Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

58.

"Myslíš, že máš všechno?" Vzhlédla jsem do jeho vysmáté tváře, když se snažil zavřít dvě obrovské a plné tašky. "Nevím, co všechno budu s sebou v porodnici potřebovat, radši toho mám víc," Usmála jsem se a natáhla ruce, aby mi pomohl vstát z postele. Ruce jsem položila na jeho rameno a přiblížila se k němu natolik, jak mi to moje břicho dovolovalo. 

"Jak se cítíš?"  

"Skvěle, ani nevíš, jak šťastná jsem, že máš volno a jsi tu se mnou,"

"Nejsi unavená?"

Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. 

"Nemáš hlad?" Pozměnila jsem téma. Horlivě začal přikyvovat hlavou,  tak jsem mu na rty dala letmou pusu a přemístila se do kuchyně, abych to moje milované tele nakrmila. Na talíř jsem nabrala pečené brambory se zeleninou a podala mu to. S díkem se usmál a začal jíst. Sedla jsem si naproti němu a do rukou vzala mobil. Najela jsem na aplikaci ohledně těhotenství a usmála se na kolonku s 39. týdnem těhotenství. "Na co se tak usmíváš?" Vzhlédla jsem od mobilu do Lucasovi tváře a zasněně vzdychla. "Uvědomuješ si, že už za týden tady bude s námi?" 

Pomalu odložil z rukou příbor a ruce následně spojil na stole, "Jo a taky se postupně bojím víc a víc," jeho ruce jsem chytila a usmála se. "Není se čeho bát, vždyť já jsem celou dobu prakticky v pořádku, nic nám nehrozí, mně a ani miminku," Pokýval a usmál se. "Víš, že jsme pořád ještě nedomysleli to jméno?" 

"Jo, já vím, ale když já pořád nevím, co je to pravé, prostě počkáme a až bude na světě, poznáme, co se bude nejvíc hodit, co ty na to?" 

"Vždycky jsi musela mít všechno jinak, že?" Zasmál se a pustil mou ruku, aby se mohl vrátit k jedení oběda. Jenom jsem hodila rameny a našpulila rty. 

"Až se najíš, můžeme se jít třeba projít nebo si chceš pustit nějaký film a nic nedělat?" 

"Mohli bychom třeba navštívit Jaxona, co ty na to?" 

"Tak jo, dlouho jsem ho neviděla, aspoň zjistíme, jak je na tom ta jeho. Já jen doufám, že nemáme společný termín," Protočila jsem očima a zase se na nějakou chvilku znechutila při vzpomínce na ni. "Ale notak, brouku, ona není tak špatná," Bleskově jsem po něm šlehla očima a přivřela oči. "Co jsi to řekl? Chceš mi tím snad něco naznačit?"

"Vůbec ne, jen mám pocit, že bys jí mohla dát šanci, nic tě to stát nebude, třeba si nakonec budete rozumět,"

Na mých rtech se vytvořil úšklebek a obočí se nadzvedlo. "Dobře, jak myslíš," Zvedla jsem se ze židle a z kuchyně zmizela do ložnice, kde jsem se posadila do křesla. Vzala jsem telefon a vyhledala Jaxonův kontakt. Vytočila jsem jeho číslo a mobil si přiložila k uchu. 

"Ahoj Alys, jak se máš?" Ozval se prakticky ihned.

"Ahoj, mám se skvěle, co ty?"

"V pohodě, jenom Esme má teď příšerný nálady, tak jsem musel na chvilku vypadnout ven,"

Krátce jsem se zamračila a podívala se z okna přede mnou.

"Alyson? Jsi tam?"

"Eh, jo, jasně, promiň, já teď jenom přemýšlela, kdo je Esme," 

"Alyson," Zasmál se, což donutilo se pousmát i mě, "moje přítelkyně přeci,"

"Pravda," Utrousila jsem "já do téhle doby nějak neměla důvod si její jméno zapamatovat, omlouvám se,"

"To je v pohodě, chápu, že ji zrovna nějak dvakrát nemusíš, a vlastně, proč mi voláš?"

"Chtěla jsem se zeptat, jestli dneska máte čas, napadlo nás, že bychom se s Lucasem mohli na chvilku zastavit,"