Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

II. BOLEST A RADOST

  Plynuly dny, týdny, měsíce a Oksana nám roste. Roste, roste, její vlasy rezaví jako barvy podzimního listí a pořád roste. Kdy už to děcko přestane brečet!  Říká si v duchu královna, které stále vrtá hlavou, proč Oksana neustále pláče. Ať už sedí nebo leží, stále fňuká a stěžuje si na bolest zad. Pak už to královnu přestalo bavit, a zašla si i s dcerkou ke Gallen. To byla bába kořenářka. Jenže ani ta si nevěděla rady, jen řekla, že má v těle přebitečné kosti o kterých nic neví. A tak se královna odhodlala a pověděla Gallen všechen zbytek toho, co si chtěla nechat pro sebe. Z toho Gallen usoudila, že za to mohou víly a z páteře jí rostou křídla. Královna se zhrozila, pak zrudla jako rajče a nakonec hodila před Gallen měšec zlaťáků a prosila o lektvar, který by to zastavil. Měšec zlata vykouzlil Gallen úsměv plný zažloutlých zubů. Vždyť to se přece nestane každý den, že vám královna nabízí hroudu zlata. Ihned uvařila bylinky rozličných druhů a vůní. Pak je svázala a dala sušit na slunko. Poté šla postavit vodu na šípkový čaj, protože sušení trvá dlouho. Na stůl položila makový koláč... Oh! A pak si vzpomněla, že musí předsedit nálev z bylinek. Když bylo předseděno a nálev byl nalitý do sklenice, nalila do hrnků dovařený čaj, podala hrnek královně a svůj položila před sebe   na stůl. Pak se pustila s královnou do řeči:

   "Tak co, Yvette, co tě trápí. Víš, že se mi můžeš svěřit."

  "Nechci, aby byla moje dcera víla, nesnáším víly!"

  "Netrap se tím, ještě nevíš, co se stane. A můžu se voptat, proč je tak nesnášíš?"

  "Nesnáším, jak nám vnucují, abychom se s nimi kamarádili, pomáhali jim, aby ony mohly pomáhat přírodě, přitom nám vůbec nepomáhají. Ale byla bych o moc radši, kdyby mi došlo, že podávat oběti bohům je jen lidská pošetilost, nešli bychom pak do toho Břízového lesa a nikdy by se to nestalo!"

  " Tomu se říká Osud. Stejně si myslím, že by se to stalo. Tak to prostě má být. A pro zbytečné otázky a starosti ti můžu nabídnout tuhle pilulku. Je v tom heřmánek, meduňka, máta, levandule a jiný byliny dobrý na spánek. Tahle pilulka ti však dá věštecký sen. Ten ti poví, co se stane, nechybuje, poradí. Dej na jeho rady!"

...

  Povídaly si dlouho, až uschlybylinky. Gallen je nasekala a hodila do nálevu. Pak řekla královně: "Uvař z nich čaj, ale nasekej do něho trochu jahod, protože je trpký. Louhuj půl hodiny a pak ho předseď do hrnku. Ale pamatuj, žádný lektvar nepůsobí věčně!" Zavřela sklenici s nálevem a podala ho královně. Královna poděkovala, zastrčila sklenici do tašky, vzala Oksanku, která zatím seděla u stolu a natahovala se snad pro pátý koláč, a odešla. Cestou však přemýšlela, jestli se moc neunáhlila s těmi penězi, uvědomila si však, že za tu kopu aspoň nic neprozradí co jí napovídala o vílách. A taky dostala tu pilulku. Udělala přece jenom dobře.

  Na zámku to vypadalo hrozivě. Všude  ruch a schon. Král řešil něco se strážemi a všichni služební uklízeli. V prvním patře ležela královská kuchyně a v ní tucet kuchařek se stejnými modrými zástěrami. Královna se prodrala uklízejícími hospodyněmi, málem se přizabila na mokré podlaze a když konečně uložila Oksanku do postýlky, seběhla dolů, otevřela dveře kuchyně a zavelela: "Dámy, dnes odejděte do svých pokojů a ať vás tu nevidím, dokud vás nezavolám!" Kuchařky se sice divily a ošívaly, ale proč by neposlechly, když budou mít volnou chvilku. Yvette se chopila vedení. Za prvé si oblékla něčí zástěru, následně vzala konvici a hybaj s ní na nádvoří ke studně. Když se vrátila, nedalo se v kuchyni dýchat, protože se pálilo jídlo, které nechala jedna z nešikovných kuchtiček na rozpálené peci. Královna ho rychle sundala a položila místo té polévky nebo co to bylo, konvici s vodou. Honem běžela k oknu vyvětrat. A když se voda začala vařit, nalila do ní trochu nálevu. Vtom se ale zhora ozvalo kříčení, ba spíš hulákání. To Oksanu zase začala bolet záda. Královna se snažila honem dokončit lektvar a tak ho rychle sundala z pece a předsedila do hrnku. V tom zmatku však zapomněla na jahody. Došla s hrnkem nahoru a dala Oksaně vypít ten čaj. Po několika hodinách bolest apsolutně zmizela (a trpkost čaje taky) a dlouhou dobu se neukazovala, takže na ni všichni zapomněli.