The Living Death

2.

Nevím, jak se nám podařilo dostat do auta, přes tu hordu mrtvých, ale podařilo se to.Teď sedím v autě na místě spolujezdce a snažím se nevnímat Ericovi pohledy.

"Je ti dobře?"Zdá se mi to,nebo má absolutně absurdní otázky?

"Ne!"Povzdychl si

"Zkus...zkus se prospat, bude ti líp" Jako  by to šlo, vždy když zavřu oči nevidím nic kromě toho zla tam venku.

"Nechce se mi."Lhala jsem, byla jsem utahaná jak kotě.

Už mi neodpověděl a já po pár minutách vzdala boj se spánkem a usnula .

Měla jsem bezesné spaní a probudilo mě zastavení auta.Někdo do mě začal drkat a já prudce otevřela oči.

"Takže to nebyl sen." Poznamenala jsem smutně.

"Ne, ale došel benzín."

"Co budeme dělat?" Otočila jsem se jeho směrem.

"Tam."Ukázal na jakousi budovu okolo které se rozléhalo parkoviště.

"Musíme ty auta vycucat do poslední kapky a prohledat ten obchůdek."Aha!Takže to je obchod.

"Dobře."

Vystoupili jsme a mířili k parkovišti .Měla jsem hlavu sklopenou k zemi a počítala kroky .Najednou mě rychlostí blesku shodil Eric do škarpy podél příjezdové cesty.

"Co to děláš?"Ležel na mě.

"Buď zticha jsou tam !"

"Plán?"

"Zůstat na živu?"Přimouřila jsem na něj oči.

Leželi jsme na sobě snad půl hodiny bez hnutí, nějací brouci mě kousali na prdeli a představa že mě brzo něco sežere nebyla vůbec dobrá.Ozval se výstřel a za ním další a další,poté křik a mrtváci se dali opačným směrem od nás za výstřely, tedy alespoň řekl Eric .

"Dělej! Pojď tohle je naše šance!"

Rychle mě popadl za ruku a mířili jsme k obchůdku.

"Neměli bychom spíš běžet na druhou stranu?!"

"Není benzín, není auto.Vycucám je a ty jdi do obchodu!"

"Já?"Moje pusa byla otevřena dokořán.

Běž!

"Dej mi nůž."Ten můj sem nechala v jednom z těch příšer, když jsme se snažili dostat do auta, vlastně ani neskončil v mozku, ale ve srdci zvážíme-li, že je srdce na pravé straně hrudníku.

Podal mi jeden ze svých nožů a já se s přehnanou obezřetností blížila k obchůdku.

Zatahala jsem za kliku,bylo otevřeno a já vešla.Regály byly téměř nedotčeny, doslova zlatý důl.Přispěchala jsem k tomu kde byly čokolády a rovnou si jednu otevřela, řeknu vám že po měsíci cítit opět chuť čokolády je něco báječného.

Nedávala jsem pozor a něco mě popadlo za ramena zamotaly se mi nohy a já spadla společně s tím tvorem na zem ,snažil se mě kousnout,ale to nebyl můj jediný problém, další dva se vynořili z poza regálu a závratnou rychlostí se ke mě přibližovali. Toho co byl na mě jsem odstrkovala rukama a snažila se dostat k noži za páskem kalhot.

Chytila jsem křeč do ramene a ta mrtvola se přiblížila o kus blíže k mému krku.Zkontrolovala jsem situaci za nim,ti dva se zasekli o stůl, což mi dalo čas na víc. Strčila jsem pod něj nohu a s co největší silou ho od sebe odhodila.Strčil zády do stolu, který odděloval mě od zbytku. Uvolnil jim průchod a na mě se teď neřítil jen jeden,ale tři. Pevně jsem chytila Ericův  nůž a v mysli si opakovala MOZEK!MOZEK! Nic víc mě teď nezajímalo. Třikrát jsem se zhluboka nedechla a poté vystartovala na nejbližšího. Opřela jsem ho o zeď a zapíchla do něj nůž, rychle ho vytáhla a otočila se na zbylí dva. Tentokrát po mě šla jediná "ženská". Měla kousanec na krku a vypadalo to že se přeměnila teprve nedávno.Zopakovala jsem postup jako u toho prvního a její tělo hodila na zem,teď zbýval jen ten první a zároveň poslední chodec.Byl větší než ty dva před ním. Naběhla jsem na něj a s co největší silou do něj strčila a doufala, že spadne.Bohužel můj plán selhal a já ho pouze odstrčila několik centimetrů od sebe. Začala jsem panikařit a couvat. Zakopla jsem o mrtvou ženskou a byla ve stejné poloze jako před několika minutami .Opět se na mě spal, ale přišlo mi, že tentokrát do toho dával všechnu svoji sílu. Byl hladový a já byla jediná potrava v jeho blízkosti.Když byl živej musel to být chlap jak hora a teď není o nic menší.Začal se přibližovat k mému krku, už jsem neměla téměř žádnou sílu a rozbrečela jsem se.Takhle to skončí? Tohle bude moje smrt?Na nic jiného jsem nemyslela.Už jsem povolovala a chtěla se nechat zabít.Bude to bolet?Potkám rodiče? Je vůbec něco po smrti?

Pevně jsem sevřela víčka a ruce úplně povolila, ta tíha, co mi způsoboval mrtvák rázem zmizela a já jen nehnutě ležela. Otevřela jsem oči a uviděla Erica, jak právě zabodl svůj nůž do jeho hlavy.Nikdy bych nevěřila ,že ho tak ráda uvidím. Zachránil mě, znovu.

Pomohl mi na nohy a já jen nečinně zírala, pak jsem dostala záchvat vzteku a začala jsem kopat do nehybného těla.Vždyť já byla připravena zemřít, vzdát to o sekundu dřív, tak už tu možná ani nejsem!

Rozbrečela jsem se a nepřestávala nakopávat tu mrtvolu. Eric mě chytil okolo pasu a přitáhl si mě do objetí. Snažila jsem se ho odehnat a vrátit se ke kopání do mrtvol, nenechal se odstrčit a dál mě držel. Vzdala jsem to a nechala se obejmout.

"Pšššš.....To bude dobrý....To bude dobrý."Začala jsem brečet ještě víc a obejmula jsem ho taky.

"Ne! To nebude dobrý,nic už nebude dobrý!"