Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

XI. NOVÝ ROK

"Vstávejte, výsosti, už je bílý den!" Oksana se vzbudila na hlukot, kdy služebná roztahovala těžké závěsy na oknech a Miranda se ji snažila probudit. Oksaně se z postele nechtělo, protože se včera večer moc nevyspala. Pochopitelně, jako každý rok. Zazívala, protáhla se v posteli a mezi zuby procedila: "Ještě, že je neděle." Z plané naděje, že si dneska odpočine ji Miranda ihned vytrhla: "Neradujte se, princezno. Hned, jak se nasnídáte a trochu upravíte, vás čeká obvyklý nedělní rituál s Vaší matkou, kdy půjdete skontrolovat, zda se bohové spokojili s Vašimi oběťmi. Poté budete mít chvíli volna a po obědě vás čeká vyšívání se slečnou Kornélií, studium literatury pro váš projekt ve Velké knihovně a nakonec má přijet na návštěvu jistý mladík se svým otcem, se kterým se máte setkat."

"To snad ne!" zaúpěla Oksana, "Nedá se to nějak zrušit? Opravdu se cítím po dnešní noci unaveně... A hladově." "Ale ovšem, že." vzpamatovala se Miranda a luskla na služebnou, která se ihned rozběhla pro snídani. "A co se týče včerejšího večera..." pokračovala Miranda, "Vaše matka vás sháněla. Ptala se po vás a chtěla vědět, kam jste zmizela." Krucifix! Už je to tu zas. Nejen, že musím skrývat křídla a když mě budí, nebo když se myju, musím si dát pozor na každý pohyb, ještě mě najednou začne kontrolovat matka, která si mě nikdy nevšímá! I Miranda začíná být podezřívavá. A matce jde stejně jen o ty šaty. Kdepak! Ať se stará, já jí stejně nic neřeknu. Rozumovala Oksana. "Jen jsem chtěla být sama. Snad mě matka nemusí mít vždy pod dohledem." Odrecitovala Oksana Mirandě, která se musela s touto odpovědí spokojit.

To už se ale na podnosu nesla kouřící se snídaně. Byla opravdu sváteční. Oksaně se na všechny ty pochoutky sbíhaly sliny. Nejprve upila z kouřícího čaje, který ji krásně zahřál, protože v komnatě je po ránu chladno, než se pořádně zatopí. Poté se s chutí zakousla do opečeného toastu, křupavé slaninky, která k Samhainu patří a skvělých vajec na měkko, která má tak ráda. Snídaně do postele si nedopřává často, ale když může, tak si ji musí patřičně vychutnat. Zatímco si Oksana pochutnávala na snídani, služebná zatopila v kamnech a Miranda připravila koupel a šaty.

Když Oksana dojedla slanou část snídaně, s chutí se pustila do nadýchaného mřížkovaného koláče. "Teda, ten se dnes opravdu povedl! Musíte pochválit kuchařky." libovala si Oksana a služebná už odnášela tác se zbytky. Oksana vlezla do papuč a Miranda jí pomohla nasadit župan. "Tak já vás nechám o samotě." řekla a odešla.

Oksana se zavřela v koupelně. Vslékla se a protáhla si křídla. Zase si vzpomněla na divoženku. Ten pohled! A nepříjemný dotek! Otřásla se. Jenže o svá křídla se začínala také bát. Vždyt' už sedm let je před matkou skrývá. Musí něco vymyslet. Vklouzla do horké lázně. Jak ji krásně zahřála. Opřela se o kraj a relaxovala. Skoro opět usnula.

Když voda téměř vychladla, vylezla, otřela se ručníkem a vklouzla do připravených šatů. Pokoj se zatím krásně vyhřál a Oksana si užívala příjemně teplého vzduchu. Jenže když pohlédla na hodiny, nemohla uvěřit svým očím. Ihned vystřelila z pokoje a řítila se po schodech do haly. Tam na ni už netrpělivě čekala matka a nervózně si podupávala nohou. "Dobré ráno, matinko!" zašveholila Oksana. "No konečně jsi tady! Už jsem myslela, že tu vystojím ďůlek. Co to bylo za běh. Jsi princezna, musíš se za každých okolností chovat důstojně. A kromě toho, vevnitř se neběhá!" "Promiňte mi, matko." omlouvala se Oksana a zatímco kráčely po pěšině směrem do údolí, vyptávala se Oksana matky:

"Pročpak s námi dnes nejde tatínek?"

"Má důležité rokování a nemá čas zabývat se rituály. Nesmíš zapomínat, že tvůj otec je z velmi významného královského rodu. Je však velmi mírný a soucitný, což se mu nevyplatilo."