Feels JB|FF [DOKONČENO]

22. část

Marry

"Vím že se nedržím toho co jsem řekla, ale nemůžu se od tebe držet dál." Zamumlala jsem mu do hrudě. "Tak se nedrž." Odpověděl mi a nepouštěl mě z objetí. "Nebudu" řekla jsem a odtáhla se z jeho objetí. Usmála jsem se na něj, ale úsměv mi neopětoval. Sklopila jsem hlavu. "Proč uhýbáš pohledem?" Hlavu mi zvedl palcem a ukazováčkem. Koukla jsem se mu do očí a nevěděla jsem co cítit. Mám ho nenávidět nebo mít ráda? Nebo dokonce milovat? Slíbila jsem si že se nikdy nezamiluju a přesně tohohle se teď dost bojím. "Chci tě políbit, ale bojím se toho co uděláš" šeptl a nepřerušoval oční kontakt. "Tak to udělej a uvidíš" podídla jsem ho a teochu se k němu naklonila. Otřel se svými rtybo moje a mnou projel příjemný proud elektřiny. Přitiskl svoje rty na mé a čekal co udělám. Když jsem nic nedělala tak udělal první pohyb, který jsem hned zopakovala. "Ehm ehm." Odkašlal si někdo čímž nás donutil se odtáhnout. Ve dveřích stál Ryan. "Už můžete jít dolů" řekl a lehce se usmál. "Z-zabili j-jste h-ho?" Vykoktala jsem ze sebe a on jen přikývl. Musela jsem se nadechnout. "O-okay" pohledem jsem tikala všude možně. "A to se nebojíte policajtů?" Zeptala jsem se znovu. "Ne" odpověděl jednoduše. "A dělal tohle...no tohle všechno i Derek?" Musela jsem to vědět. "Ne on by nikdy nevzal zbraň do ruky" lehce se na mě usmál. "A věděl o tomhle?" Přikývl a odešel. Šla jsem za ním. Justina jsem tam nechala. Chci vědět co se to děje.

Stoupla jsem si před televizi aby na ní neviděli. "Hele jsi hezká zlato, ale máš tlustý sklo." Řekl Chaz, ale já se ani nehla. Vzata jsem ze stolu ovladač a vypla to. "Héj to byl fotball" vyjekl Alex. "To mě nezajímá. Chci vědět co se tady děje." Zavrčela jsem na ně. "A co přesně chceš vědět?" Zeptal se Fredo. "Všechno! Před chvílí jste zabili člověka! Co to jako bylo?" Zařvala jsem na něj. "Ztiš se lásko, nemusej to slyšet sousedi." Mrkl na mě Jason. Přešla jsem k němu a v ruce začala drtit jeho kamaráda. "Takhle mi už nkdy neříkej" zasyčela jsem na něj a odstoupila. Viděla jsem jeho obličej plný bolesti a strachu. "No jsem na policejní akademii takže..." přerušila jsem ho. "A to ti mám jako věřit?! Kolik lidí jste už zabili?!" Zeptala jsem se drsně. "Moc ne" prohlásil Max. Justin došel do obýváku. "Taky jsi někoho zabil?" Bála jsem se jeho odpovědi. "Ne já nikdy nezabil" odpověděl mi a já si alespoň trochu oddychla. "Fajn. Odcházím" řekla jsem a vydala se ke dveřím. "Marry?" Doběhl za mnou Justin. "Proč chceš odejít?" Zeptal se mě. "Ty se vážně ptáš? Skoro před mýma očima zabili člověka a nic to s nima nedělá. Jak mám vědět, že nebudu další?" Spustili se mi slzy. "Neublížili by ti." Odmlčel se a koukl mi do očí. "Jsi pro ně jako sestra. Udělali to proto, aby tě chránili." Pohladil mě po tváři, ale cukla jsem. "Nesahej na mě" šeptla jsem a rychle za sebou zavřela vchodové dveře. Nechtěla jsem brečet, ale slzy nešly zastavit. Zabili člověka. Bylo to Derekovi přátelé. Už chápu proč mě s nima nechtěl tak dlouho seznámit. Všichni kromě Justina nejspíš už někdy někoho zabili.

Došla jsem domů a práskla s dveřma od pokoje. Zamkla jsem se a nechtěla jsem nikoho vidět možná Liv. Vytáhla jsem z kapsy mobil a vytočila její číslo. Po pěti pípnutích to přijala.

"Marry jsi to ty?" Zeptala se s roztřeseným hlasem.

"Jo jsem to já. Nechceš se stavit?" Zeptala jsem se

"Musíš mi všechno říct. Bála jsem se o tebe" nenechala mě nic říct a típla to. "Jak jinak" řekla jsem si pro sebe a mobil položila na stolek.

Asi po dvaceti minutách jsem slyšela zvonek a po chvíli se otevřeli moje dveře, které jsem před chvílí odemkla. Liv se ke mě hned rozešla a objala mě. "Tolik jsi mi chyběla" zamumlala a objímala mě. "Proč jsi se neozvala?" Zeptala se s brekem. "Nemohla jsem. Chtěla jsem, ale když jsem se dostala k mobilu tak jsem byla zmlácená a znásilněná" rozbrečela jsem se taky. "Cože?" Zeptala se vyděšeně Liv. "Bydlela jsem u jednoho kluka a ten mě bil a znásilňoval. Většinou jsem byla přivázaná k posteli a ležela na břiše. Nebo když jsem se sprchovala tak za mnou přišel. Pokaždý když měl možnost tak mě o něco ohnul a šukal mě. Když jsem se vzpouzela tak mě zmlátil a škrtil. Takže pořád." Vysvětlila jsem jí a ona mě pevně objala. "Tak moc mě to mrzí" zašeptala. Obě jsme brečeli a nevnímali čas dokud nás nevyrušil můj bratr. "Ahoj holky, napadlo mě nechcete dneska zajít na oběd?" Zeptal se nás. Koukla jsem na Liv a ta přikývla. "Půjdeme rádi" řekla jsem a on přikývl. "Tak jdeme" řekl. "Můžeme se trochu poupravit? Nemyslím si že bude super vypadat v restauraci jako pandy" všichni tři jsme se zasmáli a on přikývl.

"Tak jdeme ne?" Řekla jsem Johnovi, když jsme s Liv scházeli schody. "Jistě. Až po vás dámy" řekl a pustil nás před sebe. Nastoupili jsme do auta a nechali se Johnem dovézt na místo kam chce jet. Dojeli jsme tam a vystoupili. "Musím vás upozornit. Nebudeme tam sami, hodně se toho za ten půl rok změnilo Marry" řekl John a poplácal mě po ramenu. "Dobře" řekla jsem s Liv jsme vešli za ním do restaurace. "Dobrý den mám tu rezervaci na jméno Johanson" řekl ženě na recepci. "Jistě, následujte mě." Šli jsme za ním a dovedl nás ke stolu kde seděla krásná brutenka. Zvedla se a s Johnem se políbili. S Liv jsme ma sebe překvapeně koukli, ale ani jedna z nás nic neřekla. "Ahoj jsme Mia" představila se nám brunetka a obě nás objala. "Ty musíš být Marry a ty Liv že ano?" Zeptala se a mi jsme přikývli. Posadili jsme se a objednalo si jídlo. Dala jsem si lasagně a Liv špagety.

Dojedli jsme a John se omluvil že si musí odskočit. S Miou jsme se výborně bavili. Je super. "Hele holky, nevím co mám dělat. Já...jsem...no...jsem těhotná." Zakoktala Mia a já se usmála. "Tak to je super Mio" vypískla jsem a nehla se k ní přes stůl a objala jí. John se dlouho nevracel a to mi přišlo divně. Po chvíli jsem ho viděla jak se vrací a měl na sobě smoking a v rice kytici. S Liv jsme se na sebe usmáli, protože nám došlo co se chystá udělat. Přišel k nám a podal Mie kytici rudých růží. Usmála se na něj a políbila ho. Johm si sáhl do kapsy a vyndel z ní malou červenou krabičku. Klekl si na jedno koleno. "Drahá Mio Brown(ová) miluju tě nejvíc na světě. Prokázala bys mi tu čest a stala se mojí ženou?" Zeptal se jí a ona si dala ruku před pusu aby nevzlykla nahlas. Dlouho nic neříkala a já se začínala bát. "Prosím řekni něco" zašeptal zlomeně John. "A-ano vezmu si tě" řekla konečně a John se zvedl a pořádně jí objal a políbil. "Bude svatba, bude svatba" zpívali jsme s Liv a Mia s Johnem se smáli.

další díl je zase tady. Snad se líbí.

Názor?

Love you
-Denny