Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

"Jsi tak krásná"

Seděla jsme na nemocní židli, když ze sálu vyšel doktor, utřela jsem si slzu a postavila jsem se "vy-" nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči "přítelkyně" ihned mi bylo jasný na co se chtěl zeptat "váš přítel Lucas Remington, hmm velmi zvláštní jméno" zasmála jsem se "váš přítel má zlomenou ruku a pár větších ran na obličeji, ale to nejhorší a to krvácení do břicha jsme zastavily na sále" usmála jsem se, když jsem věděla, že je z nejhoršího venku "ale musíme ho hlídat, aby se krvácení opět nespustilo" přikývla jsem "teď je prozatím v kómatu, a měl by v něm zůstat ještě další dva dny" a zase se podíval do papírů "můžu ho vidět?" vzhlédl od papírů a prohlížel si mě "no nevím, jestli je to ted možné" - "alespoň na chvíli" přikývl a řekl mi číslo pokoje, kde Lucas leží. Opatrně jsem se posadila na židli, která byla u postele a pozorovala jsem ho. Seděla  a držela jsem ho za ruku, a v ten moment mi hlavou proletělo vzpomínka na to, že před třemi měsíci jsem tady ležela já. Ležela jsem tady já, kvůli němu, ale ted tu leží on, kvůli mě. Proč já? Proč my? Volně mi stékaly po tvářích slzy, když se ve dveřích ocitla sestřička "omlouvám se, ale musí odpočívat, měla by jste už jít" beze slova jsem ho políbila na tvář a odešla jsem z pokoje. Šla jsem po chodbě, když mi přišla SMSka, bála jsem se podívat Příště to bude horší  samozřejmě skryté číslo, co jsem taky čekala. Nasedla jsem do auta a vyrazila jsem domů. Když jsme přijela už na mě čekal Tyler, prohodila jsem s ním pár slov a šla jsem k sobě do pokoje. Lehla jsme si na postel, přičemž mi z očí vyhrkly slzy, byla jsem zlomená, kromě Lucase jsme neměla nikoho, nikoho jako je on, ale nesmí se mu kvůli mě zase něco stát. Rozhodla jsem se. Moje přemýšlení mě neuvěřitelně unavilo, usnula jsem.

"Ráno" jsem se vzbudila a podívala jsem se na mobil a vykulila jsem oči, bylo jedenáct, vyskočila jsem z postele, namalovala jsem se, udělala jsem si ranní hygienu a vybrala jsme si oblečení. Oblékla jsem si světlé roztrhané džíny, tričko s potiskem květů a přes něj jsme hodila růžový svetřík. Vzala jsem si kabelku, naházela jsem do ní věci a cestou jsme si z komody vzala náramek, který jsem dostala od Lucase (média), seběhla jsem schody a posadila se u stolu v kuchyni, Tyler přede mě postavil talíř se salátem "jsi zlato" usmál se "děkuju" a pustila jsem se do jídla. Dojedla jsem a dala nádobí do myčky, vyběhla jsem ke dveřím a obula Conversky a přitom mě Tyler pozoroval "kam jdeš?" - "kam asi" jednoduše jsem odpověděla "buď opatrná" usmála jsem se na něj a vyběhla jsem do garáže, nasedla jsme na motorku a nasadila jsem si helmu, motorku jsem dostala k 17. od Tylera společně s poukazem na autoškolu. Jela jsme pár minut, když jsem dorazila k nemocnici. Pomalu jsem šla po chodbě, když jsem potkala Lucasova doktora, měl široký úsměv, když mě uviděl "dobrý den slečno" - "tykejte mi" podal mi ruku "Tobias" - "Alyson" byl mladý a tak mi nedělalo problém, si s ním tykat "tak Alyson, mám pro tebe skvělou zprávu" a povzbudivě se usmál "Lucas se dnes ráno probral" ihned se mi na tváři zjevil úsměv, všiml si toho a usmál se "a ano můžeš ho jít navštívit" pobaveně si mě prohlížej, obešla jsem ho a kousek jsem ustoupila, když mě zastavil jeho hlas "těšilo mě Alyson" věnovala jsme mu malý úsměv "mě taky Tobi" upřímně? Nebyl k zahození. Co to melu, mám Lucase. Musela jsme se pousmát nad svýma myšlenkama. Vešla jsme do pokoje a když si mě Lucas všiml, objevil se mu na rtech úsměv "promin zlato, chtěla jsem přijít už ráno, no ale trošku jsem si přispala" zasmál se "jsme rád, že jsi tady" natáhla jsem se k němu, dala jsem mu pusu a objala jsem ho "jak ti je?" - "no, bylo mi už líp" povzbudivě jsem se na něj usmála "Alyson" povzdechl si "já vím, chceš slyšet pravdu o tom, co se stalo u nás" zvedla jsme hlavu a koukla na něj, naše oči se střetly, přikývl a pořád se mi díval do očí, zhluboka jsem se nadechla byla jsem připravená mu to říct, když v tom do pokoje vběhl Jaxon a Alice (Lucasova mamka). Alice se k němu sehnula a objala ho "ahoj zlatíčko, jsem ráda, že je ti už lépe" zvedla hlavu a koukla na mě "ahoj Alyson, vypadáš sklesle" to vypadám tak blbě? Proběhlo mi hlavou "jen mi není zrovna nejlíp" pokusila jsme se o úsměv, ale pořád mi hlavou běhalo to, co říct Lucasovi o Jayovi. Seděly tam asi hodinu, ale mě bylo pořád hůř a hůř, zvedla jsem se "mám žízeň, jdu si něco koupit" oznámila jsem jim a vyšla jsem na chodbu, sedla jsem si na židli a rozdýchávala jsem tu bolest hlavy, když se otevřely dveře, stál  vnich Jaxon a když si mě všiml, okamžitě se posadil ke mě a objal mě "já to nezvládnu Jaxone" podívala jsme se na něj "no tak zlato, řekni mi to" povzbudivě se usmál "víš, že jsi teď něco jako náhradu za Lucase?" smutně se na mě podíval a přikývl, bylo mi ho líto "promin, to vyznělo blbě" věnovala jsem mu úsměv "tak povídej" a chytil mě za ruku "musím to ukončit" nechápavě se na mě podíval "Lucas" špitla jsem "c-cože?" překvapeně na mě koukal "nebylo to přepadení, bylo to kvůli mě" - "potřebuju toho slyšet víc, abych tě pochopil" přikývla jsem "pomatuješ si na Jaye?" - "to je ten debil co-" skočila jsem mu do řeči "ten debil co prodával Lucasovi trávu, jo to je on" pořád na mě nechápavě koukal "to on zařídil to, aby Lucase zbili a to kvůli mě" podívala jsme se na Jaxona, pozorně mě poslouchal "už nemůžu, už nedokážu dělat, že se nic neděje, protože ono děje Jaxone" začala jsem nekontrolovatelně brečet "já ho musím chránit" Jaxon mě vtáhl do objetí "to bude v pořádku zlato" miluju to oslovení. Chvíli jsme si ještě povídaly, když se mi najednou zamotala hlavu a upadla jsem ze židle. Tma.

Probudila jsem se, když jsme ležela na pohovce a u mě byl Tobi "ahoj" potichu promluvil "rád tě zase vidím" to mi dokázalo vykouzlit úsměv "ahoj" pozdravila jsme ho potichu "vy dva se znáte?" šokovaně nadzvedl obočí Jaxon "dneska jsme se seznámily" odpověděl za mě Tobi a otočil se zpátky na mě "tohle zapij" a podal mi nějaké léky, zapila jsem to a on pokračoval "dneska si běž už lehnout a pořádně se prospi" a koukl na hodinky "je šest". Ještě mě zkontroloval a koukl na Jaxona "dneska s ní zůstaň" zase koukl na mě "musíš hodně pít" přikývla jsem a oba mi pomohly vstát. Seděla jsem s Jaxonem v taxi a zavíraly se mi víčka, když jsme se najednou probudila "sakraJayonejámámu nemocnicemotorku" koukl na mě a začal se smát "pomaleji" - "sakra Jayone, já mám u nemocnice motorku" - "už ne, zařídil jsem odvoz" natáhla jsem se k němu a objala jsem ho "děkuju" zamumlala jsem mu na hrudníku. Došly jsme domů a on mi pomohl do postele, lehla jsem si a jako zabitá jsem usnula. 

Vzbudila jsem se, když jsme slyšela Jaxonův hlas "jsi tak krásná" otevřela jsme oči a on překvapeně uskočil "myslel jsem, že spíš" řekl polohlasně "spala" zalhala jsem, bylo na něm vidět jak si oddychl. Donesl mi talíř plný ovoce "potřebuješ vitamíny" mrkl na mě a odešel. Po pár minutách se vrátil ještě s čajem "děkuju". Pořád mi hlavou kolovala jeho slova jsi tak krásná  v téhle chvíli, jsme nemyslela na nic jiného "na co myslíš?" zaskočil mě Jaxonův hlas, falešně jsem se usmála "nad vším možným" přikývl a dál se věnoval mobilu, když mu začal zvonit "ahoj" zvedl telefon "jo to jsi ty" dal si telefon od ucha "Lucas" řekl mi "jsem u Alyson""jo, je mi to jasný""bože nestrachuj se""jo tak čau" položil telefon a koukl na mě "do půl hodiny ti zavolá" přikývla jsem "o čem jste mluvily?" zvedl pohled ke mně "když jsem řekl, že jsem u tebe, řekl mi ať se tě ani nedotknu" zasmála jsem se "je to strašná žárlivka" taky se usmál. Nevěřícně jsme kroutila hlavou, opravdu by si myslel, že bych měla něco s jeho bratrem, kterému je 15? Když v tom mi do hlavy skočila myšlenka, je mu 15, já zapomněla. Bleskurychle jsme vstala a běžela jsem ke komodě, Jaxon an mě vyjeveně koukal a pak se zvedl a šel za mnou, vytáhla jsme krabičku a otočila jsem k němu, dala si ruku za záda a druhou jsem mu podala "všechno nejlepší" koukal na mě docela vyjeveně "já nezapomínám" mrkla jsem na něj a dala jsme mu pusu na tvář, podala jsem mu krabičku, otevřel jí "ty hodinky jsou úžasný, děkuju" vtáhl mě do objetí a ihned si je nasadil na ruku.

Koneeec:3 Snad se vám to líbilo :) Opět, vote a komentář, díly dělám po tom, co se na nich objeví 3 vote :) Takže záleží na vás :3 Zachvíli 1K, jste zlatíčka O:) Byee <3

-Denni