Oksana - aneb co se skrývá pod rouškou spatřitelného

IX. NOVÝ RYTMUS

  Oksana se slastně protáhla ve své velké posteli, zívla a ještě se zavřenýma očima se usmívala. Pomalu je otevřela, posadila se a rozhlédla se po pokoji. Představovala si, jak se probudí do krásného slunečného rána. Jenže když zaostřila na okno, zamračila se. Z pod těžkých závěsů se dralo až nepřirozeně světlé, takové našedlé světlo, jako za zimních měsíců. A to se Oksaně vůbec nelíbilo.

  Vstala a šla roztáhnout závěsy. Byla malá a moc jí to nešlo, tak je jen rozhrnula a vyhlédla ven. A co nevidí? Nic! Naprosto nic! Tohle ráno byla mlha hustá jako mléko. Jako by všechno zmizelo. Oksana si povzdychla: "No jo, už je tu zase ten ošklivý podzim! Taková mlha ani nestojí za to, abych roztahovala závěsy." Dál si už toho ošklivého počasí nevšímala, protože se těšila na nové školní šaty.

  Když si opláchla obličej, šla se obléct. Šaty visely na ramínku a tak je Oksana chvíli jen tak obdivovala, hladila látku a až pak si je oblékla. Když je měla na sobě, nemohla se přestat radovat. Nebyly to příliš přeplácané načinčané šaty se samými volánky. Vždyť v jednoduchosti je krása. Úplně stačí, že mají krásný odstín zelené. Točila se v nich před zrcadlem a nemohla se jich "nabažit". A přitom jsou tak příjemné! Hebká látka a nikde mě nic netlačí! Zbožňuju je!

  Když tu přišla do pokoje Miranda (královna ji přeřadila coby osobní dvorní dámu Oksany), že vzbudí Oksanu. Dost se divila, že je už Oksana vzhůru. Oksaně ještě upravila šaty a pak se Oksana usadila na židli před konferenčním stolkem a Miranda jí z nezbedných vlasů vykouzlila upravený cop, do kterého připletla zelenou mašli.

  Oksana si ještě sbalila do tašky oba dva sešity, pero, kalamář a v látkovém penálu měla dvě tužky a nové pastelky od tatínka. Tašku si přehodila přes rameno a už si to mašírovala po chodbě do učebny.

  U dveří nadepsaných STUDOVNA se zastavila a opatrně nakoukla dovnitř. Když tam nikdo nebyl, vešla a sedla ne jedinou židli k jedinému stolu - teda pokud nepočítáme stůl pro učitele. Studovna se jí opravdu moc líbila.

  Po chvilce čekání přišel učitel v celé své urovnanosti a vyzval ji, aby se postavila. Vysvětlil jí, že tak se ve škole zdraví. Pak se mohla opět posadit. Rovnou zasedl za stůl a začal vypisovat nějaké papíry. Do toho se ptal Oksany jestli už zná nějaká písmena, nebo jestli dokáže něco napsat, či přečíst.

  "No..." začala Oksana, "Dokážu přečíst a napsat jména matky, tatínka sebe... takže znám tahle písmenka."

  "Výborně!" učitel vstal a napsal na tabuli písmenko A. "Co je tohle za písmeno?"

  "A." přečetla Oksana.

  Učitel ji pochválil a zeptal se, jaká slova začínají na písmenko A.

  "Angrešt." vyhrkla Oksana první slovo, které ji napadlo. Na této dobrotě si totiž pochutnávala v lese vždy, když šla za vílami.

  "Dobrá, zajímavé..." pokýval hlavou a napsal slovo angrešt na tabuli velkým tiskacím písmem. "Dokázala bys to přečíst, kdybys nevěděla, že to slovo je angrešt?"

  Oksana jen zírala na tabuli a usilovně přemýšlela. Měla pocit, jako by se jí z hlavy kouřilo. Nakonec urputně zavrtěla hlavou.

  "Nevadí." usmál se učitel, "Tak mi řekni alespoň ta písmenka, které poznáš."

  "A, N, E, T."

  Celou hodinu pak probírali písmenka a učitel Oksanu chválil. Nakonec usoudil, že Oksaniny dovednosti jsou na velmi vysoké úrovni a se svou prací byl nesmírně spokojen.

  Hodina počtů Oksanu až tak nenadchla, ale také ji celkem bavila. Nejvíc se ale těšila na taneční sál a slečnu Mellisu. Před třetí hodinou měla přestávku, aby se mohla převléknout do tanečních šatů.

  Tašku s učením nechala v učebně a šla si to chodbou do tanečního sálu. Opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Nikdo uvnitř nebyl a tak vešla. Porozhlédla se po sále plném zrcadel a vešla do šatny. Tam ji na ramínku čekaly připravené taneční šaty, bavlněné punčošky a plátěné piškotky. Šaty měly růžovou barvu a krátkou nadýchanou sukni, což se Oksaně líbilo asi ze všeho nejvíc.

  Slečna Melllisa byla velmi milá dáma středního věku, plnější postavy. Na Oksanu se mile usmívala a když jí měly být přiděleny před narozením vlastnosti, přísnost a stabilita ji zdaleka obešly. Byla přesným opakem pan učitele Gilleasbaiga. Zatímco on byl štíhlý a vysoký, ona byla menší a zavalitější. On musel mít vše dokonalé, ona nad tím mávla rukou. A to se Oksaně nesmírně zamlouvalo, protože již teď pociťovala ten rozdíl, který s nástupem školy přicházel. Kolik se na ni valilo zodpovědnosti! Myslela si, že na hodinách tance si její mozek aspoň trochu odpočine. A se slečnou Mellisou to vypadalo slibně.

  Byla to první hodina, takže se jen jemně rozcvičily a slečna Mellisa nechala Oksanu, aby si jen tak tančila. A Oksana byla odhodlaná předvést jí, co umí! Slečna Mellisa uměla krásně hrát na cemballo a Oksaně se v prostorném sále za zvuků krásné melodie tančilo moc dobře.

  Po hodině se převlékla do normálních šatů a všichni tři vyrazily na oběd, kde je už čekaly Oksaniny rodiče. U stolu si povídali hlavně se slečnou Mellisou, protože ji ještě moc neznali a samozřejmě také s Gilleasbaigem. Oksana byla zticha a věnovala se svému jídlu. Po hodině tance jí vyhládlo a tak byla dneska za tak dobrý oběd vděčná.

  Všechny své zážitky samozřejmě musela sdělit Erin, takže hned po obědě chtěla vyběhnout ven. Měla štěstí, protože se mlha téměř rozplynula. Jenže rodiče chtěli, aby ji k Erin dovezl kočár. Oksaně se to sice moc nelíbilo, ale co zmůže proti své matce?

  Když ji k večeru kočár dovezl zpátky k zámku, byla po celém dni tak unavená, že usnula snad ještě dřív, než se převlékla do noční košile.