě jsem ho zapnula. Kápi jsem si přehodila přes hlavu.

„Perfetní." řekla jsem pro sebe. Ruce jsem měla, stejně tak i krk, pokreslené dlouhým stonkem růže plného trnů. Vypadalo to jako by mě obrůstala a schovávala jsem to pod plášťem. Nehty jsem měla mrtvolně bílé, stejně jako veškerou kůži a já se pro sebe zasmála.

„Kolik je hodin?" odtrhla jsem pohled od svého odrazu a podívala jsem se na Ericu. Ta zvedla obrazovku svého telefonu – byla devátá hodina. Před školou jsem měla být v půl desáté a tak jsem se zvedla a vydala jsem se do kuchyně.

„Já půjdu do školy už teď, msím tam být dříve než žáci. Uvidíme se tam." zavolala na mě Erica ode dveří a já na ni mávla. V kuchyni jsem si vzala cereálie a kývla jsem na mamku, která leknutím vyskočila na židli.