Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

12.kapitola

V jeskyni bylo i s Arhesem třináct draků. Poprvé v životě jsem viděla tolik draků pohromadě. Na první pohled jsem poznala tři draky, o kterých nám Arhes povídal. Orthes a Morthes, nevěděla jsem, který je který, ale stáli vedle sebe a byli si tolik podobní. Oba byli červení a na pohled oba velmi silní. A Sera, barvu šupin měla fialovou, vypadala moudře, tak jak jí Arhes popsal. Ostatní draci vypadali více mírumilovní.

„Kdo to je a proč je sem přivádíš," řekl jeden z dvojčat draků.
„Jsou to moji přátelé. Lauren Shannonová, Mitchel Shark a Donnatel Sharmann," představil nás znovu Arhes. Když draci zaslechli naše jména, přestali si mezi sebou něco povídat a všechny dračí hlavy směřovali na nás. Na tři bezmocné lidi mezi draky.

Nevěděla jsem, co dělat. Výrazy kluků vypovídali za vše. Najednou k nám přicházel jeden drak, byl celý černý, ale nebyl jako ostatní, byl jiný. Byl to takový ten drak, kterému bylo jedno, co se děje, prostě taková černá ovce. Sklonil ke mně hlavu a podíval se mi do očí a já do jeho. Byly zářivě modré a vycházel z nich smutek a bolest. Něco mi říkalo, že ho znám, ale nevěděla jsem odkud.

„Ustup Blaezi," řekl jeden z červených draků, Blaez jak ho nazval se na mě ještě chvíli koukal a pak poslechl. „Jsem Orthes, co tu chcete?" zeptal se mrzutě.
„Ehm, já," koktala jsem.
„Přišli se mnou, to stačí ne?" vložil se do toho Arhes.
„Myslíš si, že si sem můžeš přivádět tyhle lidské červy každý den?" řekl rozzuřeně Orthes. „Kdysi si sem taky přivedl lidi a jak to dopadlo."
„Těmi lidmi, myslíš naše rodiče?" řekla jsem najednou. Ani nevím kde se to ve mně vzalo. Drak po mě střelil pohledem a sklonil ke mně prudce hlavu až jsem musela kousek ustoupit. Z jeho nozder vycházel teplý vzduch, jak dýchal.
„Nech je být Orthesi," řekla Sera. „Řekni nám Lauren Shannonová, co po nás chceš. Určitě jsi nepřišla jen tak," řekla a vystřídala místo Orthese.
„No, jde o to, že," nevěděla jsem, jak to říct.
„Jde o krystal Země, že ano," dopověděla za mě, přikývla jsem. „Ano, jak jinak. A ty ten krystal potřebuješ pro záchranu. To už jsme slyšeli před několika lety taky."
„Jde o to, že se ztratily všechny krystaly. A můj otec nás poslal na výpravu abychom je našli," řekla jsem v klidu. Sera jen přikývla hlavou.
„Tvého otce známe a víme, co chce s krystaly provést," řekla a zvedla hlavu. „Už se o to jednou pokoušel."
„Promiňte, ale v tomhle vám nerozumím," řekla jsem a podívala se na Arhese.
„Vidím, že o svém otci ještě spoustu věcí nevíš, není ten za koho ho máš," řekla a ustoupila ode mě. Dál nikdo nemluvil jen Arhes šel za Orthesem, Morthesem a Serou. Viděla jsem, že se na něčem domlouvají a chvílemi se na nás draci podívali.
„Co budeme dělat?" zeptal se mě najednou Donny. Leknutím jsem nadskočila. Dočista jsem zapomněla, že tu jsou se mnou i kluci.
„To nevím, ale nevypadá to dobře. Arhes to nějak zařídí," řekla jsem a dál jsem je sledovala. Arhes k nám zrovna přicházel.
„Dají nám ten krystal?" zeptala jsem se rychle.
„Ne, nikdy vám ho nechtěli dát. Musíte ho ukrást, jak jsem říkal už jednou, pomůžu vám s tím, ale nebude to lehké," řekl, přikývla jsem. S kluky jsem vyšli ven.

„Tak co budeme teď dělat?" zeptal se Donny.
„Utáboříme se tu a zítra nám Arhes všechno řekne a naplánujeme, jak ukrást ten krystal," řekla jsem a hodila jsem těžký batoh na zem. Měla jsem toho už dost, cesta byla velmi náročná a teď ještě tohle. A neměla jsem ani ponětí, co myslela Sera tím, že můj otec není ten za koho ho mám.

Uběhlo několik hodin a začalo se stmívat, rozdělali jsme oheň a dali si něco k jídlu. S kluky jsem probírali, co a jak uděláme. Chvíli jsem ještě zkoumala mapu a pak jsem se podívala na kluky měli v obličeji zděšený výraz. Najednou jsem na krku ucítila teplý vzduch, otočila jsem se a za mnou stál černý drak, který se mi v jeskyni předtím díval do očí. Polkla jsem, ale připadalo mi jako bych v krku měla kus něčeho, co nejde spolknout.
„Pomůžu vám," řekl.

Tak nová kapitola, snad se Vám líbila. Jaký máte pocit z draků ? :)

Za komentáře a like moc děkuji )