Miluju tě, Alyson! /opravuje se/

Už je pozdě

Příjemné čtení!

Z pohledu Lucase

"Víš, Lucasi, chtěla jsem se," Odmlčela se a já jsem viděl, jak jak jí stéká slza, kterou jsem palcem setřel. "Chtěla jsem se s Tomem vyspat, ale, no nějak se to zvrtlo.." V tu chvíli jako bych zamrzl. Sevřel jsme pevně pěsti a zavřel oči. Jestli jí ten kluk jakkoliv ublížit, nepřežije to. Pár jejích slz se změnilo na vodopád slz. "Jak myslíš,že se něco zvrtlo?!" Řekl jsem možná až moc nahlas, cukla sebou a posunula se ode mě na posteli dál. Nohy si přitáhla k tělu a brečela si do klína. Zatahal jsem se za vlasy a prudce vydechl. Když jsem se vzpamatoval, přisunul jsem se na posteli k ní a objal jsem jí znovu, ale tentokrát ještě pevněji. Pustila svoje nohy a přesunula se tak, že seděla na mých nohách a svoje ruce měla na mých zádech, takže mi teď brečela na rameni. S bolestnou grimasou v tváři jsme ji držel a nechtěl pustit "Nemůžu, já prostě nemůžu." Vzlykla mi na rameno a já ji začal hladit na zádech. "Dobře, uklidni se. Jsem tu s tebou."

Flashback

Z pohledu Alyson

Lehla jseme si do postele a po chvíli přišel Tom. Já ale byla v polospánku otočená ke zdi. Po chvíli cítím po svém těle jeho ruce. "Tome, nech mě prosím, jsem unavená." Zamručela jsem rozespale. Prudce mě chytil za zadek a začal mi líbat krk. "Ale nejsi, kotě." Otočila jsem se na něj a když jsme si všimla, že to, co drží v ruce, je kamera, naštvala jsem se. "Co to sakra děláš!?" Zavrčela jsem a deku si přitáhla co nejvíce k tělu. "Chtěl jsem mít natočené, jak se při našem poprvé budeš tvářit, zlato." Uchechtl se kysele a přistoupil blíž. "Dneska naše žádné poprvé nebude, Tome. Jdi domů, zkazil jsi mi náladu." Vstala jsem a chtěla ho vyhodil, ale shodil mě zpátky na postel. "Ale ty přeci nikam nejdeš." Kysele se usmál a já začínala uvnitř propadat panice. "Já nikam nejdu, ale ty ano." Vyštěkla jsem už naštvaně, ale on pouze přišel ke mně a políbil mě, jako by nevnímal vůbec moje slova. "Já nikam nepůjdu." Nahnul se ke mně a šeptl mi do ucha. Vstala jsem z postele a začala křičet. "Sakra, Tome, vypadni tady odtud, už tě tady nechci vidět!" Místo odpovědi mě chytil za zadek s přivinul k sobě. "Ale zlato, ticho, nechceš přeci, aby nás někdo slyšel." Můj strach se každým jeho slovem zvětšoval. Nepoznávala jsem ho, takhle jsem ho nikdy neviděla. Tyler nebyl doma a já si uvědomila, že mě nikdo neuslyší. Nevěděla jsem, co mám dělat. "Jdi pryč, vypadni!" Snažila jsem se křičet a vypadat, že se nebojím. "Lehni si na postel a uvolni se."

"Nebudu si lehat na postel!" . Moje vzdorování ho nezajímalo. Hodil mě na postel a lehl si na mě tak, že jsem se nemohla pořádně hýbat. Ruce mi dal pod moje tělo a tím ještě více znemožnil moje pokusy o to, abych se mohla chránit. Ani jsem si nestihla všimnout, že jsem pouze ve spodním prádle. Všechno bylo sice tak rychlé, ale mně to přišlo jako věčnost. "Prosím, nech toho, Tome, takový nejsi."  Šeptla jsem a ze svých úst vypustila první vzlyk. "Uklidni se, bude se ti to líbit."

Z pohledu Tylera

Přišel jsem domů a zamířil přímo do kuchyně. Emily rande musela zrušit, což mě mrzelo, ale chápal jsem to. Její rodiče s ní jely navštívit její babičku, která je v nemocnici. Vzal jsem si misku a začal si ohřívat jídlo, které mi připravila mamka. Posadil jsem se ke stolu a začal jsem jíst. Vidlička se mi zastavila před ústy, když jsem uslyšel výkřik. Vrátil jsem jí zpátky do misky a postavil se. Pořádně jsme zpozorněl, když jsem slyšel další ještě hlasitější. Ten hlas, při lepším zaposlouchání mi došlo, že to vychází z Alysina pokoje. Bez zavání jsem se rozeběhl po schodech nahoru a sáhl po klice dveří od jejího pokoje. Bylo zamknuto, ale já stále slyšel její vystrašený a zničený hlas. "Alyson!" Zakřičel jsem přes dveře. Jako by všechno uvnitř až na její vzlyky utichlo. Dostal jsme ještě větší strach. Nevěděl jsem, co mám čekat. Popošel jsem ode dveří a rozeběhl se. Můj pokus o vyražení dveří byl marný. Musel jsem to udělat znovu. Prudká bolest do mého ramene byla pořád menší než ta bolest, když jsem ji uviděl. Jak bezbranně ležela na posteli se zavřenýma očima, ze kterých tekly slzy a její ústa opouštěly bolestné vzlyky. Vyplašeně jsem ji pohladil po její začervenalé tváři. Jako by dostala několik silných facek. "Alyson," Šeptl jsem a oči jsem musel zavřít, abych se na ni nedíval, ničilo mě to. "co se stalo?" Pootevřela ústa, ale jako by nemohla pořádně mluvit. "On," Zašeptala a její hlas se i při tomhle jednom slově zlomil. Nepotřeboval jsem slyšet více. Opatrně jsem ji vzal do nároče a obmotal kolem jejího těla deku, kterou byla přikrytá. "Všechno bude v pořádku." Promluvil jsem a mojí krví začala proudit obrovská zlost a lítost zároveň. Položil jsem ji v mém pokoji na mojí postel a ještě ji věnoval pusu na čelo. "Všechno bude v pořádku." Zopakoval jsem znovu spíše sám pro sebe. "Hned se vrátím." S velkou námahou jsem pustil její ruku, za kterou se mě pevně držela. "Tylere," Pootevřela oči a podívala se na mě. Ta bolest v jejích očích mě strašně bolela. "Neboj se, už nikomu nedovolím, aby ti ublížil." S těmito slovy jsem za sebou zavřel dveře a nechal ji tam. Bez dalšího zaváhání jsem se rozběhl ven před dům a rozhlédl se. Někde tady ten sráč být musel. Nemohl utéct daleko. Rozeběhl jsem se k hlavní silnici a viděl jsem ho, jak jde klidně po chodníku pryč. "No, to ne!" Zařval jsem tak nahlas, aby mě dost zřetelně uslyšel. Prudce se otočil a když mě uviděl, rozeběhl se. Moc dobře jsem věděl, že moje fyzička je lepší než ta jeho. Nabral jsem rychlost a on už po půl kilometru začal zpomalovat. Ve vhodné chvíli jsem nabral ještě větší rychlost a skočil mu na záda tak, že spadl na tvrdou zem. Když jsem uviděl na jeho tváři ten slizký úsměv, musel jsem pěsti zatnout. "Už se ti sestřička stihla pochlubit, jak jsme si užily večer?" Nemohl jsem na jeho otázku odpovědět. Moje první odpověd byla tvrdá rána v jeho obličeji, kterou schytal. Rozhodně to nebyla poslední. 

Z pohledu Alyson

Seděla jsem naproti němu a rukama držela deku, kterou jsem měla kolem sebe. Prohlížela jsem si rány na jeho obličeji, se kterými se vrátil. Na mojí otázku, co se mu stalo, mi odpověděl pouze, že to není moje věc. Musela jsem vypadat hrozně. Cítila jsem, jak moje tváře hoří. Když jsem se uvědomila ty  tvrdé rány, které mi dal, musela jsem oči zavřít, abych se zase nerozbrečela jako malá holka. Ted jsem si ale připadala jako malá holka, nedokázala jsem se ubránit. "Měl bych na něj zavolat policajty." Zavrčel naštvaně a stiskl pěsti. Až ted jsem si všimla krvavých šrámů, které měl i na kloubech. "Není důvod," Řekla jsme polohlasně a nespouštěla zrak z jeho rukou. "Jasný, protože znásilnit svojí přítelkyni je naprosto normální." Uchechtl se kysele a pokroutil hlavou. Jeho slova se mi rozléhala hlavou a já si všechno začala konečně pořádně uvědomovat. Nevědomky jsem vypustila vzlyk a hlavu svěsila tak, že mi do obličeje spadly všechny vlasy. I přes to jsme si všimla, jak prudce hlavu zvedl. Opatrně chytil a stiskl moje ruce. "Alys, já, omlouvám se." Vydechl zlomeně. Mírně jsem se k němu přisunula a objala ho. "Mám tě rád." 

"Já tebe taky."

back to the presence of

Lucas

Usnuly jsme spolu. Usnula v mém náručí.  Asi po hodině spánku mě vzbudil mobil. Byly tři hodiny ráno. 

Vote+komentář.:)

-Denni