Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

14.kapitola

,,Co se děje?" vykřikla jsem a vyskočila na nohy. Rozhlížela jsem se všude kolem, co se děje. Kluci okamžitě vyskočili a připravovali se na boj. Ale kde nic, tu nic.
„Slyšeli jste to?" zeptal se Mitch, přikývli jsme. Všimla jsem si, že Blaez už neleží na svém místě, kde předtím. Byl tu jen obrys v trávě jeho dračího těla. Když se nic nedělo, kluci začali rychle balit věci. Zničeho nic vyběhl z jeskyně Arhes, skoro jsme nadskakovali, jak jeho obří nohy dupaly na zem. Za ním hned běžel Orthes a Morthes, vzlétli k nebi a začali po sobě chrlit oheň.
„Co se děje?" opakovala jsem s křikem. Najednou vedle mě stál Blaez.
„Rychle pojďte," řekl a běžel do jeskyně. S klukama jsem se na sebe podívali a jedním kývnutím ne sebe jsme se vydali za Blaezem. Běželi jsme hluboko do jeskyně. Blaez se zastavil a přikrčil se.
„Co je?" zeptal se Mitch.
„Musíte mi vylézt na záda, jedině tak se dostaneme ke krystalu," řekl a my jsme na něj koukali, jak na blázna. „No tak dělejte, je to jediná možnost," řekl. Poslechli jsme ho a vyškrábali jsme se mu na záda. Pevně jsem stiskla nohy a chytila se malých ostnů, které měl na krku. Udělal pár kroků a byly jsme úplně jinde než jsme byli předtím. Vedle jeskyně musela být nějaká další o mnohem větší jeskyně. Bylo tam velké jezero s vodopádem. Nevím, jak se to tam dostalo, ale byl tu vodopád. Uprostřed jezera stál velký sloup a na něm se něco lesklo. 'Krystal!' prolétlo mi hlavou. Všimla jsem si, že kolem sloupu se nadnášelo několik plochých kamenů. Vzlétli jsme na velkou plošinu, kam se Blaez vešel.
„Honem, nemáme moc času. Arhes je moc dlouho neudrží," řekl a čumákem mě popostrčil ke kraji.
„Co? A kde jsou ostatní draci? A vždyť se tam nedostanu, to pro to nemůžeš jen tak doletět?" chrlila jsem jednu otázku za druhou. Všechno se seběhlo moc rychle, neměli jsme nic naplánovaného.
„Musíš pro to dojít ty, proti drakům je kolem krystalu kouzlo, nemůžu sek němu dostat, vy ano. S Arhesem jsme se tak domluvili. Všechno jsem mu řekl a nabídl se, že odláká pozornost od všech draků, zaútočil na Morthese a Orthese. Proto venku bojují. Honem musíte rychle," řekl a pobízel nás. Měla jsem strach, nevěděla jsem, co dělat. Sundala jsem se zad těžký batoh a hodila ho na zem. Zhluboka jsem se nadechla a skočila na jeden plochý kámen, který se nadnášel nad zemí. Čekala jsem, že se mnou spadne, ale nic se nestalo.
„Jak se k němu mám dostat, vždyť ty kameny se furt pohybují," křičela jsem. Kluci bez váhání skočili na kameny a pokoušeli se na nich udržet.
„Dejte si pozor, jsou tu nastražené nástrahy," křičel Blaez.
„Cože a to mi říkáš až teď? Sakra!" musela jsem se uklidnit. ' No tak Lauren, uklidni se, proto jsi tu. Seběhlo se to sice moc rychle, ale dřív nebo později by k tomu stejně muselo dojít. Nadechni se Lauren, zvládneš to.' uklidňovala jsem samu sebe. S pouzdra na zádech jsem vytáhla meč a doufala, že tu nebudou nějaké ohnivé nástrahy. I když je to ta největší pravděpodobnost, když jsme v Jeskyni Draků.
„Pospěšte si," křikl opět Blaez. Skočila jsem na další plochý vznášející se kámen, chvíli se kýval, ale udržela jsem rovnováhu. Všimla jsem si kluků, že postupujou se mnou, ale ne aby se dostali ke krystalu, ale aby mi kryli záda, kdyby se spustili nástrahy. A že ony se spustí, jen jsme nevěděli kdy. Za nedlouho jsme se to zjistili. Ze stěn vylétli ostré šípy. Jen tak tak jsem jeden odrazila mečem, ale jeden mě zasáhl, naštěstí mě jeho hrot jen škrábl. Kluci se snažili šípy odrážet a v celku jim to šlo. Skákala jsem z jednoho kamene na druhý a pomalu se přibližovala ke krystalu.
Z ničeho nic jsem ucítila chvění. 'Co to je? Zemětřesení, nic lepšího si vymyslet nemohli?' říkala jsem si sama pro sebe. Zůstala jsem stát na kameni, to chvění během několika sekund přestalo. Místo toho přišli ohnivé střely.
„Sakra, odkud se to bere?" křičela jsem. Nikdo mi ale neodpověděl, ani jsem to nečekala, no možná trochu jo. Snažila jsem se jim vyhýbat, naštěstí se mi to povedlo.
„No tak Lauren, jsi od toho kousek, zvládneš to," slyšela jsem Donnyho. Jo zvládnu to. Od krystalu mě dělil jen jeden kámen. Nadechla jsem se a skočila. Kameny kroužili kolem dokola. Všimla jsem si, že přesně nad krystalem je jakýsi otvor, zářilo tam světlo. Musela to být nějaká úniková cesta. Zničeho nic jsem slyšela hrozný řev, koukla jsem se k místu, odkud jsme s Blaezem přišli a viděla tam Seru. V očích měla zlost.
„Blaezi pozor!" křikla jsem.  

***

 Tak je tu další kapitolka, no doufám, že se vám líbila :) Budu ráda za komentáře a votes :) Chtěla bych vědět, zda to totiž vůbec někdo čte :)