Feels JB|FF [DOKONČENO]

9. část

Marry

"Brzo přijdu." Zašeptala jsem naposledy a vydala se k autu. Nasedla jsem a jela rovnou domů? Ani nevim jestli tam chci. John s klukama už nejspíš zjistil že jsem zmizela, a pokud Jonh zjistil že jsem si vzala i auto tak to bude něco až přijedu domu. No co jedu tam hned ať to mám za sebou. Zastavila jsem na obvyklém místě a co nejpomaleji došla až ke vchodovým dveřím. Co nejpotišeji to šlo jsem otevřela dveře a snažila se dostat do pokoje. Už jsem našlapovala na první schod když v tom. "Marry Amando Johanson okamžitě sem!" Bratr. "Sakra" řekla jsem si potichu a vydala se opatrně do obýváku. Seděli tu všichni super takže mě bratr seřve tady předevšema. "Kde jsi byla? Víš jak jsem se o tebe bál? Tohle mi už nedělej." Řekl John klidně? On mě neseřval? Proč? "Um...já...byla...um...za Derekem." Vykoktala jsem ze sebe a pořád stála jako přikovaná na stejném místě. "Jdi do svýho pokoje. Pak si o tom promluvíme." Odsekl mi John a já se se sklopenou hlavou odešla do pokoje. Sedla jsem si na postel a jen tam seděla dokud za mnou nepřišel bratr. Jo seděla jsem tam asi tři hodiny bez hnutí. "To si ze mě snad děláš srandu ne?! Jen tak si půjčíš moje auto a jedeš si bůh ví kam a neřekneš to nikomu?! Víš vůbec jak jsem měl strach?! Bál jsem se jestli jsi do toho zase nespadla a nepokusila se zabít! Nechci tě už dneska ani vidět!" Seřval mě a odešel. "Jenže já to nezvládám" zašeptala jsem a spustily se mi slzy. Vysvlíkla jsem se jen do spodního prádla a vešla do koupelny. Ještě jsem ze stolu vzala papír a tužku. Napsala jsem na něj vzkaz a vzala žiletku. Udělala jsem první tah, další, další a další....Potom už si pamatuju jen tmu a pocit štěstí.

Justin

Hned potom co přišel John dolů, jsem přemýšlel jestli za ní půjdu nebo ne. Asi po desetiminutovém přemýšlení jsem se rozhodl za ní zajít. Zaklepal jsem na dveře, ale neodpovídala mi. "Marry?" Zeptal jsem se když jsem vešel do jejího pokoje. Zarazilo mě její tělo které leželo v kaluži krve v koupelně. "Zavolejte záchranku!" Zavolal jsem na kluky dolů a po chvíli už byli skoro všichni nahoře. Seděl jsem u Marry na podlaze a snažil se jí probudit. Měla rozřezanou ruku.

Odváželi Marry z jejího pokoje a já si všiml na zemi papírku. Bylo to její písmo.

Nezvládám to. Doufala jsem že to nebude tak hrozný, ale po těch dvou letech je to ještě horší. Nedokážu bez něj žít. Už nezvládám ráno vstávat a zjišťovat že u mě není. Zabíjí mě to. Jdu za Derekem. Sbohem měla jsem tě ráda brácha.
-Marry

Panebože to je vzkaz na rozloučenou. Chtěla se zabít. Znovu. Vzal jsem papír ze země a šel dolu na klukama. "Proč to udělala znovu? To se chtěla zase zabít?" Vzlykal tam John. "Já myslím že chtěla." Řekl jsem a podal mu papír se vzkazem. John ho četl a házel kolem sebě vším co mu přišlo do ruky. "Je to kurva moje chyba!" Zařval. "Kdyby jsem jí neseřvat nic by se jí nestalo!" Zařval znova. "Do prdele!" Sesunul se na pohovku a dal si hlavu do dlaní. "Chceš svézt do nemoznice?" Zeptal jsem se ho. Jen přikývl. Došli jsme k jeho autu a já se rozjel.

"Dobrý den hledám Marry Johansovou." Řekl jsem ženě za pultíkem. "Jste rodiný příbuzný?" Zeptala se mě. "Támhle na sedačce je její bratr a já...jsem její přítel." Řekl jsem a ona kývla. Vzala telefon a někam zavolala. "Za chvíli za vámi přijde doktor, počkej te si prosím tady." Řekla mile a já jí poděkoval. Asi po pěti minutách došel doktor. "Pan Johanson?" Zeptal se nás. John zvedl hlavu a kývl. "Co je s Marry?" Zeptal se zničeně. "Ztratila hodně krve. Je v kómatu a nevíme kdy si probudí. Prvních 24 hodin bude kritických. Leží na pokoji 249. Pokud za ní chcete jít." Řekl doktor a my mu poděkovali. "Jdu za ní." Řekl John a vešel do jejího pokoje. Já čekal před ním

John

Vešel jsem do jejího pokoje. Byla připojená na všelijaký možný přístroje. Bylo to děsivé. Sedl jsem si k ní. "Všichni říkají že v kómatu nic neslyšíš, ale já vím že mě slyšíš. Moc mě to mrzí Marry. Nechtěl jsem na tebe tolik řvát. Prostě mi ujeli nervy. Bál jsem se o tebe a teď se bojím ještě víc. Vím že je tohle moje vina. Kdybych na tebe nekřičel nestalo by se to. Musíš se probudit Marry. Jsi jediná koho mám. Nechci ztratit i tebe. Víš je tu něco co nevíš. Měl jsem sestru, narodila se tři roky po mě. Byla dokonalá jako ty. Jmenovala se Jasmine, ale měla vadu na srdci a do dvou měsíců umřela, protože to její srdce nezvládlo. Potom co umřela jsem se uzavřel do sebe. Neměl jsem už sestřičku se kterou bych si hrál. Pak jsi se narodila ty a já si slíbil že tebe si nenechám vzít. A teď je to tady, málem jsi mi umřela Marry. Málem mi umřela i druhá sestřička. Prosím probuď se mi. Miluju tě nejvíc na světě." Dokončil jsem svůj monolog a ona mi stiskla ruku. Pořád spala, ale tohle bylo znamení že mě slyší. Usmál jsem se.

Tak konečně se mi podařilo napsat další část. Váš názor? Probere se Marry?

Love you
-Denny