Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

7.kapitola

  Po tom, co se nám muž představil jako Victor, nechal nás zavřít do jejich vězení.
„Musíme vymyslet, jak se odsud dostat," řekl Mitch.
„Jo, ale jak. Všechny naše věci mají oni," odpověděla jsem.
„Všechny ne," řekl a vytáhl z kapsy malý nůž. „V noci se odtud můžeme vyplížit," řekl.
„Fajn, to není špatný nápad, ale musíme si zajít pro naše věci. Je tam mapa, zbraně a všechno, co na cestu potřebujeme," řekla jsem a zadívala se oknem ven ze dveří.
„Až budou všichni v noci spát, toho, co nás hlídá nějak omráčíme, viděl jsem kam nám odnesli věci. Tam jsou myslím dva, to bude lehký. Horší bude dostat se odtud."
„To už budeme mít zbraně, dokážeme se odtud dostat," řekla jsem a koukala se pořád ven. V jejich vesnici pobíhaly malé děti a ženy. Vypadalo to skoro jako u nás v táboře s rozdílem, že oni byli domorodci.
„Ty hele, kdo je vlastně ten Victor, jak to, že z ná tebe i tvého tátu?" zeptal se najednou Donny. Nechtěla jsem o tom mluvit.
„Victor je otcův bratr. Nikdy jsem ho neviděla, takže jsem ho hned nepoznala, ale otec mi o něm vyprávěl. Oba milovali mojí matku, ale matka milovala více mého otce než Victora. To ho naštvalo. Pak máma otěhotněla a čekala mě. Když jsem se narodila, byl se mnou otec jednou u řeky. Matka byla nemocná, tak chtěl aby si odpočinula. Jenže," v očích jsem měla slzy. „Victor toho využil a mou matku zabil. Otci řekl, že když jí nemůže mít on, tak jí nebude mít ani otec. Otec ho vyhodil z našeho tábora a Victor mu řekl, že jednoho dne se setkají a že v celé naší zemi bude dělat jen peklo. Celý můj život se nic nestalo až teď začaly ty divné věci. Proto se zjistilo, že krystaly nejsou na svých místech. No a zbytek znáte, proč je dal na opačná místa," řekla jsem a otřela si slzy, které mi tekly po tváři.
„Bože, to je mi líto Len," řekl Mitch, přikývla jsem. Po zbytek dne jsme to nerozebírali. Soustředili jsme se na náš útěk. Vše jsme si dobře naplánovali.
„Jdu s pár muži do lesa na lov, hlídejte zajtace. Až se vrátím chci si s nimi promluvit," slyšeli jsme Victora. Muž, který nás hlídal jen přikývl na souhlas.

Začalo se stmívat. Pomalu jsme se připravovali na útěk. Stoupla jsem si ke dveřím a koukla se na může, který nás hlídal. Zívl si, hlídal nás celý den. Byl už unavený, takže bude snadné se ho zbavit. Mitch vytáhl malý nůž a zkoušel odemknout zámek. Asi po patnácti minutách se mu to povedlo. Muž na hlídce to nespozoroval, takže bylo snadné otevřít dveře a vplížit se k němu. Jedním úderem do hlavy jsem ho omráčila. Rozhlídla jsem se kolem jestli někdo nekouká a ukázala jsem na kluky znamení, že můžou jít. Proplížili jsme se k malé chatce, kde jsme měli naše zbraně. Kluci omráčili dva může, kteří stáli na stráži.
„Fajn pobereme věci a jdeme, jasný," řekla jsem a šla jsem dovnitř. Hodila jsem si na záda svůj batoh a vzala Mitchův do ruky. Donny si vzal ten svůj.
„Dík, tak jdeme," řekl Mitch a vyrazili jsme. Šli jsme podél stěn jejich chatek. Byli jsme skoro pryč z jejich vesnice, když nás jeden z nich zahlédl. „Utíkají!" v tu chvíli se na nás sesypalo několik domorodců z oštěpy a dalšími zbraněmi. Z opasku, který jsem měla kolem pasu sem vytáhla kudlu a stoupla si proti nim. Kluci mě napadobili. První, který se na mě vrhl skončil na zemi v kaluži krve.
„Chce být někdo další?" řekla jsem ironicky a vrhla po všech nenávistivý pohled. Když už jsem si myslela, že nikdo z nich nezaútočí ozval se křik jedoho z nich a vrhli se na nás. S klukama jsme se na ně vrhli, s malými škrábanci jsme nad nimi ale vyhráli. Když už se nikdo neodvážil zaútočit, sebrali jsme si věci a odešli. Utíkali jsme od nich, co nejdál to šlo. Když jsme byli dostatečně daleko zastavili jsme se. Začala jsem prohledávat batoh a snažila se najít mapu. Naštěstí jsem ji našla.
„Je pozdě utáboříme se tu. Jsme od nich docela daleko," řekl Mitch.
„Jo, ale to neznamená, že nikoho nepošlou aby nás šli hledat," řekla jsem a sedla si do mechu. „Podle mapy, jsme kousek od Jeskyně Draků, tak za dva dny tam dojdeme."
„Fajn, jdu sehnat dříví na oheň," řekl Mitch, přikývla jsem. Všimla jsem si, že Donny leží na zemi a drží si nohu. Byl zraněný.
„Sakra, co se stalo Donny," přiskočila k němu a podívala se na zranění.
„Ten jeden šmejd mě sekl tím jeho oštěpem," řekl s bolestí ve tváři.
„Počkej ošetřím ti to," řekla jsem a začala jsem brát obvazy a vodičku na vyčištění z batohu. Když měl nohu ošetřenou, pomohla jsem mu pořádně se posadit.
„Co se ti stalo?" zeptal se Mitch, když přišel s plnou náručí dřeva a podíval se na zraněnou nohu.
„Sekl mě oštěpem, ale už je to v pohodě, díky," řekl Donny a křivě se usmál.
„Dneska budu na hlídce já," řekl Donny. „Stejně s tou bolestí neusnu."
„Ne ty se musíš prospat, musíš nabrat sílu, zítra bude dlouhá cesta," věděla jsem, že nás jeho zranění zpomalí.