Feels JB|FF [DOKONČENO]

11. část

Marry

"Maminkó?" Zavolala na mě malá Jamie. Vzala jsem si ji na ruce a vyzvedla na koníka. Už jsem tu s měsíc, hrozně to utíká. Když si pomyslím, že mi zbývá už jen měsíc, chce se mi brečet, ale co když se rozhodnu zůstat tady? Ne to nemůžu Johnovi udělat. Jsem joho jediná rodina, musím se vrátit už kvůli němu. "Lásko" zašeptal mi Derek do ucha, když si obmotal svoje ruce kolem mého pasu. "Chceš zůstat?" Jen jsem přikývla. "Ale nesmíš zůstat princezno. Potřebují tě tam dole" políbil mě do vlasů. "Já vím, ale..." přerušil mě svými rty. "Žádné ale." Kývla jsem a znovu se mu přilepila ma rty. Ten měsíc mi vynahradil všechny polibky co jsem za ty dva roky nedostala. Můžu vlastně říct že se líbáme pořád. "Miluju tě Dereku" zašeptala jsem mu na rtech. "Miluju tě Marry" zašeptal mi ma zpátek a znovu se mi přilepil na rty.

Justin

Každý den po celý měsíc u ní sedím a čekám kdy se probudí. Občas má záškuby končetin, ale prý to není nic neobvyklého. Když mi poprvé stiskla ruku, myslel jsem že se probouzí, ale doktor mi to vyvrátil. Je to jen jedna z reakcí mozku. Docela mě to děsí. Každý den na ní mluvím a prosím jí aby se probrala, ale nic. "Prosím Marry probuď se" zašeptal jsem a její rty se zvedli do lehkého úsměvu

***o měsíc později***

Marry

"Je to dnes že? Dneska se musím vrátit?" Zeptala jsem se smutně Dereka. Jen přikývl hlavou. "Ale já nechci" zašeptala jsem a on mě objal. "Musíš Mar. Jednou se k nám vrátíš, ale dnes není ten čas" políbil mě. Rozloučila jsem se s prckama s mamkou a taťklu i když jsem si ho moc nepamatovala. S Derekem jsme se loučila snad celou věčnost. "Brzy se uvidíme lásko" naposledy mě políbil a potom se vše rozplinulo.

Probudila jsem se a slyšela všelijaké pípání přístrojů. Jsem v nemocnici. "Marry" promluvil hlas. "Dereku?" Zeptala jsem se. "Ne já jsem Justin" řekl ten hlas. Justin? Neznám žádného Justina. "Kdo jsi? A kde je můj snoubenec? A co moje děti?" Začala jsem panikařit. "Dojdu pro doktora" řekl Justin a odešel. Po chvíli přišel i s doktorem. "...nic si nepamatuje. Její přítel je..." přerušil větu. "...No prostě si nepamatuje dva roky života." Dořekl a já se podívala na doktora. "Slečno víte jak se jmenujete?" Kývla jsem a řekla "Marry Amanda Johanson" kývl hlavou. "Co si pamatujete jako poslední věc?" Zeptal se na další otázku. "Jela jsem se vým snoubencem Derekem v autě a potom už nic" řekla jsem. "Dobře. Kolik vám je let?" Co je to za hloupou otázku? "19" odpověděla jsem a doktor jen pokroutil hlavou a zapsal si něco do papírů.

"Slečno Johanson, je mi to velmi líto, ale váš přítel zemřel před dvěmi lety. Nyní vám je 21 a pokusila jste se o sebevraždu. Ztráta tolika krve, ale zapříčinila ztrátu paměti. Do pár dní si vzpomenete." Řekl doktor a já to nechápala. Derek je mrtvej? Je mi 21? Pokus o sebevraždu? Co se to sakra děje? "Tohle je nějaká skrytá kamera že?" Řekla jsem vážně a doufala že je to pravda, ale nikdo nic neříkal. "Ne on nesmí být mrtvý. Měli jsme se brát. Čekali jsme dvojčátka" rozbrečela jsem se a ten kluk. Justin se myslim jmenuje mě objal. Cukla jsem s sebou. "Klid Shawty, jsem tvůj kamarád." Cože?! "Mám jen jednu kamarádku. Liv. Chci ji vidět a Johna a mamku." Řekla jsem rázně. "Dobře.

Do pokoje přišla Liv a John. Usmála jsem se. "Kde je mamka?" Zeptala jsem se. "Před půl rokem umřela princezno. Jsme tu jen my dva" pošeptal mi do vlasů když mě objal. "Takže Derek je mrtvej. Moje děti jsou mrtvý, mamka je mrtvá, dva roky svýho života si nepamatuju a pokusila jsem se zabít." Vydechla jsem. "Měla by sis odpočinout. Dej tomu pár dní a vzpomeneš si" řekla Liv, ale to už jsem usínala.

Co myslíte? Vzpomene si Marry na poslední dva roky života nebo bude zažívat ty samá muka?

Love you
-Denny