Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

Od koho máš tu modřinu?

Co mu mám sakra říct? Stála jsem tam a sledovala jsem ho, řeknu mu pravdu, ale ne úplnou. "Co tady děláš?" vyhrkl ze sebe "to bych se měla zeptat já tebe" to znělo blbě "prostě sem zavolej Jaysona" furt na mě koukal "nesleduj mě tak a zavolej ho" zavřel dveře a po chvíli se otevřely, chytla jsem Jaye za rukáv a vytáhla jsme ho na chodbu, dveře se zavřely a hned jsme na něj spustila "tak seš blbej nebo co?" - "ehm, nevěděl jsme, že příjdeš" - "a co mi zbejvalo jinýho taky?" zamračila jsem se na něj "ty jsi se mnou chtěl mluvit, ale jak vidím, momentálně nemáš čas" - "ehm, promin, před chvílí přišel, co jsem mu měl jako říct? Že za chvíli přijdeš ty a on má vypadnout? Jako sorry, ale to by vypadalo blbě" - "to jsi ty imbecile nemohl aspon napsat?" v tu chvíli mě přitlačil na zed a začal mě líbat, okamžitě jsme ho dostrčila a dala jsme mu facku. "Tak jseš fakt debil? Mohl tě vidět" usmál se "chctěl jsem, aby to viděl" - "nerozdělíš nás!" - "to si povíme za pár hodin. Jak by Lucas reagoval an to, že jsi mi celou dobu lhala?" v tu chvíli jsme do něj strčila a zaklepala jsem a dveře se otevřaly, čapla jsme Lucase za ruku a vytáhla jsem ho na chodbu "co děláš?" vyhrkl na mě "s ním už tady nebudeš ani minutu" zamračila jsem se na něj "co ti zase přelítlo přes nos? Budu dělat co chci" otočil se a šel zpátky "kurva Lucasi, otoč se a pojd se mnou" prudce se otočil a čekla co řeknu dál "víš co? Jestli tu chceš zůstat, tak zůstan, jen ode mě pak nečekej vysvětlení, až se dozvíš plnou hubu lží" otočila jsem se a vyšla jsem ven a sedla jsme si na lavičku, chtělo se mi brečet. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale najednou ze dveří vyšel Lucas, nevšiml si mě, vypadal naštvaně, šla jsme za ním a sledovala jsem, kam jde, přišel k nám před dům a něco tam prohodil s Tylerem, jediné co jsme slyšela bylo "jak to myslíš, že není doma? Už to jsou dvě hodiny" otočila jsem se a šla jsem, nevím kam. Asi po hodině jsme došla do části města, ve které jsem v životě nebyla, posadila jsme se na lavičku a dala jsme si do uší sluchátka. Podívala jsme se na hodiny a zjistila jsem, že je deset pryč, chtěla jsme se zvednout, když jsme ucítila něčí ruku na mém ramenu, prudce jsme se otočila, stál tam Tomas "sakra, víš jak si mě vylekal" usmál se a sedl si ke mě "co tady děláš? Nikdy jsem tě tady neviděl" jen jsem pokrčila rameny "potřebovala jsme být sama a došla jsem sem" - "mám odejít?" zakrotila jsem hlavou na význam, že ne. Seděly jsme tam, když mi zazvonil mobil, na displeji se mi objevilo jméno, zamávala jsem Tomovi mobilem před obličejem "tvůj milej se začíná zajímat kde jsi, to brzo, když je jedenáct v noci" usmála jsem se a vzala jsem mobil a čekala jsme až něco řekne-kde jsi? - Ted se zajímáš? Pozdě - potřebuju slyšet tvojí verzi - oo tak pán se už pochlubil, pokud si nepomatuješ co jsem ti řekla, at nečekáš vysvětlení - odpověz mi - a co jako uděláš, když neodpovím? - budu věřit tomu co řekl Jay - já zapoměla, že ti ted Jayson bude dělat bráchu - nech toho - já toho mám nechat? Děláš si ze mě prdel? Ten tvůj milovanej Jayson co ti prodává trávu, je ten největší debil a lituju toho, že jsem k němu mohla něco cítit! to bylo poslední co jsem mu zakřičela do telefonu a típla jsem to a otočila jsem se na Toma, jen na mě koukal, nahnula jsme se k němu a objala jsem ho, je divné, že před půl rokem bych ho asi zabila a ted mi byl bližší, než Lucas. Odtáhla jsme se od něj, usmál se "nic si od toho neslibuj" - "odpustila jsi mi?" - "asi jo". Když bylo kolem 12:30 dorazila jsme domů v doprovodu Tomase, rozloučila jsme se s ním a vešla jsem do domu a u dveří už nedočkavě postával Tyler "kde jsi byla?" prskl na mě, sotva co jsme zavřela dveře "sama nevím, nikdy jsme v té části Prahy nebyla" - "měl jsme o tebe strach" objala jsem ho "byla jsme s Tomem" prudce se na mě koukl a pustil mě "děláš si srandu?" - "třeba to zní blbě, ale rozumím si s ním víc než s Lucasem" povzdychl "zítra si s tebou musím promluvit" - "promluvíme si, přité večeři do jsi mi slíbil" - "fajn" objala jsem ho a šla jsem k sobě do pokoje, ani jsme nerozsvítila a lehla jsme si, když mi přišla SMSka

Může být nepříjemný, příjemné vyprávění milá Alyson

Tady to zase ukončím :) VOTE+KOMENTÁŘ za 3+ vote zase další část, jinak máte smůlu:( :D Snad se vám to zase líbilo a sdělte mi vaše názory do komentáře :) Děkuji <3

-Denni