Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

53.

"Hlavně v klidu, ano?" Vydechla jsme zadržovaný vzduch a zatřásla rukama, které se mi klepaly nervozitou. Pootočila jsem hlavu k Lucy a znovu se podívala na svůj odraz v zrcadle. Bílé šaty nad kolena. Chtěla jsem originální svatbu ve všech směrech a tohle byla jedna z věcí. Jakmile jste si představily svatební šaty, většina lidí viděla dlouhé bílé šaty s vlečkou, která se táhla za nevěstou. Tohle jsem přesně nechtěla. Rukama přes přejela po bílých šatech a občas krátce zavadila o malinkou perličku. Sotva jsem vstoupila do salonu, tyhle šaty mě zaujaly. Můj dech se pokaždé zatajil, když jsem se na sebe podívala do zrcadla. 

"Vypadáš dokonale," Šeptla okouzleně a já na ni koutkem oka pohlédla. Vypadala krásně. Nebesky modré šaty ladily k jejím zářícím očím. "Ne, to ty." Usmála jsem se. "Obě vypadáte skvěle." Obě jsme pohlédly do dveří, do kterých zrovna vstoupil můj bratr. "Páni, snad v životě jsem tě neviděla v kvádru." Uchechtla se Lucy a mrkla na mě. "Já taky ne, dnešek bude plný novinek." 

"Máte deset minut, tak dodělejte všechno potřebné a připravte se."  Obě jsme kývly na souhlas. Ve dveřích se ještě otočil. "A Alyson?" 

"Ano?"

"Všechno bude v pořádku, nezapomínej, nesmíš se nervovat." Znovu jsem kývla a krátce se  zatočila. Šaty se mi nadzvedly a vypadaly znovu jako pro princeznu. "Lucas je připravený?" 

"Zjistím to, dej mi pár minut." 

Hluboký nádech se nahrnul do mých plic a následně bleskově vyprchal. Jakkoliv jsem se snažila, nemohla jsem uklidnit svůj tep. Zavrzání obrovských dveří mě upozornila na další osobu v místnosti. Otočila jsem se a pohlédla jsem na Tobyho. "Můžeme?" 

Celý náš obřad bude zvláštní. Nejspíš to bude poprvé v dějinách, kdy k oltáři nevěstu povede bratranec jejího budoucího manžela. Ale v našem případě to nešlo jinak. Před očima se mi mihl obrázek táty. Viděla jsem ho ve slavnostním černém saku s rukou nataženou mým směrem očekávajíc, kdy se jí chytím a nechám se za svatební melodie dovést k oltáři. Párkrát jsem zamrkala, abych tuhle představu zahnala. Úspěšně. Až moc dobře jsem si uvědomovala, že tahle myšlenka je tak neskutečná, jako jednorožci na nebi, ale, kdo ví, třeba nejsou jednorožci zase tak nereální. 

"Ano," Vydechla jsem a podala mu svou ruku, kterou pevně sevřel. "Všechno proběhne v klidu, slibuju." Kývla jsem a poddala se tomu pocitu, který jsem celou dobu pořádně nevnímala. Uslyšela jsem hudbu. Hudbu, která otevřela dveře před námi. Lucy se na mě podívala a v rukou držíc košík s okvětními lístky růží se rozešla kupředu. Sledovala jsem její ladné a pomalé kroky. Stoupla si kousek od mého budoucího manžela. Mého Lucase. Teď byl ten pravý čas na nás. Vzájemným kývnutím na sebe jsem se rozešly a vstoupily do místnosti plné židlí, které obývaly lidé. Rodina, přátelé. Uslyšela jsem několik až moc hlasitých zatajení hlasu. Můj pohled přejel krátce po všech lidech hledajíc ty světlé oči. A opravdu. Jeho blond vlasy perfektně upravené vyčnívaly z davu. Krátce jsem se zahleděla do jeho očí plných otázek. Jako bych ty otázky dokázala vycítit. Proč jsem tu? Mám se dívat na to, jak jsi štastná? Proč tohle všechno? 

Odpoutala jsem se od jeho očí a hledala ji. její zelené oči se setkaly s těmi mými. Rty ji lemoval náznak úsměvu. Jeden krátký úsměv jsem ji věnovala. A ona věděla, že ji patří. Viděly jsem další spoustu otázek. Viděla jsem, jak na sebe krátce a překvapeně s Jaysonem pohlédly a pak se znovu podívaly na mě ještě zmateněji. Všechno bylo podle mého plánu, i když s tím Lucas nesouhlasil. Udělala jsem to. 

Moje lodičky pomalými kroky dopadaly na zem. Setkala jsem se s pohledem Lucase. Jeho rty se mírně pozvedly a já sama mu úsměvem odpověděla. Představovala jsem si to už tolikrát, ale ani v těch nejlepších snech jsem si to nedokázala vysnít až takhle dobře. Přestala jsem vnímat věci kolem. Svoji pozornost jsem nechávala pouze na jeho očích. Pomalu jsem pustila Tobiasovu ruku a přistoupila k Lucasovi. "Sluší ti to." Zašeptal téměř neslyšně pouze mým směrem. Podívala jsem se muže stojícího před námi. Zaujala jsme pohled na jeho stále se pohybujících rtech. I když jsem chtěla, nemohla jsem se soustředit na to, co říkal. Čekala jsem pouze na jedinou větu, která byla rozhodující.