Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

3.kapitola

„Nevidíte někde nějaký menší most, přes který by se dalo přejít?" ptal se pořád dokola Donny.
„Co se zkusit projít podél řeky? Třeba někde ten most bude, jen ho nevidíme," řekla jsem.
„Zkusit to můžeme, ale musíme se rozdělit. Já půjdu napravo, vy dva jděte nalevo," řekl Mitch a rozešli jsme se.
Popůl hodině jsme se vrátili zpátky na místo. S Donnym jsme nic nenašli. Doufáli jsme, že Mitch jo.
„Tak co, našli jste něco?" zeptal se když přiběhl.
„Ne a ty?" oplatila jsem otázkou, přikývl.
„Jo, kus dál odtud. Není to sice most, ale dá se přes to přeskákat."
„Cože, přeskákat?" vyjekl Donny.
„Jo, jsou tam vysoké kameny, na které se dá stoupnout a přejít řeku."
„Dobře, jdeme tam." Chvíli trvalo než jsme tam došli. Když jsme dorazili na místo, vykulila jsem oči.
„No, tak jdeme na to ne?" pokrčila jsem rameny a dala se do přeskakování kamenů. Když jsem stoupla na první,čekala jsem, že se třeba začne hýbat, že by to mohl být nějaký vodní tvor. Ale jak se ukázalo byl to jen kámen.
„Tak pojďtene," pobídla jsem kluky. Ti neochotně šlapali na kameny. Když jsem byla skoro upostřed řeky ucítila jsem, jak se kámen zachvěl.
'Co to je sakra?' pomyslelajsem si. A pak jsem to viděla, obří vlnu.
„Sakra! Rychle!" zakřičela jsem na kluky a všichni jsme se snažili, co nejrychleji dostat na druhý břeh. Když jsem byla na břehu jako první pomohla jsem rychle klukům ke mně. Mitch to stihl jen tak tak.
„Co to sakra bylo?" rozčiloval se Donny.
„To nevím," řekla jsem zadýchaně. Sedla jsem si na trávu a snažila se uklidnit. „Jdeme dál," řekla jsem a vyšla menší kopec.
„Páni," vydechla jsem úžasem. „Už jste tohle někdy viděli?" zeptala jsem se kluků, kteří se škrábali nahoru.
„Co je zase tohle?"
„Řekla bych, že to nebude nic hezkého." Před námi byla pustina. Díry v zemi, ze kterých každých deset vteřin šlehaly plameny ohně. Byly různě rozmístěny, každá díra od sebe mohla být 2 metry. A pokaždý plameny vyšlehly z jiné díry.
„Co se taky jít projít a kouknout se jestli tu není nějaký most," zeptal se vyděšeně Donny.
„Nemyslím si, že tu někde bude nějaký most," odpověděl mu Mitch.
„Je to jako takové malé bludiště, musíme se tomu vyhnout a dostat se na druhou stranu,"řekla jsem.
„Malé bludiště? Tohle je jako někde u sopky, kdykoliv tě to může spálit Lauren."Donny je v takovýhlech situacích strašpitel, ale jak dojde na boj, je k nezastavení.
„Je to jenom kousek, támhle zase vidím zelenou trávu, myslím,"řekla jsem zaraženě. „Musíme si to načasovat, půjdeme za sebou. Jdu první a vy pojďte za mnou, ano?" řekla jsem, ale Mitch mě zatáhl zpátky.
„Len, tohle je nebezpečný, musí tu být jiná cesta."
„Já tu žádnou cestu nevidím, hele překonali jsmetu řeku, tak překonáme i tohle, jen se to musí načasovat, jdeme. Nemáme moc času."

Šli jsme pomalu a počítali každých deset vteřin, abychom věděli, kdy mají vyšlehnout plameny.
„Opatrně," řekla jsem na kluky. Byli jsme téměř uprostřed toho všeho dění. Přede mnou vyšlehl obrovsky plamen. Uskočila jsem aMitch mě jen tak tak chytl.
,,Sakra!" zaklela jsem. „Už je to jenom kousek," řekla jsem po chvíli. Riskovali jsme, že nás plameny popálí. Už jsme byli kousek od konce. Jeden poslední krok a budeme na druhý straně.
„Už jsme skoro tam, osm, devět, deset," počítala jsem a v tu chvíli vedle nás vylítly plameny. Vyskočila jsem na druhou stranu a pomohla Mitchelovi nahoru. Donny byl kousek za ním.
„Donny dělej!" křikla jsem na něj.
„Snažím se," odpověděl. Když skočil k nám plameny vyšlehly a chytly mu o kalhoty.
„Ááá, já hořím, uhaste to," křičel a vytáhla jsem deku z batohy a uhasila to. Měl malé popáleniny, ale to se dalo rychle ošetřit.
„Zajímalo by mě,co nás čeká dalšího. Pokud to bude něco takového jako je řeka nebo tyhle plameny, tak se máme na co těšit," řekl zamyšleně Mitch.

Ahoj, moc vám děkuju za přečtení, doufám, žese vám nová kapitola líbila :) Kometáře rozhodně potěší :)