Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

XII. ĎÁBELSKÝ PLÁN

Ahoj všichni!

Dlouho jsem nechala Oksanu ležet ladem. (alespoň tady na Wattpadu) Kdo jste četli Oznámení, mohli jste zaregistrovat, že jsem tam psala, že nevím, jak moc markantní ty učiněné změny budou v místě, kde jste dočetli. A protože tak markantní nejsou, rozhodla jsem se, že Vám dám na ochutnání další kousek. Pokud jste ale nečetli část ZMĚNY  v mé druhé knize - infoknize: Osobní filozofie, TEĎ HNED OKAMŽITĚ PŘESTAŇTE ČÍST TOHLE A PŘEČTĚTE SI ZMĚNY! =) Ne, nevyháním Vás, ale je to důležité. (Ha, možná ani nevíte, že tu nějaká Osobní filozofie je. =D)

Musím Vás ale upozornit, že jsem knihu poslala do vydavatelství a pokud mi vydavatelství odpoví kladně, budete si muset počkat až na papírovou knihu.  A teď už Vás nebudu nadále zdržovat, můžete číst. 

 „Drahý Senane," vzal hrabě Theobald Senana kolem ramen, „moc se mi líbí tvé hrabství. Máš úrodná pole, krásnou ženu i dceru, oddané poddané i sloužící, dva kostely, do kterých mimochodem nechodíš zdroj vody hned u hradu."

Senan se zamračil. V Theobaldových slovech začínal cítit zradu.

„Tady něco smrdí." zúžil oči Senan a upřel na Theobalda zlověstný pohled. Theobald se rozesmál na celé kolo, až se rozkašlal. Byl zavalité postavy, nechával si narůst dlouho černou bradku i vlasy. Rád nosil netradiční klobouky, oblečení míval ušité z nejdražších látek dovezených z orientálních krajin a nejraději ze všeho seděl v křesle a pokuřoval doutník. Byl to zkrátka požitkář.

Není tedy divu, že při každém větším rozřehtání začal kašlat a dusit se.

„Ale Senane," nahodil přátelský úsměv, „já jsem přece mírumilovný člověk. Ale strašně nenasytný." Senan, který byl sám štíhlé postavy, se mu opovržlivě podíval na zakulacený pupek. Ale Theobald pokračoval: „A proto mám pro tebe jistou obchodní nabídku." zaluskal prsty a jeho sluhové před Senana dovlekli dřevěnou truhlu.

„Tak co tomu říkáš?" Theobald se potutelně usmál a otevřel truhlu. Byla až po okraj naplněná zlatem. Senan se ale nenechal zlákat blištícím se zlatem: „Za jakou cenu mi ho nabízíš?"

„Tohle, můj drahý příteli, je jen desetina ceny, jakou ti zaplatím, když mi přenecháš své hrabství. Má to své výhody i pro tebe. Svou pověst si v žádném případě nezkazíš. Zůstaneš na hradě jako šlechtic, který se mnou spolupracuje a budeš na počátku velké dinastie, kterou vytvořím. Budeš přihlížet tomu, jak se z Kilkenny, sídelního města hrabství Kilkenny, stává jen malé bezvýznamné městečko zastíněné sídelním městem nového Tipperary - Nenagh. Konečně budu lepší než ty!"

„Nikdy! Co by tomu řekl můj lid, kdybych se nechal tak lacině vykoupit. Kdybych za své hrabství nazabojoval. Nikdy!"

„Dobrá, nabízím dvakrát víc."

„Jakákoli suma mě neobměkčí, Theobalde." Předsedil mezi zuby rozhořčený Senan a jal se k odchodu. Theobald na něj ještě zakřičel:

„Nemám rád války, snažím se vše vyřešit diplomaticky. Ale myslím, že nemám na výběr. Budeme o hrabství bojovat."

Senan se k němu ještě otočil: „Shoříš v pekle, Theobalde!"

„Beru to jako výzvu. A já mám výzvy rád."

Co jsem to udělal! Otec mě zabije! Co to bylo za nápad. Vždyť jsme se viděli poprvé. Ian seděl na kameni v lese a nebylo mu do řeči. Přemýšlel, kde udělal chybu. Jestli za to může on nebo Břízový les. Oksana má pravdu. Všechny ty báchorky o Břízovém lese jsou hloupost. Co jsem tady, žádnou stvůru jsem nepotkal. Ty víly jsou naprosto neškodné... Vždyť Oksana je přece také víla. Jen hlupák by mohl o Oksaně říct, že je stvůra. Přistihl se, že se o ni opravdu bojí. To co udělal bylo původně jen z povinosti, ale teprve teď zjistil, že to vlastně neudělal pouze z povinosti. Vždyť to byl jen nevinný polibek. A kdyby mohl, udělal by to zas.