Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

8.kapitola

Přes noc jsem nespala. Každou hodinu jsem kontrolovala Donnyho zranění. Zlepšovalo se to. Byla jsem hrozně unavená, ale nechtěla jsem Mitche budit, aby mě vystřídal.
„ Měla by jsi se prospat Len," slyšela jsem za sebou Mitche.
„ Nechtěla jsem tě budit," opáčila jsem.
„ V pohodě, prospi se trochu," usmál se a posadil se. Lehla jsem si a ještě chvíli koukala na oblochu, po chvíli jsem usla.

Ráno mě Mitch probudil brzy. Slyšel kolem nás nějaké zvuky.
„ Donny vstávej, musíme jít," pokoušela jsem se ho vzbudit. Chvíli trvalo než se probral. Když jsem mu zkontrolovala zranění vyrazili jsme k Dračí jeskyni. Museli jsme přejít přes vodopády a menší lesík.
„ Dobrý Donny?" zeptala jsem se ho když jsme ušli kus cesty.
„ Jo, jsem v pohodě," odpověděl chraplavým hlasem. Postupovali jsme podle mapy a za necelé dvě hodiny jsme stáli u vodopádů. Před námi byla dlouhá řeka, která vedla k jedné malé vesničce pod vodopády. Museli jsme přejít na druhý břeh. Buď jsme to mohli vylézt po skále a nebo přes vodu. Ale s Donnyho zraněním byla skála vyloučena, zvolili jsme cestu přes vodu. Mitch se šel podávat, jestli tu někde není most. S Donnym jsme si mezitím sedli ke břehu a já mu překontrolovala obvazy.
„ Je tu most, můžeme přes něj přjít, ale dost vratký," přiběhl Mitch.
„ Dobře, tak jdeme," doobvázala jsem Donnymu zranění a pomohla mu na nohy. Když jsme došli k mostu ne chvíli jsme se zastavili. Most byl řevěný, úzký a vratký, takže jsme po něm mohli přejít jen po jednom. První šel Mitch, pak šel Donny a nakonec já. Mitch přešel most docela rychle, ale Donnymu to chvilku trvalo, musel se několikrát zastavovat kvůli zranění. Když mu Mitch pomohl na druhou stranu byla jsem na řadě já. Šla jsem pomalu, nechtěla jsem, aby se to pode mnou propadlo nebo abych uklouzla. Když jsem byla tak v půlce mostu, ucítila jsem malá záchvěv. Rozhlídla jsem se kolem, ale nic jsem neviděla, pokračovala jsem dál po mostu. Už jsem byla na byla na druhé straně mostu, stoupla jsem si na břeh a znovu jsem ucítila ten záchvěv.
„ Cítili jste to taky?" zeptala jsem se kluků, přikývli.
„ Co to bylo?" zeptal se nervózně Donny, když stromy před námi divně zašustili. S Mitchem jsme si stoupli před Donnyho a připravili zbraně, kdyby se někdo objevil.
„ Snad to nebude nikdo z Victorových mužů," řekl Mitch a přikrčil se. Ještě chvíli něco kolem nás šustilo, rozhlížela jsem se kolem sebe. Kolem nás se udělal obrovský stín. Koukla jsem se nad sebe a viděla velkého modrého draka. Byl to ten drak, o kterém se mi poslední dvě noci zdálo.
„ Arhes," řekla jsem překvapeně.

„ Tak se konečně setkáváme osobně Lauren Shannonová," řekl drak, vyšel celý z lesa a uklonil se. Byl ještě hezčí a větší než ve snech.
„ Vy se znáte?L zeptal se Mitch a byl pořád připravený k útoku kdyby se něco stalo. Proti drakovi by ale žádnou šanci neměl.
„ Pojďte za mnou, vezmu vás do bezpečí," řekl Arhes a vykročil. Chvili jsme ještě stáloi na místě, protože jsme nevěděli jestli mu můžeme věřit nebo ne. Zdál se být milý, ale mohla jsem se mýlit. „ No tak, pojďte," pobídl nás.
„ Len, co to děláš?" chytl mě za ruku Mitch a stáhl k sobě.

„ Můžeme mu věřit," řekla jsem a šla za ním. Mitch s Donnym se na draka podezíravě podívali. Arhes se na nás otočil a čekal, kdy k němu vyrazíme. Kývla jsem na kluky aby šli za mnou.

Budu moc ráda, když mi to nějak okomentujete, abych věděla, zda má cenu tuto povídku přidávat :) A jestli se vám to vůbec líbí :)