Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

52. ½

"Nechci to nechávat na poslední chvíli, kdy už budu vypadat jako plejtvák obrovský." Zmáčkl mi více ruku za kterou mě držel a uchechtl se. "Já mám plejtváky rád." 

"Lucasi! Já to myslím vážně!" 

"Tak se vezmeme příští týden, to jsi chtěla slyšet, ne?" Vykulila jsem na něj oči překvapením. "Cože?! Nemáme nic připravené! Hosty, občerstvení, výzdobu, -" Krátce se zasmál a moje vyjmenovávání přerušil, když si mě přitáhl krátce ke rtům. "Klid, bude to v pohodě." Vydechla jsem zadržovaný vzduch na jeho krk, kde se mu následně utvořila husí kůže. "Vezmeme se příští týden." 

...

 "Ještě nám chybí hosté z tvojí strany rodiny." Řekla jsem potichu a pomalu ho pohladila po ruce. "Máma, teta a Dirk s Jacobem." Odpověděl jednoduše a chtěl se zvednout z pohovky. Prudce jsem ho chytila za ruku a znemožnila mu tak jeho odchod. "Jenom oni?" Přikývl a pootočil hlavu k mému seznamu. "Mohl by jsi pozvat alespoň tvého tátu." Uchechtl se a střelil po mně pohledem. "A zkazí nám celou svatbu, to určitě." Přehodila jsem si nohu přes nohu a v hlavě hledala ta správná slova. "Já vím, jaké to je. Vím, jaký je tvůj otec, co je to za člověka. Ale i tak by si ho pozvat měl. Měl by být na svatbě svého syna." Pomalu vydechl a jeho hrudník se prudce zvedl, přičemž mě pohledem prosil, abych ho k tomu nenutila. "Napiš tam toho alkoholika, co si říká můj táta." 

...

Podala jsem mu papír zhruba s padesáti jmény a on si ho pečlivě přejížděl pohledem. V nějakém koutku duše jsme doufala, že si těch dvou jmen nevšimne. Těch jmen tam bylo celkem dost, aby si toho všiml. Avšak vesmír byl proti mně. Jeho obočí se větším překvapením pokrčilo. Zvedl ke mně svoje oči s nebesky modrými duhovkami a jeho pohled mi říkal, abych mluvila jako první. "Co je?" Zeptala jsem se naoko hloupě. Zpražil mě prudkým pohledem a papír s jmény prudce položil na skleněný stůl. "Myslíš to vážně?" Nevinně jsem hodila rameny. "Naprosto vážně." Jeho ruce samovolně dopadly na jeho tvář, kterou si několikrát protřel. "Chceš tam pozvat kluka, který se ti již několikrát vkradl do života, aby ho zničil a holku, která přišla a všechno ti vzala?"

"Kdyby mi nevzala v té době všechno, tak bych tady teď vedle tebe neseděla, uvědom si to." 

"Jo, ale proč je tam chceš? Řekni mi k tomu jediný dobrý důvod a už k tomu nic neřeknu."

"Řeknu ti důvod, ale nevím, jestli bude dobrý. Jednoduše mám plán."

...

"Příští týden? Myslíš to vážně?" Polekaně mě sledovala Emily, když jsem jí říkala náš plán. "Jo, v sobotu." 

"Máme přesně 7 dní na přípravu toho celého, jsi si toho vědoma? To je tak strašně spontánní!" Vypískla a stále mě sledovala nechápavým pohledem. "Mám ráda spontánní věci a navíc prvotní nápad toho byl Lucasův." 

"Moje milovaná sestřička se u nás po sto letech objeví a ani mi nedá vědět, že přijde!" Ulyšela jsem za sebou jeho hlas a otočila se tím směrem. Ušklíbla jsem se na Tylera a objala svého rádoby vtipného bratra. Z kabelky visící po mém boku jsem vytáhla perfektně vypadající světle modrou obálku. "Přišla jsem jenom, abych vás pozvala na svatbu. Osobně." 

...

1/2!

Lidičky, představte si! Žiju! I když tak polovičně. Vstávání v pět ráno mi dává dost zabrat. Vážně se vám omlouvám. Ano, já vím, ZNOVU se omlouvám, ale prostě jsem na střední pár dní a už bych potřebovala prázdniny..:/ 

Tuhle část píšu už snad 2 týdny a stále mám pouze půlku a rozhodla jsem se alespon tu polovinu vydat.. Tímhle stylem jsem nikdy nepsala, ale snad se vám to bude líbit.:)

Vote+ komentář.

-Denni