Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

5.kapitola

Pod námi bylo několikset stromů a na každém z nich byly alespoň dvě hnízda. V každém hnízdě byl jeden Fénix. Nikdy jsem jich tolik po hromadě neviděla. Byla to nádhera. Tak dokonale zbarvení.
„No, ale jak se přes ně dostaneme?" zeptal se udiveně Donny.
„Musíme sejít tenhle kopec a pak projít pod stromy," řekla jsem. Pomalu jsme slezli kopec dolů.
Před námi byla dlouhá cesta pralesem. Museli jsme být opatrní, abychom ptáky nevyděsily.
„Co vlastně víme o Fénixech? Kromě toho, že se můžou znovu zrodit z popela?" zeptal se Mitch, šel opatrně pod stromy a rozhlížel se.
„Já o nich nic dalšího nevím, co ty Donny?"
„Já taky nic nevím. A rád bych odtud konečně vypadl, tak co si pospíšit?"

Ušli jsmé pár metrů, když v tom jsme slyšeli jednoho z Fénixů zavřískat. Rozhlédli jsme se kolem jestli někoho neuvidíme, ale kde nic, tu nic. Udělala jsem jeden krok vpřed a nevšimla si, že pod nohou mám malou větvičku. Praskla. Hlavy Fénixů směřovali na nás a všichni začali vřískat. Zůstali jsme stát na místě a čekali co se bude dít.
Jeden z nich zvlétl a začal nad námi kroužit, postupem chvil se k němu přidalo další pár až kolem nás krožilo celé hejno Fénixů. S kluky jsme stáli těsně u sebe, protože, jak kolem nás kroužili udělali kolem nás ohnivé tornádo.
„Co to sakra je?" křičel Mitch.
„Já nevím, ale z tohodle se jen tak nedostaneme," odpověděla jsem křikem.
Ohnivý kruh se čím dál víc zmenšoval a my nevěděli, co máme dělat. Zavřela jsem oči, chytala se kluků za ruku a čekala, kdy nás to zabije.
„Len," řekl Mitch už normálním hlasem. Otevřela jsem oči a kruh, který kolem nás předchvílí ještě byl, najednou zmizel.
„Co se stalo?" hlas se mi trochu třásl.
„Nevím, ale je to pryč. Podívej na ty ptáky, zase jsou v klidu." Co se stalo jsme nikdo nechápal. Hlavy ptáků směřovali na jedno místo, kam to jsme neviděli.
„Asi se lekli toho, jak jsem šlápla na tu větvičku," řekla jsem po chvíli.
„Dobře, takže když jsou teď v klidu, co se zkusit odtud dostat. Je to ještě pěknej kus cesty," řekl třesoucím se hlasem Donny.
Pustila jsem se kluků za ruku a koukla se kolem sebe.
„Jo, jdeme. Dávejte pozor na co šlapete."
„Ale tady je plno těch větviček, muselo to být něco jiného, co je tak naštvalo," řekl Mitch a pokoušel se jít pomalu a opatrně.
Ale bylo to zbytečné, protože každou chvíli jsme někdo šlápl na větve, které praskly. Ale tentokrát žádný z ptáků nezavřískal a nezačali kolem nás opět kroužit. Šli jsme opatrně, byli jsme skoro na konci cesty, když se před námi objevil ten největší Fénix ze všech. Byl větší než ostatní. Byl celý rudý jen pár míst měl zbarvená do oranžova.

„Co tu pohledáváte?" řekl nějaký silný hlas v mé hlavě.
„Slyšeli jste to taky?" zeptal se Donny, přikývli jsme. Rozhlíželi jsme se kolem sebe, jestli tu náhodou nikdo není kromě toho obřího Fénixe.
„Nemluvil to on, že ne?" řekla jsem po chvíli. Fénix ke mně sklonil hlavu a prohlédl si nás.
„Mluvím já, a chci slyšet vaší odpověď," řekl znovu přísněji hlas v mé hlavě.
„Sakra, to fakt mluví on," vyjekl Donny.
„Ehm, jsme ze severního tábora bojovníků Shan. Jsem Lauren a tohle jsou mí dva přátelé, Mitch a Donny. Nechceme vám ublížit," řekla jsem opatrně a koukala se tomu ptákovi do očí.
„Shan?" opakoval, přikývla jsem. Vypadal zamyšleně a po chvíli řekl, „Znám velitele Tylora Shannona, je to jeho tábor?"
„Ano, velitel Shannon je můj otec," to ptáka překvapilo.
„Lauren Shannonová? Je to dlouho, co jsem tě viděl."
„Viděl?" řekli jsme všichni tři naráz.
„S tvým otcem jsme dlouholetý přátelé. Kam máte namířeno?" zeptal se a napřímil se.
„Míříme k jeskyni Draků pro krystal Země," řekla jsem. To Fénixe ještě více překvapilo.
„K čemu ho potřebujete?"
„Chceme je odnést do jejich světů a použít proti muži, který je uschoval na opačných světových stranách. Victor, znáš ho?" zeptala jsem se.
„Ano, Victora znám. Dovolím vám, aby jste prošli. Přeji vám hodně štěstí, nebudete to mít lehké," řekl na konec a zvedl své rudě červené křídlo na znamení, že můžeme projít.
„Děkujeme," řekli jsme všichni naráz a vydali se dál.
„Ještě se setkáme, Lauren Shannonová."

Je tady nová kapitola :) Objevují se malé nepříjemnosti pro Lauren a její přátelé, ale zdaleka to není všechno ..

Pokud se dílo bude líbí, budu ráda, když mi napíšete váš názor :)