Feels JB|FF [DOKONČENO]

14. část

Marry

Pokaždý když mě políbil, jsem cítila mírné mrvení v břiše. Bylo to divné. Tohle jsem vždy cítila jen u Dereka a přála jsem si aby na jeho místě byl on. Celý ten večer se mi pořád přehrává.

***

"Málem jsem se s tebou vyspala ty debile!" Zařvala jsem na něj a znovu do něj strčila. "Vždyť jsem tě jen políbil."

***

"Nenávidím tě" zařvala jsem a strčila do něj. Nic nedělal.

"Už se mi nep-" nedokončila jsem to protože mě políbil"

***

Bože co se to se mnou děje? Nenávidíme se, tak proč se chová tak jak se chová? Nemohl se jen tak ze dne na den změnit. Jo dobře mě se to povedlo, ale to byla jiná situace. On prostě jen tak začal být milej. Je to divný. Určitě je v tom nějaká sázka nebo něco takovýho. On by mě nemohl mít rád sám od sebe. Je to obyčejnej děvkař. To se mi potvrdilo už první den školy když se přistěhoval. A proč jsem mu nevlezla do postele? Za prvý: je debil a zadruhý? Chodila jsem s Derekem, už jsem nosila jeho prsten. Jo bylo mi asi 18 ale věděla jsem že jednou budeme manželé. A teď nemám nic. Mám jen bratra a Liv. Justin a jeho kamarádi jsou jako nic. Neznám je, jen ze školy a vždy se chovali jako kreténi.

Ležela jsem na posteli a nemohla jsem usnout. Bože co se děje? Normálně usnu hned, ale dnes ne. Koukla jsem se na hodiny. Bylo teprve deset. Vylezla jsem z postele a vydala se k Johnově pokoji. Potichu jsem otevřela abych ho nevzbudila kdyby spal. "Johne?" Zašeptala jsem do ticha. "Mar proč nespíš?" Rozsvítil lampičku a koukal na mě. "Nemůžu usnout" zašeptala jsem znovu. "Chceš abych byl s tebou?" Přikývla jsem. Vstal z postele, zhasnul lampičku a vydal se se mnou do mého pokoje. Lehla jsem si a on ke mě. "Budu u tebe dokud neusneš dobře" usmál se na mě. "Děkuju" zašeptala jsem mu a ulehla na jeho hruď. "Že mě neopustíš?" "Neboj nikdy, a teď už spinkej princezno" pohladil mě po vlasech a já po chvíli usnula.

Probudila jsem se a cítila se odpočatá jako nikdy. Koukla jsem vedle sebe, ale John už tam neležel. Zvedla jsem se a přešla do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu, oblékla se a vydala se do kuchyně. "Chceš jít dnes do školy?" Zeptala se mě John, když jsem byla hlavou v ledinici. Leknutím jsem až nadskočila. "Jo jo, asi půjdu" koukla jsem na něj. "Nemusíš tam pokud nechceš" "Ale já chci jít Johne. Musím toho tolik s Liv probrat" usmála jsem se. "Dobře, chceš odvézt?" Přikývla jsem.

John zastavil před školou a já hned vystoupila. Šla jsem okolo lidí a ode všech jsem slyšela skoro to samé. "Hele to je ta co se pokusila zabít" nebo "Cože?! Ona je magor a ještě ji pustěj k nám do školy?" Nebo taky "Měli ji zavřít blázince, nebo rovnou do svěrací kazajky....Je to magor, co když jí rupne v hlavě a něco nám udělá?" Tohle na mě bylo moc. Rychle jsem utekla na záchody a zamkla se v kabince. Počkala jsem než zazvoní a hned jak se záchodky vyklidily tak jsem spustila pláč. Někdo zaklepal na dveře od mojí kabinky. "Obsazeno" snažila jsem se znít co nesilněji. "Otevři mi ty dveře Marry" Liv. Odemkla jsem dveře a stoupla si na proti Liv. "Jsi v pohodě?" Zakroutila jsem hlavou. "Všichni by mě nejraději viděli v blázinci. Slyšeli jsi co říkaj?" Zazvlykala jsem. "Už to bude dobrý Mar. Justin před chvílí zmlátil Erika, protože se do tebe navážel a všichni víme že Erika si všichni bojej. Teď už si tě nikdo nevezme do pusy protože by měl co dělat s Justinem. Čeká před dveřma" dokončila svůj monolog a usmála se na mě. Taky jsem se pokusila o úsměv, ale moc se mi to nepovedlo. Vyšla jsem ze záchoda a vrazila do něčí hrudě. Zvedla jsem hlavu a uviděla Justina. Co- jo už vím Liv říkala že tu čeká.

"Ahoj" usmál se na mě sladce. "Um čau."

"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě. To jako vážně?! "Jo jsem ok" falešně jsem se usmála. "Vím že nejsi tak nelži" chytl mě za rameno. "Když to víš tak proč se ptáš?" Vyjela jsem na něj. "Slušnost" usmál se na mě. "Ty a slušnost? S tím na mě nechoď a už mě nech kurva na pokoji!" Zařvala jsem snad přes celou školu. "Slečna Johanson ať se prosím dostaví do ředitelny" "výborný" zamumla jsem si pro sebe a vrazila jsem ramenem do Biebera a vydala se do řeidtelny.

"Posaď te se slečno Johanson" vyzval mě ředitel. Sedla jsem si a on na mě koukal. "Jistě víte co se zde ve škole říká" přikývla jsem. "A vadí to jak vám tak i mě. Vím že jste to co jste udělala neudělala schválně a proto vám chci pomoct." Pořád jsem nic neříkala. "Proto bych chtěl, aby jste zítra před celou školou objasnila situaci" "ne to nemůžu pane řediteli. Je to pro mě moc bolestivé mluvit o tom." Vyhrkla jsem ze sebe. "A mě to říct můžete?" Přikývla jsem. "Pamatujete Dereka Crowla?" "Jistě byl to vynikající student, maturitu udělal nejlíp ze vše. To co se mu, ale stalo byla tragédie" koukl smutně. "Ano a víte o tom případu něco?" Přikývl. "Byla tam s ním jeho snoubenka, tohle jsem slyšel když jsem jel okolo té nehody." Přikývla jsem. "Byla jsem to já. Já jsem s ním seděla v tom autě. Já jsem ta která nenosila jeho dítě-no vlastně dvě děti- pod srdcem. Já jsem ta co tam měa umřít s ním. Proto jsem na tom tak strašně. Měa jsem krizi proto jsem to udělala. Nebyl to úmysl" dokončila jsem monolog a on na mě koukal se smutným a překvapeným výrazem. "Moc mě to mrzí slečno Johanson. Umpřímnou soustrast" podal mi ruku a já ji přijala. "Můžete jít slečno. Pokud budete kdykolov potřebovat uvolnit ze školy, nebojte se za mnou kdykoliv přijít" přikývla jsem a vydala se na hodinu.

Tak další díl je konečně tady. Omlouvám se že dlouho žádný nebyl, ale nějak jsem neměla nápady tak snad se líbí.

Love you
-Denny