Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

55. kontrola

Pustila jsem ji a nechala se obejmout Jaysonem. Při krátkém přičichnutí mi došlo, že voní stále stejně, jako si to pamatuji. "Každou chvílí mě více a více překvapuješ. A mně pořád dochází, že jsi ještě lepší člověk, než jsme si celé ty roky myslel. Děkuju ti." Zašeptal mi do ucha a já ho zmáčkla více v objetí.

"Hele, hele, osahávání mojí manželky už skončilo." Promluvil hlas za námi. Pustila jsem Jaysona a podívala jsem se na naoko naštvaného Lucase, který si mě za pas přitáhl k sobě.

Všichni jsme se začali smát.

Naše svatební noc se naprosto lišila od všech svatebních nocí všude po světě. Když se řeklo svatební noc, většina lidí si představila něco zajímavého, vášnivého nebo romantického. Ale my jsme zůstávaly naprosto originální. A v čem byla originální? Naprosto ve všem. Nebyly jsme v ložnici, nýbrž v koupelně. Jediné dotyky, které jsme měly byly celou tu dobu, když mi držel vlasy. Rukama jsem se opírala do země a popravdě se snažila neumřít. Bylo mi příšerně. Vzdálila jsem se od záchodové mísy a opřela se o studené kachličky. Pustil pomalu moje vlasy a k ústům mi přiložil sklenku s vodou, kterou jsem si vypláchla ústa. Povzdechl si a pohladil mě palcem po bradě. "Myslíš, že budeš ještě zvracet?" Pootevřela jsem oči, abych se na něj podívala a na sílu se usmála. "Myslím, že kdybych měla co, tak asi jo, ale vzhledem k tomu, že už nemám, tak snad ne." Uchechtla jsem se. "Dobře," Šeptl a opatrně mě zvedl. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a spokojeně vydechla. "Ušla bych to sama." Zamumlala jsem těsně předtím než jsem dopadla do měkých peřin. "To určitě. A jsi si jistá, že nechceš zajet do nemocnice?" Sice si prvních pár slov zamumlal spíše pro sebe, rozuměla jsem mu moc dobře. "Ne, budu v pohodě." Šeptla jsem a krátce na to cítila, jak přitiskl rty na moje čelo. Pak jsem byla už naprosto mimo. Do minuty jsem tvrdě usnula.

12. týden těhotenství

"Mmmm," Začuchala jsem a obmotala jsem zezadu ruce kolem něho. "Co to děláš?" Nadzvedla jsem zvědavě obočí. "Sedni si a uvidíš." Otočil se na mě, dal mi rychlou pusu a já odcupitala ke stolu. Ruce jsem položila na stůl a hlavu položila na ně, abych na něj měla dobrý výhled. "Nekoukej se na mě tak." Uchechtl se otočený zády ke mně. "Nekoukám," Zakroutila jsem hlavou, i když to nemohl vidět. Zamlaskala jsem spokojeně, když ke mně přišel s talířem v ruce plném pancakes. Už jsem se po něm natahovala, ale on o krok ustoupil. Hodila jsme po něm nechápavý a zamračený pohled. "Něco za to chci." Hodil rameny a pousmál se. Zamručela jsem naoko naštvaně a postavila se. Dvěma kroky jsem k němu přistoupila a ruce spojila za jeho krkem. Zvědavě naklonil hlavu na bok a talíř postavil na stůl vedle nás. Ušklíbla jsem se a naklonila se k jeho rtům, abych ho políbila. Po pár desítkách vteřin jsem se vzdálila od jeho rtů a všimla si, jak se jeho obočí nechápavě nakrčilo. Ušklíbla jsem se a dala mu ještě jednu krátkou pusu. Rychle jsem se kolem něj protáhla a ze stolu sebrala talíř s lívanečky. Pokroutil nade mnou hlavou a sám se posadil. "Taky mám hlad," Zvedla jsem k němu hlavou a hodila rameny. "Já musím jíst za dva, tak na to nezapomínej." Našpulila jsem rty a strčila si do úst další kousek. Párkrát jsem do toho kousla a slastně pokroutila očima. "To je tak dobrý!" Vypískla jsem a lítostivě se podívala na jeho hladový pohled. Musela jsem přemáhat sama sebe, ale nakonec jsem snědla ještě jeden lívaneček a talíř posunula k němu. Ukrojila jsem kousek a strčila mu vidličku do úst. "Asi se dám na kuchaře." Zhodnotil svůj výtvor. Ušklíbla jsem se a do úst mu strčila další sousto. 

"Můžu jít na tu kontrolu s tebou?" Přes hlavu jsem si přetáhla tričko a otočila se jeho směrem. "Jasně, proč by jsi nemohl?" Pokrčila jsem rameny a pousmála se. "V kolik tam máš být?" Vzala jsem do ruky hřeben a párkrát si pročesala vlasy. "Ve dvě," Kývl, svlékl si tričko, přičemž jsem si stihla prohlédnout celý jeho hrudník a zašel do koupelny. Z toho celého a krátkého rozhovoru jsem usoudila, že půjde se mnou. Prohlédla jsem se krátce v zrcadle a zhodnotila svůj vzhled. Sice kruhy pod mýma očima nevypadaly zrovna dvakrát lákavě, ale neřešila jsem to. Vlasy jsem si ještě vyčesala do vysokého culíku.  

"Všechno vypadá tak, jak má." Usmál se na mě doktor a znovu pohlédl na monitor. "Vidím zdravý plod." Oznámil mi ještě a podal mi ubrousek, kterým jsem si setřela gel z břicha. "Jako poslední Vám odeberu krev." Automaticky jsem si vyhrnula rukáv a trošku nejistě pohlédla na Lucase. Neměla jsem v lásce injekce. "Můžu?" Zeptala se sestra, když přede mě přišla s injekcí v ruce. "Jistě," Kývla jsem a natáhla ruku, se kterou jsem párkrát zahýbala. Odebrala mi krev, doktor se mezitím vrátil a posadil se na svůj pracovní stůl. "Výsledky Vám během dneška odpoledne zavolám já osobně, aby jste sem nemusela zítra znovu."

"Děkuju," Vstala jsem ze židle a do ruky si vzala lehký kabát. "Na shledanou," Řekla jsem ještě, než se za námi zavřely dveře. "Obleč se, venku je zima." Usmál se na mě lehce a pomohl mi do kabátu. Vyšla jsem z budovy a ovanul mě studený vzduch. Foukal vcelku silný vítr. I když to nebylo nic zvláštního vzhledem k tomu, že byla polovina listopadu. Opatrně mě vzal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Vypadá to dobře, že jo?" Zeptal se hned, jakmile nastoupil do auta a posadil se za volant. Kývla jsem, neměla jsem náladu na mluvení. "Není ti zima? Mám zapnout topení?" 

"Je tu chladno," Přiznala jsem polohlasně a pohlédla na listí, které létalo vzduchem, přičemž jsem ani nestihla pořádně zaregistrovat, když se krajina, kterou jsem sledovala, začala hýbat. Nevěděla jsem, čím to bylo. Připadala jsem si, jako by nějaká část mě během noci zemřela. Měla jsem absolutně tu nejhorší náladu za poslední dobu. A to z ničeho nic. Cesta od nemocnice byla krátká, až moc. Cestování v autě mi vždy pomáhalo v myšlení. I když občas to nebylo zrovna nejlepší. "Co se děje?" Škubla jsem hlavou jeho směrem. Zakroutila jsem hlavou a sama sebe donutila se pousmát. "Nic, jenom jsem unavená, to bude v pohodě." Nelhala jsem, byla to pouze neúplná pravda, protože já sama nevěděla, proč se cítím tak mizerně. Zavrtala jsem se víc do sedačky a zaklonila hlavu. 

Zvědavě jsem se poohlédla kolem, když jsme zastavovali a moje oči se rozsvítili. Několikrát se mi v nich zajiskřilo a prudce trhla hlavou na Lucase. S menším úsměvem si mě prohlédl a nadzvedl obočí. "Copak?" Uchechtl se krátce předtím než jsem ho umlčela a ovládla jeho rty. "Říkal jsem si, že jsme ještě neměli oběd a ty musíš už mít určitě hlad." Šeptl těsně, když jsem se na pár centimetrů oddálila. Stáli jsme na parkovišti před restaurací, ve které jsme měli naše první oficiální rande a už milionkrát předtím jsme tu spolu byli. Už to jsou tři roky, kdy jsem tu byla naposledy. "Byl jsem tu párkrát bez tebe, ale jediné, co jsem z toho měl, jsi byla ty v mé hlavě. Vzpomínky, zažili jsme toho tady opravdu hodně." Souhlasně jsem kývla a znovu se podívala před sebe. "Jdeme konečně dovnitř?" Zaškemrala jsem a vyskočila z auta. Uchechtl jsem se nad jejím nadšením, konečně se usmívala. Zamkl jsem auto, obešel ho a chytl její studenou ruku. Úsměv na její tváři mi byl vždycky tím nejlepším pohledem. 

Po opravdu dlouhé době je to tady! Až se stydím za to, za jak dlouho to vyšlo.. Příště to už bude lepší! Část je taková nudná, ale i v příštím díle vám chci dát vědět o stavu těhotenství. Dejme tomu pár posledních dílů a s Alyson a Lucasem se nadobro rozloučíme. 

-With love Denni♥