Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

V. V ZÁŘI NEJKRATŠÍ NOCI

Břečťanový most vyčarován z jedné magické věty Oksaně připadal neuvěřitelný. Když se s Lilií přiblížily k bráně, předčila ta chvilka všechna Oksanina očekávání. "Pojď. Všichni už tě čekají." Vybídla Lilie Oksanu. Oksana s letmým úsměvem mlčky a opatrně vykročila k bráně. Těsně před bránou zavřela oči a udělala jeden velký krok...

Všude zpěv, smích krásné stromy, květy... Nepopsatelné. Oksana se otočila směrem k zámku, jenže zámek nikde, ani brána. Všude les. Za Oksanou stála jen Lilie, která se usmála a pokrčila rameny. Přišla k ní a řekla: "Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla o Blodwen a entovi a magickém stromu uprostřed lesa? Chceš ho vidět?" Oksana přikývla a obě vykročily vstříc lesu. Po chvilce se dostaly ke středu lesa a Oksana jen s otevřenou pusou hleděla na gygantický strom porostlý orchydejí. Obešly ho a spatřily královnu sedící na kamenném trůně obrostlém zelení. Byla krásná, vznešená, zelené šaty měla dlouhé až po zem, vlasy spletené do něčeho objemného a rozvlněného. Byly v nich vpleteny květiny a působila mile. Lilie se automaticky uklonila a Oksana to po ní zopakovala. "Konečně," řekla královna, "Vítám tě, Oksano. Vstaň prosím, nejsi o nic méněcennější než já. Já jsem Lesana Mokrá a jsem ráda, že tě mohu přivítat zpátky doma. Nebolí tě záda? Přece jen je to už moc dlouho." "Děkuji za milé přivítání, Vaše Výsosti. Záda mě bolí mnohem méně než předtím a na křídla se už moc těším. Jsem moc zvědavá, jak to bude probíhat." odpověděla Oksana. "Tady je vidět, že tě vychovávají lidé. Říkej mi zkrátka Lesano. Proč tolik formalit?! Nemusíme se přece řídit přesně podle hierarchických pravidel." Oksana ani nestačila odpovědět a už se k ní hrnuly víly. Dotýkaly se jí, kroužily kolem ní a smáli se. "Ta je roztomilá! Ta má krásné vlásky! Hele! Hele! Chybí jí křídelka! Ona se nás bojí?! Chi, chi chi!" Teprve teď si Oksana všimla, že se její šaty proměnily v bílé šaty. Všechny víly měly stejné. Rozpuštěné vlasy jim vlály kolem hlavy a všechny měly křídla vážek. "Lilie, to jsou ty, o kterých jsi mi vyprávěla?" "Ano. Holky, nechte toho, co si o vás pomyslí!" všechny sborově odpověděly:

"Omlouváme se, Lilie."

"Oksano, tohle je Maceška."

"Ahoj."

Macešce sahaly rudé kudrliny po ramena a působila velmi temperamentně.

"Pomněnka."

Pomněnka vypadala posmutnělá, ale při pozdravu se jí modré oči zableskly.

"Pivoňka."

"Zdravím tě, Oksano. Hi, hi!"

Pivoňka se usmívala od ucha k uchu a hnědé vlasy jí vlály na všechny strany.

"Pampeliška."

"Ty jsi ale rozkošná!"

Pampeliška si pohrávala se zlatými vlasy a i když působila mile, dívala se na Oksanu záludnýma očima.

"Orchydea."

Orchydea seděla opodál na jednom z kamenů a jen letmo mávla rukou na znak pozdravu.

"Hortenzie."

"Vítám tě u nás, Oksano."

Hortenzie se zdála být asi nejvyzrálejší ze všech víl, které tu stály. Měla krátké špinavě blonďaté vlasy, kudrnaté, které opravdu připomínaly květ hortenzie.

"A nakonec Fialka."

"Ahojky."

Zamávala Fialka na Oksanu, zatočila se s ní a pohrávala si s jejími vlasy. "Máš krásné vlasy."