Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

VI. LESANA ZASAHUJE

VI. LESANA ZASAHUJE

„Mirando, prosím, o tomhle raději pomlčíme, ano?" Snažila se zachránit situaci prozrazená Lilie. Miranda se ale nenechala odbít. „Čeká vás smrt, Dechtire." Než stačila Lilie cokoli namítnout, vyběhla Miranda z komnaty a Lilii ani nenapadlo se za ní rozběhnout. Nepomohlo by to. Zoufale sebou plácla na postel a zírala do stropu. Oksana histericky pobíhala po pokoji a neměla daleko k pláči. Pak se ale uklidnila a lehla si vedle Lilie. Po chvilce ticha se Lilie ozvala: „Je po všem. Teď máme pouze dvě možnosti. Buď Yvette Mirandě neuvěří a Miranda se bude muset tvářit, že se nic nestalo nebo jí uvěří a mě čeká trest. A s její bouřlivou povahou si myslím, že zvítězí možnost 2. Nemůžeme se spoléhat na náhody. Musím odejít. Bude ti pět let, Oksano. Jsi už veliká. Ty to zvládneš. Když budeš něco potřebovat, přijdu. Cestu k nám znáš. Jsme ti s Lesanou nablízku a kdyby ti chtěli vzít křídla, nesmíš se bát. Důvěřuj nám. Teď si jdu sbalit." Objala Oksanu, které se do očí draly slzy. Nebyla schopna slova, ale její myšlenky křičely: Neopouštěj mě! Bojím se. Co bude s tebou? „O mě se neboj. Brzy přijdu." Lilie vběhla do svého pokoje, sebrala pár věcí a vrátila se k Oksaně. Naposledy ji objala a vyletěla otevřeným oknem ven. Oksana osaměla.

Seděla na posteli, slzy jí stékaly po tvářích a dívala se do podlahy. Sekundy trvaly jako celé minuty. Pomalu vstala a zahleděla se do okna, ze kterého vylétla Lilie. Už dávno zmizela v hustém lese. Užuž chtěla zavřít okno, když v tom její děckou mysl napadl strach. Najednou se bála, co všechno se může stát. Jdu pryč, za Lilií. Ne, poslala by mě zpátky. Jdu do města. Odhodlala se a strhla ze sebe spodničku. Natáhla na sebe bílé vílí šaty a sedla si na parapet okna. Chvíli seděla, pak se nadechla, zatřepetala křídly a vyletěla vstříc osudu.

"Má královno, Veličenstvo!" Hnala se Miranda za královnou. "Oksana má křídla a ta divná chůva taky! Ona jí vůbec nepomohla!" Tohle byl pro královnu šok. Brala si to za vinu. "Cože? Dechtire a křídla?" Bezmyšlenkovitě vyběhla nahoru a vtrhla do dveří Oksanina pokoje. Nenašla tam však ani Oksanu ani Dechtire. Na zemi se válely jen Oksaniny šaty a okno bylo dokořán. Dovtípila se, že nemusí prohledat druhý pokoj. Zabouchla dveře a s kamenným výrazem se vydala na snídani.

Letěla nad ulicemi města a pomalu sletěla do jedné úzké uličky, kde se prodávalo koření, byliny, veteš a jiné starožitnosti, mýdla, a táhla se až ke kraji města, kde už byly víceméně obytné domky. Oksana se rozhlížela kolem a pomalu kráčela ulicí, když tu se za ní ozvalo: "Ahoj vílo." Oksana se prudce otočila a chtěla nasadit podezřívavý výraz, jenže na tváři se jí objevil tázavý pohled. To je ona. Ale co o mně ví? Co je zač? "Jsem Erin. Už jsme se viděly, vzpomínáš? Máš hezká křídla. Já jsem také víla. Nechodím do obecní školy. Všichni si myslí, že jsem divná. Nemám kamarády. Ale na tebe jsem čekala, ty budeš mou přítelkyní. Pojď k nám." Oksana nevycházela z údivu. Erin mluvila jako dospělá.

"Lesano, byli jsme prozrazeni. Všetečná Miranda objevila Oksanina křídla. promiň, že jsem tě zklamala." Lesana bloumala v myšlenkách na trůnu a až teď otevřela oči. "Nezlobím se, věděla jsem, že ten den přijde. Teď mi však nezbývá nic jiného, než vymazat Yvette kousek paměti."

Erin chytila Oksanu za ruku a táhla ji na konec ulice. Tam, v malém a dosti schátralém domku žila se svou rodinou. Erin zatáhla za kliku a dřevěné dveře se se zavrzáním otevřely. Domek byl malý, tmavý, schody vedoucí nahoru byly zničené, na stěnách se pučily plísně a z kuchyně se linuly zvláštní pachy a vůně. Odsud se teď ozval jemný, ženský hlas, který lahodil Oksaniným uším. Nevycházela celou dobu z údivu. Dosud byla zvyklá na život plný luxusu, který se nedal s tímhle srovnávat. Ale ani jí to nevadilo. Neobjevil se v ní ani zlomek pohrdání. Dokonce jí to přišlo útulné, domácké, ačkoli skromné.